Sociální demokraté se svěřili, že i za koronavirové epidemie připravují podzimní volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu, a představili nového volebního manažera — Michala Haška. O jeho angažmá tentokrát nerozhodlo předsednictvo strany, ale úzké grémium.

Názory v něm nebyly jednoznačné, avšak převážila loajalita k předsedovi Janu Hamáčkovi. Ten doplňující otázky novinářů odmítl s tím, že se jedná o vnitropartajní záležitost a že volební manažer není politickou funkcí. Vypořádal se tím s námitkou, že dříve na adresu Haška a jeho slavného rozhovoru na ČT24 říkal: „Kdo lže, nemá být politikem.“

Oddělme dvě roviny — věcnou a morální. První lze pojmout pragmaticky a technokraticky. ČSSD potřebuje udělat co nejlepší výsledek. Dosavadní prognózy nejsou nic moc, ale možná je vylepší počínání sociálně demokratických ministrů v krizových měsících.

Každopádně najít někoho, kdo by se ujal sisyfovského úkolu organizovat kampaň, muselo být pro Hamáčka nadlidský úkol. Sáhnul po muži, s nímž zjevně urovnal osobní vztahy a jenž vedle koncipientské praxe v advokacii funguje jako politický poradce.

Hašek je politický profesionál. Pracovitý, cílevědomý, ambiciózní. Nahoru vystoupal postupně, bez tlačenky. Hlavně ale řídil největší kraj. Kvůli tomu odmítl i nabídky ministerských křesel. Povídalo se, že ví, jak získávat spojence i voliče. Marketing mu nikdy nebyl cizí.

V malém regionálním měřítku předváděl cosi, co ve velkém později dotáhl k dokonalosti Andrej Babiš. Nápad tasit proti konkurenci z ANO Michala Haška tudíž není od věci. Třeba by mohl být zaskočený i sám Babiš: když vznikala první vláda ČSSD a ANO, vychvaloval se, že dal coby partnerovi přednost Bohuslavu Sobotkovi před Haškem. Kdyby proti ANO teď stála jednotná sociální demokracie včetně Haška, měl by to nepochybně těžší.

Jenže takto jednotná před ním stát nemůže, na to je celý manévr příliš citlivý. I kdybychom připustili absurdní představu Lidového domu, že nikoho mimo ČSSD nebude jméno volebního manažera opředeného někdejšími aférami vzrušovat, a vytěsnili též otázky novinářů na čínsky laděnou linku Zeman-Tvrdík-Hašek-Hamáček, musíme brát v úvahu emoce sociálních demokratů samých.

Mnozí z nich si někdejší souboje pamatují. Patří k nim klání Sobotky a Haška o předsednický post, přísliby krytí předsedových zad prvním místopředsedou i intriky, jejichž byla lánská schůzka pouhým vyvrcholením. Rozebírat, kdo a proč po ní lhal, je možná zajímavé mediálně, leč jde jen o třešničku na mnohem větším dortu.

Pro Hamáčka a služebně mladší členy grémia je možná minulost pasé. Mezi ministry, poslanci a senátory ale najdeme i osoby, které si zakládají na vnitřní integritě a jen tak mýrnyx týrnyx neodpouštějí.

To není problém Michala Haška, ten dělá, co umí. Patří k politické generaci čtyřicátníků, která si může své hříchy časem odpykat, a pak se třeba jednou zkusit vrátit. Například Jeroným Tejc vystoupil z ČSSD, stal se státním úředníkem, nyní je odborným náměstkem v resortu spravedlnosti, leč sama ministryně Benešová o něm hovoří jako o svém možném nástupci.

Odpovědnost je na Janu Hamáčkovi. Nevadí mu, že může přijít o senátní mandáty těch členů klubu ČSSD, kteří odmítají s Haškem spolupracovat a uvažují o nezávislé kandidatuře? Snese kritiku od členské základny, a to nejen z kontroverzní Prahy? Je pro něj Hašek cennější než politici bez škobrtnutí a afér?

Zatím se zdá, že ano. Nejsem člen ČSSD, ale přesto soudím, že si tato strana zaslouží přežít, a to i v nejbližších volbách, bez ohledu na to, kdo bude jejím manažerem. Podstatné je, zda bude hájit slabší proti silnějším a přinášet program, který pomůže vyztužit sociální stát i v krutých časech, kdy bude strkanice o každou korunu, každé euro.

To je víc než osoby a obsazení. Lidé ale musí věřit, že je na sociální demokraty spoleh, že pro ně nejsou hodnoty ani slušnost veteší a že jednou od nich neuslyší okřídlené: Lhali jsme, protože jsme dali slovo, že pravdu neřekneme...