Green New Deal v éře absence české levice

Tak zvaný Green New Deal je nejpronikavější levicovou politikou dneška. U nás odezvu zatím nenajde, protože ve vládě Andreje Babiše nemohou být žádní sociální demokraté, ve Sněmovně nejsou žádní komunisté a zelení už ani nekandidují.

Povězme rovnou, že tak zvaný Green New Deal, s nímž do světové politiky vtančila její nová superstar Alexandria Ocasiová-Cortezová je zřejmě nejadekvátnější odpovědí na současnou situaci světa, kterou vůbec může politika – a to jakákoli politika, nejen levicová – nabídnout. V základních ohledech se jedná o program, za nějž se Deník Referendum staví od svého vzniku: tedy o program sociálně a ekologicky ukotvené demokracie.

Zamyslíme-li se nad stavem světa, je Green New Deal dokonale logickou, v podstatě intuitivní odpovědí na základní problémy dneška. Vychází z faktu, že příroda je v existenčním ohrožení a spolu s ní i civilizace, jak ji známe. Na změnu zhoubného kurzu zbývá pár let, podle vědy přesně tucet.

Koncept Green New Deal současně vychází ze skutečnosti, že demokracii ohrožuje čím dál absurdnější nerovnost v rámci společností i mezi nimi. Demokracie s majetkovými rozdíly propastnějšími, než jaké panovaly za feudalismu, se nutně redukuje na vyprázdněnou fasádu, na nedůstojnou karikaturu sebe sama. Není divu, že se vzmáhá autoritářství a populismus, protože lidé všude dávají přednost neodůvodněné naději před poznaným zklamáním.

Green New Deal je logická, v podstatě intuitivní odpověď na stav světa. Foto Green New Deal

Koncept Green New Deal z vědomí všech tří základních problémů dneška – ekologické krize přerůstající v katastrofu, rozpadu sociální soudržnosti a křehnutí demokracií – vychází. Bere v potaz i další okolnosti: fenomenálně narůstající produktivitu práce a proměny technologického prostředí, které by mohly možná prospívat, ale dnes, jsouce podřízeny železné logice maximalizace zisku, páchají mnohem více škod nežli užitku.

Co je podstatou plánu Green New Deal? Je to velmi jednoduché: nově koncipovanými a mnohem vyššími daněmi zaměřenými na korporace a jiné nejbohatší segmenty společnosti získat prostředky, které se vynaloží jednak na zvládnutí ekologické krize – primárně prostřednictvím energetické transformace počítající pro budoucnost výhradně s obnovitelnými zdroji – a jednak na prohlubování demokracie investicemi do vzdělání, zdravotnictví, bydlení; případně také kultury, kvality médií, občanské společnosti a podobně.

Sedmdesátiprocentní daň, kterou Ocasiová-Cortezová navrhuje pro příjmy nad mírou legitimního bohatství, je přiměřená, ale může se ukázat i jako nedostatečně nízká: demokracii se nepodaří udržet, pokud okamžitě nezvrátí trend prohlubování sociálních rozdílů. Jinak řečeno: je zapotřebí, aby se ti nejbohatší začali uskromňovat a jejich příjmy – a dílem i majetek – začaly sloužit prospěchu společnosti, na jejímž těle dnes nadměrně bohatnou. A to nikoli v režimu dobrovolné charity, nýbrž prostřednictvím daňového závazku.

Než se tu začne proti nám metat velkými slovy o komunistické rétorice, je třeba podotknout, že tu neříkáme nic jiného než to, co patřilo po většinu dvacátého století k základní intelektuální výbavě sociálních demokratů, ba i liberálů. Nemluvíme přitom vůbec o tom, že by se mělo sahat na příjmy dnešních tak těžce zkoušených středních vrstev, včetně běžných živnostníků.

Naopak. Právě živnostníci, stejně tak jako lékaři, učitelé, novináři, ochránci přírody, úředníci – ba i dělníci a zemědělci – by všichni měli mít příjmy vyšší, a zejména sociální situaci mnohem klidnější. Ptáte se, kde na to vzít? Odpověď je nabíledni: z peněz oligarchů a korporací, jejichž příjmy a jmění jsou tak absurdní, že leží mimo představivost běžného člověka.

Mluvíme namnoze o institucích a lidech, kteří už dnes v důsledku obrovského množství prostředků, jimiž disponují, mohou vynalézavě unikat současné tak fatálně neadekvátní daňové zátěži. Jsou to jediní vítězové ekonomické globalizace, na niž jinak doplácí úplně vše: příroda, demokracie, sociální soudržnost, politická kultura.

Nemluvíme o žádné komunistické revoluci. Když Ferdinand Peroutka po válce vysvětloval velkokapitalistům znervóznělým faktem, že se je osvobozená republika chystá z velké části vyvlastnit: „Kdo nechtěl socialismus malý, bude mít socialismus velký,“ pořád se ještě pohyboval na půdě sociálně-demokratického myšlení, i když mluvil mnohem radikálněji než – prozatím – my dnes.

