Babiš opět vydírá
Lukáš JelínekSoučasná politická situace se podobá mapování terénu — jak, kudy a s kým dál. Andrej Babiš se snaží zůstat v premiérském křesle a zajistit si politické partnery.
Andrej Babiš nepřekvapil. Jenom naříká. Nevysvětluje svoji kauzu. Neodpovídá na otázky, proč do ní namočil děti v době čerpání eurodotací spolumajitele Čapího hnízda, přestože ty zjevně žádnými podnikatelskými záměry nesluly. Nekaje se, že s nimi šíbuje jak s figurkami na šachovnici (dokonce až na Krym), byť se už jeho dřívější tahy pravděpodobně neblaze podepsaly na jejich zdraví.
Místo toho si Babiš hledí premiérského křesla, rodina nerodina. Šance v něm setrvat má slušné, i kdyby se sociální demokraté a komunisté rozhodli stavět na zadní.
×
Domov → Sloupek
15. listopadu 2018 v 7.39
Související
Diskuse
MP
Obvykle se pod slovem vydírání rozumí hrozba, že vydíranému způsobím nějakou vážnou újmu buď násilím anebo zveřejněním nějaké kompromitující informace, která by vydíranému zničila pověst nebo ho přivedla do kriminálu.
Popsat Babišovo kostatování notoricky známého faktu, že má v poslanecké sněmovně fungující majoritu i bez ČSSD a poékud by tato nechtěla platit za vládní korýtka pro své bafuňáře zbytky své reputace, může jít k čertu jako "primitivní vydírání" -- toť přinejmenším odvážné rozšíření významového pole slova.
Že by ČSSD svoji obětí něco zachraňovala a že by bez její účasti bylo hůře, naráží příliš tvrdě na faktické fungování koalice vyjádřené přesnou, tuším Mitrofanovovou zkratkou:
"Hamáček se opět nekompromisně vzepřel Babišovým požadavkům, aby jim pak zcela vyhověl."
Prostě perspektiva, ve které se ČSSD jeví jako oběť a nikoli jako spoluviník ANO, svědčí buď o zaslepenosti nebo o bezcharakternosti autora. Přitom k zaslepenosti může vést i noblesní pohnutka: neochota opustit úctýhodnou ideu a tradici, Ale ani ta neomlouvá.
Popsat Babišovo kostatování notoricky známého faktu, že má v poslanecké sněmovně fungující majoritu i bez ČSSD a poékud by tato nechtěla platit za vládní korýtka pro své bafuňáře zbytky své reputace, může jít k čertu jako "primitivní vydírání" -- toť přinejmenším odvážné rozšíření významového pole slova.
Že by ČSSD svoji obětí něco zachraňovala a že by bez její účasti bylo hůře, naráží příliš tvrdě na faktické fungování koalice vyjádřené přesnou, tuším Mitrofanovovou zkratkou:
"Hamáček se opět nekompromisně vzepřel Babišovým požadavkům, aby jim pak zcela vyhověl."
Prostě perspektiva, ve které se ČSSD jeví jako oběť a nikoli jako spoluviník ANO, svědčí buď o zaslepenosti nebo o bezcharakternosti autora. Přitom k zaslepenosti může vést i noblesní pohnutka: neochota opustit úctýhodnou ideu a tradici, Ale ani ta neomlouvá.