Zatím největší vlna odporu proti vládě Andreje Babiše a její tiché sněmovní koalici se zvedla proti jmenování Zdeňka Ondráčka předsedou komise pro kontrolu činnosti GIBS — Generální inspekce bezpečnostních sborů. Je ale omyl myslet si, že Ondráčkovou rezignací se něco podstatnějšího vyřešilo. Ve skutečnosti bouřlivé protesty proti němu dokonce v určité míře odvedly pozornost od podstaty problému.

Jistě, jeho zvolení bylo ostudou, přinejmenším v symbolické rovině. Pro tichou koalici v čele s ANO, která jej o jeden hlas prosadila, by byl býval ideálním kandidátem: ochotným plnit pokyny a moc se nevyptávat. Jeho zvolení ale nebylo zdaleka tím nejhorším problémem, na nějž narazíme už jen v souvislosti s GIBS; o celé vládě Andreje Babiše působící bez demokratické legitimity ani nemluvě.

Za pozornost stojí, že takovou bouři veřejné nevole zdaleka nevyvolalo zvolení poslance SPD Radka Kotena do čela mnohem vlivnějšího Výboru pro bezpečnost. Koten je přitom členem otevřeně rasistické SPD, vyznavačem konspiračních teorií a šiřitelem vylhaných zpráv z proruských webů. Je to tedy postava nejméně tak problematická jako Ondráček.

Co je ale ještě horší: ani oproti tomu, kdo na GIBS dohlížel v minulém volebním období, výběr Ondráčka nepředstavoval příliš velkou změnu. Sněmovní komise pro kontrolu GIBS totiž poslušným a zcela nevhodným šéfům již uvykla.

V minulém volebním období ji vedl Václav Klučka, „sociální demokrat“, který na sebe snad jedinkrát výrazněji upozornil svou snahou šikanovat zdejší cizince. Roli místopředsedkyně obsadila „občanská demokratka“ známá svou zálibou ve rychlopalných zbraních Jana Černochová. Občansko-sociálně-demokratické bezpečnostní duo přitom vykazovalo ještě jeden značně znepokojivý rys: napojení na toho, koho mělo kontrolovat, tehdejšího ředitele Ivana Bílka.

Kontrola vymykající se kontrole

Generální inspekce bezpečnost sborů na sebe od svého vzniku v roce 2012 pravidelně upozorňuje skandály. Přestože je poměrně mladým orgánem, v němž působí Babišův nynější terč Michal Murín jako teprve druhý ředitel ve funkci, má za sebou více kauz s vynášením informací, odposlechy či šikanou nepohodlných policistů, než by se u kontrolního orgánu dalo tolerovat.

Převážná část z nich ulpěla na prvním řediteli GIBS Ivanu Bílkovi, který před dvěma lety rezignoval v souvislosti s případem Vidkun, neboť podle svých slov „poškozoval jméno instituce“. Bílkovo angažmá, potažmo selhání celé instituce, přitom bylo od počátku odsouzeno k neúspěchu. Argumentují-li totiž někteří politickými tlaky na Bílkův odchod, je třeba dodat, že sám vznik GIBS provázela politická objednávka.

Kontrolu policie do roku 2012 prováděla Inspekce policie spadající pod ministerstvo vnitra. Do očí bijící nedostatek, kdy kontrolor spadá pod stejný orgán jako kontrolovaný, měl vyřešit Zákon o generální inspekci bezpečnostních sborů. Alespoň tak se to zdůvodňovalo.

Parlamentem prošel za Nečasovy vlády, návrh však byl předložen již vládou Mirka Topolánka, konkrétně tehdejším ministrem vnitra a posléze legendárně vykroužkovaným olomouckým politikem ODS Ivanem Langrem. Právě on stvořil GIBS, instituci s podstatně silnějšími pravomocemi, než měla původní inspekce.

ODS do vedení GIBS na základě dohody o dělení moci nad policií s Věcmi veřejnými protlačila Ivana Bílka. Z deklaratorně nezávislého orgánu si ODS vytvořila vlivovou instituci, kterou podle zasvěcených používala proti policii na krytí svých zájmů.