V přehledu Zpráv serveru Seznam se 10. října objevil článek Václava Dolejšího o možném rozdělení ČSSD nadepsaný Než se hádat, rozejděme se. V ČSSD se po debaklu mluví o rozdělení na dvě strany. Píše se tam:

Příznivci Miloše Zemana touží vzít si partaj zpět. Už kvůli tomu založili platformu s názvem „Zachraňme ČSSD“ okolo bývalého jihomoravského hejtmana Michala Haška, dnes poradce ministra zemědělství.

„Ukončeme zbytečnou a vysilující válku některých našich představitelů s prezidentem republiky Milošem Zemanem, bývalým úspěšným předsedou ČSSD a premiérem jednobarevné vlády. Naopak spojme své síly a oslovujme zklamané voliče s cílem získat je zpět,“ navrhuje Hašek ve své výzvě, kde mobilizuje k záchraně strany.

K hlasité skupině patří i dva současní místopředsedové — Jiří Zimola a Jaroslav Foldyna, dále třeba hejtman Vysočiny Jiří Běhounek, exministři Zdeněk Škromach a Svatopluk Němeček…

Také na ČT24 se o této možnosti diskutovalo, a sice ve čtvrtek 11. října ve večerním programu Události, komentáře. Hejtman Plzeňského kraje Bernard (ČSSD) upozornil na nebezpečnou snahu takzvané konzervativní levice, která se hlásí ke spojení se Zemanem a přejímá jeho chladný postoj k Evropské unii, což vytváří napětí směrem k liberálněji a proevropsky orientovanému jádru sociální demokracie, které naopak vidí v Zemanovi politika, který sociální demokracii soustavně škodí. I politolog Milan Znoj potvrdil v diskusi toto napětí, které může vést k rozštěpení strany.

I když jde zatím jen o osamělé mediální polemiky, a i když si sám nemyslím, že je ve straně tendence rozejít se do dvou stran, je třeba včas zvážit důsledky možného štěpení strany po jejích dalších ztrátách v nedávných volbách.

Pučistické praktiky skupiny Hašek-Zimola už se sice jednou zcela zřetelně projevily, ale myslím, že ani jim nejde o odchod ze strany, přáli by si spíše, aby odešli — alespoň do pozadí — ti druzí. Oni sami chtějí stranu ovládnout, zmocnit se jejího jména, tradice, organizační struktury — a s tím spojeného práva na dispozíci se stranickým majetkem. Na tento aspekt, totiž na právní a majetkové důsledky takového řešení bych tu chtěl proto upozornit.

↗

Není to jen barák na lukrativní parcele v centru Prahy, který se dá proměnit ve stamiliony. Foto Ondřej Kořínek

Desatero sílu neobnovilo

Počátkem ledna tohoto roku jsem v článku Jeden barák v centru Prahy aneb O hodnotách a politickém marketingu varoval před záměry Jiřího Zimoly a jeho přátel „obnovit“ sílu sociální demokracie podle jejich vkusu a zaměření. V Desateru, které zveřejnil koncem předchozího roku, vyložil svůj záměr ujmout se „obrody“ sociální demokracie prostředky, nad nimiž měly sociálním demokratům vstát vlasy hrůzou na hlavě.

Volal tam po návratu do ulic: „Vzhůru do hospod, na fotbal a na vesnické tancovačky!“ Tam musíme vysvětlovat náš program. Přestaňme být jen „kluci z plakátů“ a „papaláši z limuzín“, vykřikuje tam dále.

Vlasy většiny sociálních demokratů se však příliš nenaježily. V květnu na sjezdu strany byl Zimola zvolen hned prvním, statutárním místopředsedou strany (zatímco příliš profláknutý pučista Hašek se vyčkávavě uklidil). A Zimola, nadále přátelsky nakloněný úhlavnímu nepříteli sociální demokracie Zemanovi, začal uplatňovat svou „obrodu“, své tažení za návratem voličů, kteří minulého roku v parlamentních volbách od strany odvrátili tvář.

Jak to dopadlo v nedávných volbách, všichni víme. Staří voliči se nevrátili, noví nepřišli, naopak proběhlo další putování starých příznivců ke konkurenci. Zimolův recept nezabral. Nevím, kolikrát on sám šel do hospod a na fotbalová hřiště agitovat ani jak se zasloužil o to, aby takovou kampaň volební štáb organizoval. Ale výsledek je jasný: zimolovština nezabrala, strana volby hanebně prohrála.

Jan Hamáček, který se z nezbytí se Zimolou spojil a doufal, že užehlí ve straně spory a zkonsoliduje ji, se ukázal jako inteligentní, slušný, ale příliš ústupný člověk, ne jako předseda, který vede, ale jako předseda, který se snaží ve straně to rozbouřené stádo rovnat, zflikovat jakous takous „jednotu“.

Nepůsobil jako člověk jasného konceptu, který se postaví rozhodně za principy a hodnoty strany jako humanistického hnutí usilujícího už skoro půldruhého století o sociální spravedlnost ve svobodě a v demokratickém státním rámci, jak to je vytesáno i v názvu strany: demokracie s adjektivem sociální.

