„Policie při výkonu správního vyhoštění cizince v červnu 2014 porušila základní právo stěžovatele nebýt podroben ponižujícímu zacházení podle Listiny základních práv a svobod a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“ V úterý to s odkazem na nález Ústavního soudu uvedla jeho tisková mluvčí Miroslava Sedláčková. Zdůraznila přitom, že orgány činné v trestním řízení navíc po trestním oznámení stěžovatele na jednání policie případ nevyšetřily, také tím došlo k porušení jeho práva, tentokrát na účinné vyšetření namítaného ponižujícího zacházení.

V odůvodnění nálezu Ústavní soud zdůraznil, že zákaz ponižujícího zacházení je jednou z nejzákladnějších hodnot demokratické společnosti. „Kvalita, vyspělost a humanita každé společnosti se pozná podle způsobu, jakým zachází s těmi nejzranitelnějšími, s těmi, kdo se z jakýchkoli důvodů ocitli na jejím okraji; zda opravdu u všech lidí respektuje, že jsou svobodní a rovní si s ostatními v důstojnosti i právech, jak stanoví článek 1 Listiny základních práv a svobod. Zákaz ponižujícího zacházení se proto plně musí vztahovat i na cizince, kteří v České republice pobývají bez oprávnění,“ uvedla mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.

V samotném nálezu pak soudci Ústavního soudu připomínají, že jsou podle české Ústavy jeho nálezy závazné pro všechny orgány i osoby: „V daném případě je to především Policie České republiky — Ředitelství služby cizinecké policie, které je vázáno nosnými důvody tohoto nálezu. Je proto povinností policie systematicky reagovat na nosné důvody tohoto nálezu. Policie by především měla cizince zajištěné pro účely vyhoštění s dostatečným předstihem a řádně informovat o přesné době realizace jejich vyhoštění. Měla by také k cizincům přistupovat s plným respektem k jejich lidské důstojnosti a zdržet se všeho, co v nich může vyvolat pocity strachu, úzkosti nebo méněcennosti, aniž by to bylo nezbytně nutné pro dosažení legitimního účelu.“

Sedláčková také připomíná, že Ústavní soud v nálezu nezpochybnil, že cizinci, jimž bylo uloženo správní vyhoštění, které je vykonatelné, jsou povinni se mu podrobit a že policie je oprávněna takové rozhodnutí vykonat i proti vůli cizince. „Musí se tak však dít způsobem,“ uvedla Sedláčková, „který plně respektuje důstojnost a práva vyhošťovaných cizinců. Cizinec, který je zajištěn za účelem správního vyhoštění, se nestává předmětem, který je nutno v policií zvolenou dobu přemístit z místa A (zařízení pro zajištění cizinců) do místa B (letadlo).“

Jinak řečeno, nejen samotné zbavení osobní svobody, ale i celkové okolnosti realizace vyhoštění musí být humánní a prokazovat dostatečný respekt k člověku jako subjektu práv. Ústavní soud však shledal, že tyto podmínky v případě stěžovatele nebyly splněny. Stěžovatel nebyl především v dostatečném předstihu a odpovídajícím způsobem informován o přesné době a způsobu realizace vyhoštění, což patrně vedlo k jeho nespolupráci a tedy k následným problematickým zákrokům policie vůči němu.

Stěžovatel, občan Kamerunu, žil v České republice nepřetržitě od února roku 2010. V květnu loňského roku byl zajištěn v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová za účelem správního vyhoštění do země původu, neboť od května 2013 v České republice pobýval bez platného povolení k pobytu. V červnu mu proto policie zajistila místo na palubě letu, kterým měl odletět do své vlasti. Stěžovatel se však o době odletu dozvěděl od sociální pracovnice až den před odletem.

Ráno v den plánovaného odletu přišla na pokoj stěžovatele čtyřčlenná policejní eskorta, která jej měla odvézt na letiště. Kamerunec se však podle Sedláčkové odmítl eskortě dobrovolně podvolit, prý proto, že mu nebyl odlet oznámen v dostatečném předstihu a nemohl se tedy rozloučit se svou českou přítelkyní, nechat si dovézt ze svého bytu v Praze osobní věci a informovat o svém příletu rodinu v Kamerunu.

Policisté se proto rozhodli použít vůči stěžovateli donucovací prostředky: použili slzotvorný sprej, po jehož aplikaci ho spoutali a z pokoje odnesli. Pouta měl pak nasazen po celou dobu přesunu na letiště Václava Havla.

„Mezi účastníky je sporné, zda byla pouta nepřiměřeně utažena a zda byl stěžovatel nějak dále zraněn v důsledku bití. Pro část přesunu nespolupracujícího stěžovatele po prostorách letiště policie použila vozík na zavazadla. Kapitán letadla, kterým měl stěžovatel odletět, však odmítl stěžovatele na palubu připustit, neboť podle něj představoval pro let riziko,“ uvedla Sedláčková.

Kamerunec byl proto odvezen zpět do Bělé-Jezové. Vyhoštěn byl následně dne 2. 7. 2014. Na popsané jednání policie pak podal trestní oznámení, které šetřila Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ta věc ale odložila, neboť prý shledala, že v ní nejde o podezření z trestného činu. Následné stížnosti stěžovatele proti tomuto rozhodnutí odmítlo jak Krajské státní zastupitelství v Praze, tak Vrchní státní zastupitelství v Praze.

Ústavní soud zdůraznil, že nelidské či ponižující zacházení je velmi vážným zásahem do základních práv jednotlivců a orgány činné v trestním řízení nesmí hájitelné tvrzení, že mu byl někdo vystaven, brát na lehkou váhu. Naopak musí okolnosti případu prověřovat zvlášť důkladně a urychleně, tak aby mohly učinit přesvědčivý závěr, zda ke špatnému zacházení skutečně došlo, a pokud ano, aby šetření bylo schopno položit základ k následnému potrestání pachatelů. Tomu však šetření vedené Generální inspekcí bezpečnostních sborů nedostálo.