Současný stav zdejší sociálně demokratické strany je výsledkem její pomalé a plíživé oligarchizace, která vyměnila politiku jako službu pro občany za klientelismus ve službách regionálních nebo nadregionálních mafií, a tolerance členské základny k těmto jevům. Lidé v ČSSD vyměnili boj proti těmto nešvarům za boj o to stát se členem systému a čerpat prebendy.

Pokud někdo počítal, že po neúspěšných parlamentních volbách přijde rychlá katarze a nové vedení rychle změní směr a politické způsoby, hluboce se mýlil. Není to tím, že by nové vedení nechtělo. Politická strana není lehkým sportovním a obratným člunem, ale spíše těžkým tankerem, který přes veškeré úsilí mění směr pouze těžko a pomalu.

Nové vedení ČSSD bylo zvoleno jako kompromisní, je výsledkem zákulisních dohod, do kterých ve značné míře zasahovali a zasahují skalní zastánci starých pořádků. Nadto se okolo volby nového vedení s plnou silou obnovil spor mezi zastánci zemanovské národně socialistické linie, kterou sami nazývají starou dobrou tradiční sociální demokracií, a mezi modernistickým liberálně levicovým křídlem, které je bohužel spojováno s volebním propadem, a je zcela jedno, zda zaslouženě nebo ne.

Toto obvinění je samozřejmě účelové a slouží pouze k posílení pozice národoveckého a prozemanovského křídla. O objektivní analýzu opravdových příčin volební porážky se seriózně nepokusila ani jedna z těchto skupin.

Výsledkem volby na hradeckém sjezdu je „tandem“ Hamáček—Zimola, který s sebou již od samého začátku nese mnohdy pečlivě skrývané znaky pokračování výše zmíněného konfliktu. Výsledkem obdivuhodné snahy Jana Hamáčka po uzavření pevného vnitrostranického konsensu, překonání rozhádanosti strany a zakoupení potřebného času na konsolidaci je uspořádání vnitrostranického referenda o vstupu do koaliční vlády.