Poté, co Miloš Zeman opustil Občanské hnutí, vystupoval několik měsíců jako politický sólista zviditelňující se stále hlasitější kritikou Klausova neoliberálního projektu transformace. Tím si získával pozornost a sympatie především v levicových kruzích. Zdůrazněme nicméně, že spíše svým ostrovtipem a sarkasmem, kterým častoval své politické oponenty, než nabídkou promyšlené alternativy.

V polovině roku 1992 si nakonec našel cestu k obnovené ČSSD, když postupně nabyl přesvědčení, že pro naplnění svých politických ambicí potřebuje perspektivní stranu. V té době ČSSD ještě nebyla ve Sněmovně, ale již se o ní hovořilo jako o straně, která má perspektivně největší šanci stát se levicovou protiváhou ODS. Ve Federálním shromáždění již působil Klub sociálnědemokratické orientace, do kterého Miloš Zeman zkraje roku 1992 vstoupil.

ČSSD se ještě radikálněji než Občanské hnutí vyhraňovala vůči Klausovu neoliberálnímu projektu. Tehdy ČSSD příliš s vizí demokratického Československa nespekulovala a žádala přechod k standardnímu západnímu modelu sociálního státu, založenému na sociálně demokratických principech — zkratkovitě označovanému jako „skandinávský model“.

Ten byl ale pro Klause a spol. zcela nepřijatelný. Nekritičtí čtenáři Hayeka a Friedmana v jeho kruhu chtěli naopak Západu ukázat, jak chyboval, když takový „kvazi-komunistický“ model připustil a jak se má kapitalismus jako kapitalismus správně chápat a provozovat.

Nicméně i ČSSD byla v kritice neoliberálního projektu před volbami roku 1992 opatrnější. Nalevo od ní působili stále silní komunisté a tehdejší Horákovo vedení nechtělo v polistopadové anti-komunistické atmosféře riskovat, že ČSSD bude označována za jejich soft-variantu, a blokovat si tak podporu u pro-transformačních voličů. Svoji opoziční kritiku tak vydávala za „konstruktivní“ a každý kritický argument zvažovala na laboratorních vahách takto pojímané „politické korektnosti“.

Ve straně se tak zformoval radikální proud, který se nebál kritiku Klausova neoliberálního projektu přitvrdit. A protože v Zemanovi viděl osobnost, která by v tom mohla sehrát důležitou roli, navázal s ním kontakt a vyzval jej, aby do strany vstoupil. Výzvu Zeman vyslyšel jen zčásti s tím, že je ochoten straně pomoci v nadcházejících sněmovních volbách, ale o členství v ní bude uvažovat až na základě jejich výsledků.

Rázem se tak v roce 1992 ocitl jako nezávislý na kandidátce ČSSD za Jihočeský kraj. ČSSD ve volbách získala necelých sedm procent a stala se sněmovní stranou. Volby drtivě vyhrála ODS. Občanské hnutí zcela propadlo. Očekávání, že ČSSD má nejspíše největší šanci stát se levicovým protipólem české pravice, se začalo naplňovat. A po volbách se Zeman stal jejím členem.

Legendami opředený Hradecký sjezd ČSSD v roce 1993

Většina členů v ČSSD Zemana ve svých řadách přijala se sympatiemi, zdaleka ne všichni si jej ale dokázali představit, a to včetně mnoha takzvaných radikálů, jako jejího vrcholného lídra. I ti pohlíželi na Zemana jako na poněkud nedisciplinovaného politického sólistu, který může být nanejvýš zvolen do užšího vedení strany a zde má zůstat pod jeho kontrolou.

Po volbách však Zeman začal hlasitě dávat najevo, že chce stranu vést a zradikalizovat její opoziční kurz. Za tímto účelem zformoval svůj „pražský tým“, který měl ve straně pro tento krok připravit podporu na březnovém sjezdu v Hradci Králové příštího roku.

Ale i řada nejaktivnějších členů tohoto týmu — včetně autora tohoto článku — si byla vědoma jistého rizika takového vnitrostranického manévru. V interní diskusi se Zemanem si za podporu, kterou se mu od nich dostane, vynutili jeho příslib, že jako předseda strany bude krotit svoji nedisciplinovanost, ve vedení respektovat odlišné názory a podřizovat se kolektivním rozhodnutím.

Už v přípravách na sjezd se však ukazovalo, že to se Zemanovým příslibem být budoucím disciplinovaným předsedou ČSSD nemusí dopadnout dobře. I mnozí radikálové začali o Zemanovi pochybovat. Strana měla na sjezdu přijmout nový program, který byl kolektivně připravován v odborných komisích. Zeman si ale vytvořil vlastní tým, který chtěl na sjezdu předložit jeho alternativu.