Kauza údajného únosu Babišova syna na Krym otřásla českým politickým prostorem a volání po pádu premiéra Andreje Babiše je silnější než kdykoli předtím. Co se ve skutečnosti děje, je přitom spíše zastíněno skandálním a bulvárním formátem celé kauzy a také až hysterickým rozdělením naší společnosti, kdy každá skupina víceméně čte všechny zprávy s již předem daným postojem.

Pro ty, kteří Babiše budou hájit, tato kauza bude jenom dalším z až úmorných protibabišovských ataků a spíše je utvrdí v tom považovat za žumpu především mainstreamová média a tradiční politické strany. Druhá strana zas bude vidět další dokreslení démona Babiše, který se neštítí ani unést a veřejně ponižovat vlastního syna. Celá kauza je skutečně podivná, ale bylo by chybou v tuto chvíli usuzovat, na čí straně je pravda.

Situace je poměrně dynamická, takže i různé analýzy mohou rychle pozbývat na významu. Ukazuje se ovšem, že Babiše ani toto nepoloží. Vyjádřená důvěra prezidenta Miloše Zemana, který prohlásil, že i po případném vyslovení nedůvěry vládě by Andreje Babiše opět jmenoval premiérem, je poměrně zásadním politickým vzkazem. Opozice zjevně nemá plán B, hnutí ANO stojí za Babišem a ani varianta výměny za loajálního Richarda Brabce pro zarputilého Babiše zjevně nepřipadá v úvahu.

ČSSD nacházející se v prekérní situaci se rozhodla hrát na chytrou horákyni a odejít ze sálu při hlasování o nedůvěře vlády. Je to vlastně podpora vlády, zároveň však také gesto, kterým dává najevo, že se jí aktuální situace nelíbí a od Babišových kauz se distancuje.

Toto vyvolalo všelijaké reakce, nepochopení Babiše, rozhořčení pravicové opozice a obviňování různými komentátory i internetovými diskutéry ČSSD z alibismu. U těchto komentářů je však spíše přání (a to ani ne vždy víme jaké) otcem myšlenky. Pro ČSSD situace nemá dobré řešení a v rámci všech špatných variant toto může být ta nejméně špatná.

Je třeba se ptát na to, jakým způsobem se změnila situace od té doby, co ČSSD vstoupila do vlády, a co by se stalo ve chvíli, kdyby vláda padla. V odpověď na první otázku lze ve výsledku odpovědět, že skoro nijak. Sledujeme akorát spektakulární příběh o údajném únosu Babišova syna. Příběh je to poutavý, je jako z nějaké gangsterky, je snáze pochopitelný než nějaké dotační podvody či kauza korunových dluhopisů; díky tomu, že je zároveň rodinným dramatem, je až extrémně nabitý emocemi každého, kdo se o to zajímá.