"...vedení strany přestalo chápat její politiku v dlouhodobé hodnotové a programové perspektivě; kdy cílem její politiky není primárně politika sociálních dávek, ale svobodná, solidární, spravedlivá a egalitární demokratická společnost", píše Oto Novotný.

Podle názoru O. Novotného tedy především někdejší hamáčkovské vedení ČSSD nese vinu na tom, že tato strana ztratila svůj vlastní, autentický ideový profil, a začala být vnímána pouze jako "strana sociálních dávek". To je příliš významné téma, nežli aby bylo možno ho jen tak přejít.

Zopakujme si ještě jednou, co je tedy podle něj hlavním ideovým cílem sociální demokracie: svobodná, solidární, spravedlivá a egalitární demokratická společnost.

Ovšem - k principům svobody, spravedlivosti a demokracie se dnes hlásí prakticky všechny standardní politické subjekty respektive partaje. Na tomto poli je tedy asi sotva možno (s)hledat nějaká zvláštní specifika právě sociální demokracie.

To by bylo možné pouze v případě, kdyby dejme tomu princip svobody byl chápán v nějakém jiném, hlubším, intenzivnějším významu nežli jak je tomu v obvyklém, konvenčním pojetí standardní liberální demokracie. Kdyby například svoboda byla chápána v aristotelsko-marxovském pojetí jako souhrn společenských podmínek, které lidské bytosti r e á l n ě umožňují plný rozvoj všech jejích duševních a humánních potenciálů. V takovém případě by ovšem bylo nutno velmi kriticky zhodnotit negativní, omezující vlivy na lidskou svobodu ze strany kapitalistického společenského uspořádání - což je faktor kterým se zabýval ne až Marx, ale i už zmíněný Aristoteles, a ještě před ním Platón. Ovšem - z novodobé (a to ne pouze někdejší hamáčkovské) sociální demokracie nezaznívají žádné signály o tom, že ta by byla schopna či vůbec ochotna hledět někam dále za horizont právě stávajícího - kapitalistického - socioekonomického uspořádání.

To samé platí i o principu spravedlnosti: jakým způsobem má být tato "spravedlnost" vlastně chápána? Jako pouhá rovnost před zákonem? V takovém případě zase není nijak překročen ideový horizont konvenční liberální demokracie, který sdílejí prakticky všechny ostatní politické subjekty a směry. Nebo se má jednat o spravedlnost v odměňování za práci? Respektive vůbec o spravedlnost v majetkové rovině? Ale - spravedlnost jakého rázu? Byla by sociální demokracie skutečně schopna propracovat se k radikálnímu pojetí spravedlnosti Marxe, kdy (a to dokonce i v pouze přechodném období od kapitalismu ke komunismu) nikdo nemá respektive nesmí pobírat vyšší příjem, nežli jaký odpovídá penzu práce kterou odvedl pro společnost? Ani na tomto poli nejsou vidět žádné náznaky toho, že by sociální demokracie vykazovala snahy k přistoupit k takto radikálnímu pojetí příjmové spravedlnosti. (A už z čistě personálního hlediska by takový radikální postoj byl sotva myslitelný, když nemálo vedoucích členů této strany jsou podnikatelé-milionáři.)

Pokud se tedy sociální demokracie smíří - jako že ano - s existencí tržní ekonomiky a tedy i kapitalismu, pak je veškeré její volání po "egalitářské společnosti" fakticky pouhým pokrytectvím; neboť kapitalismus ze své nejvlastnější podstaty neustále plodí nerovnost mezi lidmi - příjmovou, majetkovou, ale tím i společenskou a namnoze i politickou.

To jediné co pak strany typu sociální demokracie za dané situace zbývá je snaha o alespoň určité zmírňování těchto nerovností, o uhlazování nejpříkřejších hran, a to v prvé řadě v oblasti sociální.

Ovšem - takto nám pod čarou nakonec nezůstává nic jiného, nežli právě ona "strana sociálních dávek", kterou Oto Novotný tak zásadně popírá!

Tento trend či tento stav se ovšem ani zdaleka netýká pouze sociální demokracie české (a nelze z něj tedy vinit pouze to či ono konkrétní vedení); tento trend je společný prakticky všem evropským sociálně demokratickým stranám. Od té doby co byl utlumen dřívější zásadní konflikt sektoru práce a sektoru kapitálu spolu s tím zmizela reálná základna, která stranám sociálně demokratického typu umožňovala relativně přesvědčivě vystupovat jako strana progresivní, strana směřující do budoucnosti. Tento - alespoň relativní - progresivismus se přesunul na jiné politické subjekty, především liberálního a ekologického zaměření, zatímco sociální demokracie se ocitla naopak v pozici pouze pasivní, tedy snažící se o udržení dosažených sociálních výdobytků.

I to je sice bezpochyby záslužná činnost; ale příliš málo nežli aby bylo možno se na tomto základě zbavit imidže "strany sociálních dávek".