Maláčová vs. Dienstbier. SOCDEM jako progresivní, či konzervativní levice?
Oto NovotnýVíkendový sjezd SOCDEM rozhodne o budoucím charakteru strany. Vydá se cestou evropské demokratické levice, nebo se zasnoubí s konzervativně-nacionalistickými subjekty, jako je KSČM? Delegáti budou volit mezi Maláčovou a Dienstbierem.
První říjnovou sobotu se koná volební sjezd SOCDEM, na kterém se má na dlouhou dobu rozhodnout, jakým směrem se bude ubírat, aby se vrátila do poslaneckých lavic a stala se opět relevantní stranou. O funkci jejího předsedy se ucházejí dvě významné stranické osobnosti — Jana Maláčová a Jiří Dienstbier. Maláčová byla ministryní práce a sociálních věcí ve vládě Andreje Babiše, Dienstbier dvě volební období senátorem, kandidátem ČSSD na funkci prezidenta a za vlády Bohuslava Sobotky ministrem pro lidská práva a vládní legislativu.
Maláčová bude navrhovat, aby SOCDEM usilovala o návrat do Sněmovny v koalici levicových stran včetně komunistů. Bude přitom argumentovat příkladem posledních volebních úspěchů koalice Stačilo! vedené předsedkyní komunistů Kateřinou Konečnou a zároveň příkladem sjednocené francouzské levice v rámci Nové lidové fronty, které se podařilo zvítězit v nedávných francouzských parlamentních volbách.
Dienstbier bude naopak prosazovat, aby SOCDEM šla do sněmovních voleb samostatně, anebo v koalici levicových nekomunistický stran. Tvrdí, že ačkoli se SOCDEM s komunisty vcelku shodne v socioekonomických otázkách, vážné rozpory mezi nimi přetrvávají v kulturních otázkách, včetně otázky geopolitické orientace České republiky, což společnou koalici vylučuje.
Maláčová spory SOCDEM s komunisty v kulturních tématech nepopírá, ale protože je považuje ve srovnání se socioekonomickými tématy za druhořadé, myslí si, že je mohou obě strany v zájmu dosažení akční jednoty upozadit či ignorovat.
Podle Dienstbiera to ale takto fungovat nebude. Obecně proto, že kulturní témata hýbou veřejností a strany na ně musí chtě nechtě reagovat. A už vůbec ne v případě komunistů, kteří svých posledních volebních úspěchů dosáhli primárně komunikací kulturních témat. Je tedy zjevné, že pokud chtějí být úspěšní i příštích sněmovních volbách, budou muset v jejich komunikaci jejich osobitým stylem pokračovat.
Z druhé strany je jasné, že pokud by SOCDEM šla do společné předvolební koalice s komunisty, musela by veřejně komunikované postoje komunistů v kulturních tématech tolerovat, což znamená mlčet o nich. (V opačném případě by koalice s komunisty, rozklížena na kulturních tématech, zásadně oslabovala své volební šance.) Takový oportunismus si však SOCDEM nemůže dovolit, nemá-li popřít svoji identitu a dostat se do rozporu s postoji evropských sociálnědemokratických stran.
Zásadní rozdíly v postojích ke kulturním tématům mezi sociálními demokraty a komunisty
Připomeňme si stručně na několika příkladech rozdílný přístup ke kulturním tématům mezi evropskou sociální demokracií, respektive evropskou demokratickou levicí na straně jedné a našich komunistů na straně druhé. Odkaz na evropskou demokratickou levici tu podtrhněme, neboť europoslankyně Kateřina Konečná po evropských volbách z evropské radikálně levicové frakce (Levice) kvůli tomuto rozdílnému přístupu odešla.
Zatímco evropská sociální demokracie a radikální levice podporují členství svých zemí v Evropské unii, komunisté jej všemožně zpochybňují; o členství v EU dokonce plánují uskutečnit referendum a agitovat za to, aby ji Česká republika opustila. Podobně rozdílné postoje se týkají členství v NATO, i když v tomto případě je radikální levice mnohem zdrženlivější.
Zatímco evropská sociální demokracie a radikální levice považuje „zelenou dohodu“ za soubor nutných prostředků, kterými mohou jednotlivé státy společně čelit globální klimatické změně, komunistka Konečná ji považuje za „poblázněnou ideologii“, od které je potřeba odstoupit, čímž efektivnost mezinárodního kolektivního úsilí čelit klimatické změně zásadním způsobem oslabuje.
Zatímco evropská sociální demokracie podporuje společný solidární přístup v řešení migrace, včetně významné humanitární a rozvojové pomoci zemím, odkud migranti přicházejí, komunisté takový přístup odmítají a žádají, aby migrační politika spadala do výlučné pravomoci jednotlivých států a v celounijním rámci se redukovala pouze na projekt „pevnost Evropa“, tedy opevňování vnějších hranic Schengenu.
Tady je to mrtvé. Doporučuji Humanistické dialogy pana Poláčka! Jsou moderované a zcela zdarma. Non stop diskuze o čemkoli! Bez cenzury! Slušní ale vášniví diskutéři! Široký ideologický záběr!
Mohl bych k tomu říci mnohé, ale povím jedině na Humanistických dialozích pana Poláčka!