Přes varování z mnoha stran, přes odstrašující příklad fierlingerovského paktu s komunisty v roce 1948, přes jasné symptomy Babišova sklonu k autoritářství, jemuž hrozí časem padnout za oběť nezávislé instituce demokracie (po příkladu všech autokratů, Trumpem a Putinem počínaje a Orbánem, či dokonce Erdoganem konče), vyjednal vstup do Babišovy vlády a její legitimizaci parlamentem.

Vyšel tak vstříc Miloši Zemanovi, který už léta dává najevo, že mu jde o pomstychtivé oslabení sociální demokracie, která ho nechala padnout v demokratické prezidentské volbě v roce 2003 (Ostatně Hamáček před Zemanem — přes jasné vótum členstva — nyní znovu kapituloval a obětoval odsouhlaseného kandidáta strany na ministra zahraničí, čímž jasně naznačil, že to s ním nebude mít Babiš těžké ani při vyjednávání dalších ústupků strany).

Varování před zimolovštinou

Po posvícení, které Zimola sliboval svými novými náborovými metodami, přišel však namísto oživení silný průjem. Strana se vyprazdňuje, její síla je otřesena. Jan Hamáček to žehlí: odrazili jsme se ode dna. Zimola a Hašek to vidí jinak.

Teď přišla chvíle rozejít se se všemi, kteří lpějí na historicky osvědčených hodnotách práva, spravedlnosti, solidarity, a hlavně demokracie, která je nezbytnou podmínkou uskutečnění sociálního pozdvižení pracujících v rovnosti a lidské důstojnosti. A uplatnit místo toho náhončí metody populismu, jak to programuje Zimola ve svém Desateru. Pokusí se proto s největší pravděpodobností využít krize k novému pokusu ovládnout stranu.

Jak to chtějí přesně udělat, nevíme. Ale podaří-li se jim to, budou moci opřeni o Miloše Zemana ovládnout stranu nejen politicky, ale i právně. Neboť podle desátého článku Zimolova Desatera — a na to chci důrazně upozornit — mají úmysl „eventuelně“ prodat majetek strany včetně jejího historického sídla Lidového domu! Ten je pro ně jen barákem, cennou parcelou uprostřed města, za kterou se pohrnou do kasy stamiliony.

Pak lze snáze přeměnit starou demokratickou stranu z osvědčeného garanta demokracie a sociálního ochránce potřebných ve stranu populistických žvástů, která možná i získá nějaké nové voliče. Ale už nebude tou potřebnou humanistickou stranou bránící demokratické uspořádání státu a potřebné občany, kteří se ocitají ve stínu kvetoucího kapitalismu nebo se stávají obětí uměle vyvolávaných averzí k některým obyvatelským skupinám či nezdůvodněného strachu z Evropské unie.

Stane se jedním z politických subjektů, který bude poskytovat „posty“. Tak budou moci noví lídři — docela dobře finančně zajištění — přežít třebas až do politické penze.

Neboť záměrem těchto usvědčených pučistů není založit si novou stranu podle svého gusta (neúspěch odštěpených zemanovců je jim odstrašujícím varováním), nýbrž zmocnit se strany, jejího jména, jejího politického i organizačního kormidla, její tradice a také majetku se všemi právními nároky! Uvažují vertikálně. Jde o to dostat se na nejvyšší stupeň žebříčku, horizontální rozložení politické a názorové už je jim podružné.

A to spolehlivé jádro sociální demokracie, které dosud vyznává její základní hodnoty a humanitní poslání sociální demokracie v dnešní civilizaci, ohrožované populismem, autoritativními systémy a zvětšujícími se nerovnostmi sociálními, přikrmovanými necitlivými globalizačními přesuny, se k tomu chová zatím pasivně.

Nevyvíjí dost aktivní obranu proti agresi těchto notorických pučistů, snaží se být tolerantní, ale ve skutečnosti jim usnadňuje možnost zmocnit se postupně vedení strany. Ve schopnosti zorganizovat vnitrostranickou podporu svému stanovisku za haškovsko-zimolovskou skupinou výrazně zaostávají.

Varoval jsem počátkem roku před Zimolovými záměry. Ukazuje se, že toto varování moc nepomohlo. Zimola straně nejen nepomohl, situace sociální demokracie se za jeho působení jako prvního místopředsedy citelně zhoršila.(Jistě ne výlučně jen jeho „zásluhou“, ale i celou řadou neduhů, kterými stranický život trpí, o čemž se v tomto listě často psalo.)

Přesto znovu varuji před zimolovštinou, před jeho a Haškovými plány zmocnit se strany s jejími právy, „v nouzi“ eventuelně rozprodat i její majetek a udělat z ní populistického pomahače subjektů usilujících o autoritativní řízení státu, které jim umožní „dostat se do sedla“.

Dávejme si proto pozor na právní nárok sociální demokracie, na její majetek a na její jméno, které je garantem demokracie, usilující o sociálně stále spravedlivěji uspořádaný stát a společnost. Ten nesmí přejít do rukou a právní dispozice těch, kteří se přiklánějí k nepřátelům strany a silám trvale nahlodávajícím demokracii a její instituce.