Jaké jsou skutečné podmínky v detenčních zařízeních pro uprchlíky? Dobrovolnice Daniela Horáková a Anežka Polášková se podělily o svoje rozhovory s jednotlivými migranty zadržovanými v Bělé, Vyšních Lhotách i Zastávce u Brna.
Když použijeme trochu drsnější příměr, reportáž Václava Moravce o podmínkách v detenčním středisku Bělá pod Bezdězem, kterou odvysílala Česká televize 27. září, připomínala propagandistický film z Terezína z roku 1944. Desítky běženců s úsměvem na tváři si užívají volný čas ve vyhrazeném venkovním vycházkovém prostoru areálu.
Běžencům je poskytovaná zdravotní péče — veselý běženec v záběru. Spokojené děti při výuce v tamní improvizované třídě. Délka pobytu běženců maximálně sedmdesát dní, dnes už spíš méně. Děti dostávají kromě snídaně, oběda a večeře ještě dvakrát denně svačinu. Běženci mají k dispozici prostory pro volnočasové aktivity. Konec reportáže.
„Viděli jste sami, že ty podmínky nejsou nelidské, z mého pohledu, já bych chtěl poděkovat policistům a poděkovat lidem, kteří tam pracují, já si myslím, že i ti migranti, kteří tam jsou, že si na podmínky stěžovat nemohou a na přístup těch lidí už určitě ne,“ komentuje situaci ministr vnitra Milan Chovanec.
Zpět z filmových kulis do reality. Je 4:30 ráno. Stojíme na první ranní směně dobrovolníků z iniciativy Hlavák a setkáváme se se skupinou běženců, kteří byli právě propuštěni z detence v Bělé. Přichází k nám muž ze Somálska, který má v Bělé manželku. Když je oba 19. srpna zadržela policie v Břeclavi, odvezla každého z nich do jiného tábora. Muže do Vyšních Lhot, jeho ženu do Bělé.
Muž strávil v detenci měsíc a snažil se během té doby domoci sloučení se svojí ženou. Když ho po měsíci na jeho žádost do Bělé převezli, byl hned druhý den propuštěn. Se svojí ženou se tedy nemohl setkat. Prosí nás, abychom jeho ženě vyřídili, že ji bude očekávat v Berlíně, ať za ním přijede. Tohle poselství nesnese odklad. Hledáme s Klárou nejbližší vlak do Bělé a před polednem odjíždíme. A když jsme na místě, bereme si pro zbývajících pět kilometrů cesty za město do místa na samotě v lese autostop.
Uvnitř areálu detenčního střediska Bělá se nesmí fotit ani natáčet. Nedá se ale zapomenout. Do místnosti pro návštěvy nám ostraha právě přivádí onu ženu ze Somálska. Během našeho hodinového rozhovoru má neustále oči zalité slzami. Je v depresi, rezignovaná, nevěří tomu, že by ji vůbec někdy mohli z detence propustit a že by se se svým mužem v Německu mohla setkat.