Informace investigativních novinářů nesporně rozvířily vody českého rybníčku. A kauza má a možná ještě bude mít pokračování. To je pochopitelné v situaci, kdy je třeba, aby pracně získané informace vzbudily co nejširší pozornost veřejnosti. Patří to ke stylu práce tohoto typu žurnalistiky, a tak se i s danými informacemi musí dále pracovat.

Ze zveřejněných informací vyplývá řada podstatných souvislostí. Především zpochybňují Babišův doposud marketingově úspěšný obraz oběti nesmyslného vyšetřování, které je uměle protahováno. V tomto případě jsou obstrukce premiéra a jeho rodiny zjevné. Je dobré si uvědomit, že vyšetřování navíc komplikovaly volby, nová imunita a poté stížnost ke státnímu zástupci.

Až do května 2018 policie ani nic moc dělat nemohla. Pokud ze sebe Andrej Babiš chtěl setřást podezření a urychlit trestní stíhání, nic mu nemohlo bránit, aby umožnil policii vyslechnout rodinné příslušníky, neposílal je do zahraničí či připustil nezávislé vyšetření jejich zdravotního stavu. Policie totiž skutečně čelí velkému problému, jak vyslechnout klíčové svědky a obviněné v případu. A to z mnoha důvodů, ať již jde o uváděnou zdravotní nezpůsobilost, pobyt mimo území České republiky či občanství cizího státu.

To samozřejmě neznamená, že by se veřejnost neměla zajímat o to, zda policie a státní zástupce činili vše, co činit měli. Ale policie je v nevýhodné situaci, nemůže všechny své kroky zveřejňovat ani podávat podrobné informace. Je však možné, že u vyšetřovatelů i žalobce fungují určité psychické bariéry, vědomí, že se pohybují na visuté lávce, kterou může kdykoli někdo podseknout. Zkušeností tohoto typu mají vyšetřovatelé kriminálních případů spjatých s politiky více než dost.