Nepochopitelné rozpaky sociální demokracie

Karel Hrubý

Bude sociální demokracie nadále pilířem svobody a garantem pluralitní demokracie, anebo se spokojí s funkcí sociálního příštipkáře ve vládě oligarchy a autoritativního „šéfa“?

Andrej Babiš, toho času předseda vlády České republiky, má vážný problém se svou věrohodností. Politik, za nímž se stále táhne stín obvinění ze spolupráce s komunistickou Státní bezpečností, premiér, který je vyšetřován z finančního podvodu na Evropské unii, a otec pětatřicetiletého syna Andreje mladšího, který vyzradil, že otec se ho chtěl zbavit tajemným transferem na Krym, aby mu zde nekomplikoval vyšetřování tohoto podvodu, má stále větší problémy nejen politické, ale především justiční povahy.

Jak vyšlo najevo z rozhovoru jeho syna s žurnalisty, nechal otec podepsat svého syna dokument, na základě kterého měla EU poskytnout dva miliony eur (asi 50 milionů korun) „malopodnikateli“ Andreji mladšímu na Čapí hnízdo. Dnes tohoto malopodnikatele a někdejšího pilota Boeingu prohlašuje za psychicky nemocného, a tedy neodpovědného za to, co o otci říká. Pro věrohodnost otce i pro premiéra české vlády, který si potřásá rukou s čelnými politiky světa, je to vážný problém. Pokud je to problém pana Babiše, musíme trpělivě počkat, jak policie a justice zaúřadují a co pevného zjistí.

Nejde jen o Babiše

Andrej Babiš je však předsedou vlády České republiky, v níž sedí také pět sociálních demokratů. Po značných rozpacích, které sociální demokracie projevila v rozhodování o účasti ve vládě populistického oligarchy, staví před ní poškrábaný morální portrét premiéra zásadní otázku. Má znovu zaštítit Andreje Babiše a jeho vládu setrváním v ministerských křeslech, anebo odejít a zaujmout kritické stanovisko k premiérovi, jehož populistické řízení státu, podporované autoritativními sklony současného prezidenta, směřuje k oslabení pluralitní parlamentní demokracie a k pozvolné instalaci takzvaně „řízené“ demokracie?

Sociální demokracie vždy usilovala o zlepšení každodenního života pracujících, přitom si ale i uvědomovala, že to není možné jinde než v otevřené pluralitní společnosti. Repro DR

Toto rozhodnutí je na jedné straně otázkou státní politiky. Připojí-li se sociální demokracie (dnes nebo později) ke stranám, které budou hlasovat pro vyslovení nedůvěry premiérovi, musí zvážit také, jaké důsledky to může přinést pro směřování politiky státu. Otevře se tím cesta k vstupu Okamurova hloučku do vlády, a tím i cesta k dalšímu posunu k autoritativním metodám a protievropské orientaci? Či se Babiš s prezidentovou pomocí udrží v sedle i bez Okamury?

A jak se zachovají v takovém případě komunisté? Musel by Babiš s doplněnou vládou znovu předstoupit před sněmovnu se žádostí o důvěru, anebo by platilo pravidlo z února 1948, kdy Gottwald po rezignaci demokratické části vlády nemusel rezignovat, ale mohl „rekonstruovat“ existující vládu směřující ke komunistické diktatuře poslušnými ministry podle své volby?

A naopak: setrvá-li strana přes všechno „rozhořčení“ ve vládě, prospěje české společnosti a státu tím, že pomůže stabilizovat její pravicově dominovanou vládu? To bylo přesvědčení zájmového kroužku Hašek-Zimola a spol., který však nedávnou rezignací Zimoly ztratil ve vedení strany zástupce prozemanovského směru a oslabil tak (na jak dlouho?) vliv prezidenta na aktuální politiku strany.

×