Ať žije společenský dialog!
Maláčová není zrovna moje krevní skupina, ale po přečtení Tvé analýzy bych jako volitel nevěděl, proč volit Dienstbiera.
Nápad rozlišovat socio-ekonomická témata a témata kulturní je -- mírně řečeno -- zvrhlý. Chápu, proč ho používá Maláčová, Drulák a Stropnický, je pro ně výhodný, ale proč Dienstbier (a souhlasně ty)?
Green Deal nemůžeš nacpat do podobného schématu (pokud ho tedy nechceš zkompromitovat).
Ze sociálně demokratického hlediska přece není problém, zda existuje ekologická katastrofa a zda ji čelit (sucho, povodně, extrémní vedra ohrožující kardiaky jsou žitá zkušenost a abych věděl, že se dopady těchto jevů dopadají více na chudší, k tomu opravdu nepotřebuji teoretické školení), ale jak zajistit, aby se transformační náklady Green Dealu nepřenášely v prvé řadě na sociálně slabší, např. nejdražší elektřinou v Evropě, zdaněním dotace obnovitelných zdrojů a dalšími podobnými svinstvy Fialovy vlády.
Pokud na tuto otázku "jak" nedává socdem důvěryhodnou odpověď -- a tím hůře, pokud ji zahrnuje jako Dienstbier pod titul správného přesvědčení, tedy"kulturního tématu" --pak neodpovídá na otázku, proč bych měl k suchu a vedrům ještě ve jménu Green Dealu zbytečně dotovat ČEZ a solární barony.
Totéž platí o vztahu k EU. Měly bychom mimo ní dneska docela nehezkou nezaměstnanost a k tomu únik lékařů a potřebných specialistů -- tedy to, co se děje i teď, ale alespoň moderovaně. To je sociální téma, nikoliv kulturní.
Samozřejmě, jsou ryze sociálně-ekonomická témata, kde socdem dlouhodobě zaspala. Neochota řešit progresivní daně a schwarzsystém v době, kdy jsme byly ve vládě (a tím spíše, kdy byla ve vládě Maláčová) vedla k tomu, že dnes budeme muset zcela vážně bojovat o základní formy pracovněprávní ochrany -- my, lidé se sociálně demokratickým smýšlením, protože je zjevné, že Maláčová a její marginální stranička toho opět nebudou schopny.
Chápu, že socdem klesla tak hluboko, že témata jako vztah k uprchlíkům, dořešení diskriminace stejnopohlavních párů nebo rozpad integrační schopnosti českého školství (což je, oproti rozpadu školství samotného, v pomatené terminologii sporu Maláčových a Dienstbierů možné považovat za „kulturní téma“) nemohl kandidát na předsednickou funkci ani vyslovit. Ale nevyslovit ani to, co vyslovit šlo...
A když pominu odpornost Stačilo! a budu chvíli uvažovat pode toho hezkého neologismu, coʼs zavedl, tedy elektoralisticky:
Spolupráce se Stačilo! má smysl jen tehdy, pokud by znamenala vstup do Poslanecké sněmovny. Alespoň se ziskem nějakých 12 procent pro levicový slepenec (nižší číslo by při současném složení Stačilo! a případném koalování dalších "levicových“ subjektů) nenabízí pro socdem počet pěti poslanců, tedy možnost případné samostatné parlamentní politiky.
Socdem za tuhle šanci zbaví toho zbytku potenciálních voličů, pro které je nepřijatelná spolupráce s antievropským, antiukrajinským a xenofobním Stačilo! (nechci mluvit za druhé, ale neumím si představit sociálně demokratické lidi jako Filipa Outratu nebo Jana Šíchu, jak tuhle koalici volí). A nacionálně socialistické voliče si už dávno rozebrali Babiš, Okamura a Stačilo!. Kdysi velká strana ze sebe dělá hodně chudou příbuznou, kterou vezme větší (ale stále docela chudá) sestřička Stačilo! do svého domu jen proto, aby ji na dlažbě nedělala ostudu (tedy nestrhla na sebe těch 1. 5 procenta, nebo kolik dnes může socdem mít).
Přiznám se, že by mne při při volbě předsednictva nedojímalo, jestli mi spoluprací se Stačilo! hrozí vyloučení z nějaké evropské strany. Dokonce bych jako elektoralista chápal ty, kteří jsou pro zachování strany ochotni podržet něčemu jako Stačilo! (z mého pohledu to není o mnoho horší než podržet Babišovi) --, ale kurvit se takhle pod cenou?
Zdravím krásně
M
Ať žije vlastenecká levice! Hanba progresivistům z Deníku Referendum, kteří vedou třídní boj proti chudým a slouží Bruselu!
Čtěte Argument!
Hanba okupaci Guantanáma!
Staňte se členy Společnosti česko-kubánského přátelství!
Pomáhejte chudám a utlačovaným, služte společnosti, ne panákům z horních vrstev! Hanba Deníku Referendum!
Anarchie!
Čtěme Kropotkina!
Čteme Lenina! Čtěme Hausera!
Čtěme Bakunina, Lenina, Badioua a Hausera!
Nečtěme Jakuba Patočku!