Babiš opět vydírá
Lukáš JelínekSoučasná politická situace se podobá mapování terénu — jak, kudy a s kým dál. Andrej Babiš se snaží zůstat v premiérském křesle a zajistit si politické partnery.
Andrej Babiš nepřekvapil. Jenom naříká. Nevysvětluje svoji kauzu. Neodpovídá na otázky, proč do ní namočil děti v době čerpání eurodotací spolumajitele Čapího hnízda, přestože ty zjevně žádnými podnikatelskými záměry nesluly. Nekaje se, že s nimi šíbuje jak s figurkami na šachovnici (dokonce až na Krym), byť se už jeho dřívější tahy pravděpodobně neblaze podepsaly na jejich zdraví.
Místo toho si Babiš hledí premiérského křesla, rodina nerodina. Šance v něm setrvat má slušné, i kdyby se sociální demokraté a komunisté rozhodli stavět na zadní.
Popsat Babišovo kostatování notoricky známého faktu, že má v poslanecké sněmovně fungující majoritu i bez ČSSD a poékud by tato nechtěla platit za vládní korýtka pro své bafuňáře zbytky své reputace, může jít k čertu jako "primitivní vydírání" -- toť přinejmenším odvážné rozšíření významového pole slova.
Že by ČSSD svoji obětí něco zachraňovala a že by bez její účasti bylo hůře, naráží příliš tvrdě na faktické fungování koalice vyjádřené přesnou, tuším Mitrofanovovou zkratkou:
"Hamáček se opět nekompromisně vzepřel Babišovým požadavkům, aby jim pak zcela vyhověl."
Prostě perspektiva, ve které se ČSSD jeví jako oběť a nikoli jako spoluviník ANO, svědčí buď o zaslepenosti nebo o bezcharakternosti autora. Přitom k zaslepenosti může vést i noblesní pohnutka: neochota opustit úctýhodnou ideu a tradici, Ale ani ta neomlouvá.