Sociální demokracie nepřekvapila: k Babišovým posledním patáliím se postavila nijak. Po její středeční tiskovce mne napadl příměr k chytré horákyni, ale potom jej zprofanoval kdekdo. Navíc není úplně přesný. ČSSD totiž rozhodnutím, že při pátečním hlasování o nedůvěře vládě opustí sál, nevyhověla nikomu. Mohla ale vůbec?

Kdo věří v příběhu, kde fakta vytlačují emoce (například Babišův zápas o nikým — hlavně médii — nerušený život schizofreniků), premiérovi, bude volit ANO. Kdo dá na stesky pravicové opozice, nejspíš sáhne po ODS. Sociální demokracie zůstane nepovšimnuta — jako když tiše opustí jednací síň Sněmovny. Přitom na pozadí citově exponovaných kauz se o hlasy bojuje nejlépe.

Kdyby ČSSD aktivně podpořila vládu, což může aspoň v diskusi, než se začnou zvedat ruce a mačkat tlačítka, mohla by lidem shrnout, co prosadila a co se prosadit chystá. Pravděpodobnost, že z toho dál porostou preference ANO, je sice velká, ale když se dali oranžoví na válku, musí chrastit zbraněmi. Kdyby chtěli naopak loajalitu Babišovi vypovědět, mohli upozornit na laťku politické kultury, kterou premiér neustále snižuje. Kam se na Babiše hrabou Gross s Nečasem!