Rozmáhá se nám tady takový nešvar, že liberální média označují tu Janu Maláčovou, tu Tomáše Petříčka za naděje sociálně-demokratické politiky. Je to hluboký omyl.

Fakt, že Jana Maláčová prosazuje ve zdánlivém konfliktu s Andrejem Babišem sociální politiku hodně napravo od CDU a že Tomáš Petříček zuby nehty hájí elementární principy polistopadové zahraniční politiky je čímsi, zač je lze případ od případu chválit či kritizovat, ale ještě to z nich nedělá postavy, na nichž by sociálně-demokratická politika mohla pro budoucnost cokoli stavět.

Ale je potřeba zajít ještě dál: novináři, kteří se snaží nějak polidšťovat lepší figurky v Babišově vládě, bezděčně přispívají k jeho politické strategii postupně nás uvařit zaživa jako žáby ve svém autoritářském lektvaru. Není to zodpovědné a je to velmi nebezpečné.

Bavme se o roli sociálních demokratů v Babišově vládě prakticky. Je přece dávno jasné, že nemohou udělat vůbec nic, co jim on sám nedovolí. Má je v hrsti, protože si nesčetněkrát vyzkoušel, že není žádná věc, kvůli které by z vlády odešli. Všichni sociální demokraté v Babišově vládě pracují v režimu Agrofertem omezené suverenity.

Vždyť do vlády vstoupili jak zpráskaní psi poté, co Babiš nepřistoupil na žádnou z podmínek, jež si kladli. Chtěli, aby ve vládě nebyla trestně stíhaná osoba, chtěli, aby nebyl rasista Tomio Okamura místopředsedou sněmovny, chtěli, aby byl ve vládě Miroslav Poche. Nic nedostali.

V jakémkoli konfliktu vždy ustoupili, pokud jim Babiš sám nechtěl vyhovět. Naopak z vlády nebyli schopni odejít, ani když se ukázalo, že premiér zřejmě unesl své dítě na Krym kvůli svému trestnímu stíhání.

Babiš tak vládu dnes evidentně zcela kontroluje, sociální demokraty k ničemu nepotřebuje ani ve sněmovně, ani ve vládě a není nic, na čem mu opravdu záleží, co by neprosadil. A týká se to dokonce jejich vlastních resortů.