Sociální demokracie nepřekvapila: k Babišovým posledním patáliím se postavila nijak. Po její středeční tiskovce mne napadl příměr k chytré horákyni, ale potom jej zprofanoval kdekdo. Navíc není úplně přesný. ČSSD totiž rozhodnutím, že při pátečním hlasování o nedůvěře vládě opustí sál, nevyhověla nikomu. Mohla ale vůbec?

Kdo věří v příběhu, kde fakta vytlačují emoce (například Babišův zápas o nikým — hlavně médii — nerušený život schizofreniků), premiérovi, bude volit ANO. Kdo dá na stesky pravicové opozice, nejspíš sáhne po ODS. Sociální demokracie zůstane nepovšimnuta — jako když tiše opustí jednací síň Sněmovny. Přitom na pozadí citově exponovaných kauz se o hlasy bojuje nejlépe.

Kdyby ČSSD aktivně podpořila vládu, což může aspoň v diskusi, než se začnou zvedat ruce a mačkat tlačítka, mohla by lidem shrnout, co prosadila a co se prosadit chystá. Pravděpodobnost, že z toho dál porostou preference ANO, je sice velká, ale když se dali oranžoví na válku, musí chrastit zbraněmi. Kdyby chtěli naopak loajalitu Babišovi vypovědět, mohli upozornit na laťku politické kultury, kterou premiér neustále snižuje. Kam se na Babiše hrabou Gross s Nečasem!

Koaliční smlouva říká, že když podají demisi všichni sociálně demokratičtí ministři, končí i premiér. Leč v dalším kroku by jej prezident Zeman opět jmenoval do funkce. Babiš by pak mohl buď obnovit koalici s ČSSD, nebo vyjednávat s Okamurou a Filipem. Lidový dům se upřímně — a oprávněně — děsí dvou možností: že Babiš, který tu je přece pro všechny, realizuje program SPD, nebo že realizuje program ČSSD bez ČSSD. Zareagovat na to setrváním v kabinetu je logické. Jen se to špatně vysvětluje voličům.

Podobně se to má s nápadem na vystřídání Babiše v křesle ministerského předsedy nějakým jiným politikem ANO. Poněvadž se ve skutečnosti kauza Čapí hnízdo nijak zvlášť neposunula, nemá šprajc řady sociálních demokratů logiku. Kdyby to bylo myšleno vážně, vymínila by si ČSSD hned zkraje koaliční spolupráce, že v premiérské pracovně nebude sedět Babiš. Ani tak by ale nebylo jisté, že si pomůže. Babišovo vyobcování ze Sobotkovy vlády skončilo pro ČSSD krutou porážkou, na niž měl funkcemi nezatížený Babiš čas se důkladně připravit.

Učinil by tak znovu a znovu a znovu. ANO by klidně i přistoupilo na návrh ČSSD rozpustit Sněmovnu a vypsat předčasné parlamentní volby. Babiš je stále v kondici, s níž může pohodlně vítězit.

Aby tomu bylo jinak, nestačí jen klást důmyslné pasti, asi jako je ta medvědí na Vsetínsku, a poukazovat na jeho nesčetné hříchy. Opozice by též musela zformulovat přitažlivou vizi, která by pomohla rozbít elektorát ANO, případně i ČSSD a KSČM. K tomu je ale daleko.

Pravice chápe páteční hlasování jen jako rétorické cvičení. A komunistům umožní přihřát si u Babiše polívčičku: chtějí brzy projednat zdanění finančních náhrad u církevních restitucí, zapomenout na plány ohledně české armády v bojových misích v zahraničí nebo přesunout miliardy ve státním rozpočtu, zejména na nájemní bydlení a sociální služby.

Je správné si znovu připomenout, co je hlavní Babišovou ostudou. Kát se však nechystá. Na to, aby mu šla příkladem, zase nemá pravice odvahu. Přitom by to bylo půvabné — kdyby toxičtí politici TOP 09, ODS, STAN či KDU-ČSL vystupovali jeden po druhém a zpovídali se ze svých průšvihů. Pak by třeba veřejné mínění zpozornělo.

Takto vše zůstane při starém. Poslanci se pohádají a borec Babiš národu plačtivě do kamer sdělí, jak mu vadí politikaření. Možná přitom po očku mrkne na Okamuru a na Zemana, kteří budou vědět svoje...