Uvažujme tedy o tom, že pokud se nám u nás nemá zhroutit zdravotnictví, pokud chceme zvrátit skličující sesuv školství, pokud chceme, aby měli lidé kde bydlet za dostupné ceny, pokud chceme uchovávat a rozvíjet živou kulturu, pokud chceme dostatek prostředků na adekvátní, to jest netechnokratické řešení ekologické krize, musíme si pro peníze přijít jako společnost tam, kde jsou a kam dnes plynou vinou znetvořených pravidel distribuce příjmů: k oligarchii a za korporacemi.

Věnovali jsme dost času dokumentaci faktu, že Andrej Babiš je takovým typickým výlupkem, který bohatne zejména vinou zcela pokřivených dotačních, investičních a daňových pravidel. Je ale omyl myslet si, že je výjimkou. Nikoli: je jen příkladem své vrstvy, křiklavým a současně vynalézavým natolik, že si přišel své sociální benefity oligarchy pohlídat přímo do čela státu, který postupně redukuje v organizační složku svého podnikání.

V podobné míře se to děje v Americe, jak nedávno právě Ocasiová-Cortezová fenomenálně obnažila při jednom kongresovém slyšení. A úplně stejně to platí také u nás. Milionová otázka samozřejmě zní, proč to s odzbrojujícím úsměvem prosazuje dáma známá už v devětadvaceti čistě pod svými iniciálami AOC ve Washingtonu, a proč to dnes v politice neprosazuje nikdo u nás.

Proč se u nás sociální demokracie proměnila v zábavní divizi Agrofertu, proč se z komunistů stal fanklub středoevropských autokratů a proč zelení pro jistotu už ani nekandidují? Všechny české levicové strany dnes natolik ztratily orientaci i plán, že se možná opravdu otevírá unikátní okénko příležitosti k založení politického subjektu. Kandidátky do Evropských voleb lze podávat do 31. března.

Hnutí nové levice lze ale samozřejmě budovat i jinak, zdola, metodami občanských iniciativ. Ocasiová-Cortezová se na podporu svého projektu také spojila se Sunrise Movement. Především je u nás ale opravdu zapotřebí opustit iluze o tom, že ve vládě Andreje Babiše účinkují nějací sociální demokraté, s nimiž by snad mohlo být nějak možné pro budoucnost smysluplné emacipační politiky počítat: o tom více zítra.

A co si myslíte vy? Diskuse (16 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Jsme sledováni Středa, 20.Února 2019, 13:27:35

Když Internet přešel z rukou armády, vysokých škol a částicových fyziků do rukou soukromého podnikání, rozmohl se na něm zvyk sledovat všemožnými způsoby uživatele, především kvůli zacílení reklamy. Některé sledovací techniky jsou dovedně skryté, jiné se se skrýváním příliš neobtěžují. K těm druhým patří připojování všelikých sledovacích ocasů k hypertextovým odkazům.

Jakub Patočka jeden takový odkaz okopíroval do svého článku i s ocasem, a tak na sebe prozradil, že čte Hyper News (http://www.hvper.com/):
https://www.theguardian.com/technology/2019/feb/15/amazon-tax-bill-2018-no-taxes-despite-billions-profit?ref=hvper.com

Zkusil jsem poslat guardianu vzkaz, že ho propaguje Deník Referendum, tím, že jsem odkaz upravil:
https://www.theguardian.com/technology/2019/feb/15/amazon-tax-bill-2018-no-taxes-despite-billions-profit?ref=denikreferendum.cz

Upravený odkaz funguje, proto doporučuji redakci přidávat napříště k všem odkazům na Guardian ocas ?ref=denikreferendum.cz Třeba si tím vysloužíte od redakce Guardianu poděkování, když už ne peníze.

On by zrovna tenhle sledovací ocas měl být úplně zbytečný, protože HTTP obsahuje hlavičku Referer, ze které se webserver dozví, kde byl ten odkaz, ze kterého na něj přišla návštěva, ale asi ho Hyper News používají právě k tomu, aby jejich podpis zůstal v odkazu i poté, co si ho někdo z jejich čtenářů zkopíruje a někde nasdílí jako Jakub Patočka. Riskují sice, že se sdílející čtenář na odkaz podívá, ocasu si všimne a odstraní ho nebo upraví, ale tohle riziko je, jak se zdá, poměrně malé.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Nová levicová strana se jeví jako nezbytnost Středa, 20.Února 2019, 21:46:55

Ale - je zde dost odhodlaných, a zároveň schopných a zkušených lidí?

Jan Dospiva - Orlová

Postavit daně mimo politiku? Čtvrtek, 21.Února 2019, 21:37:57

Výše daní byla výsadou obsahu politiky v rámci národních států. V globalizované ekonomice ztratily státy pozici suveréna. Green New Deal je tak prosaditelný a udržitelný na úrovni jednoho státu možná v USA (a i o tom se dá pochybovat). 70% výše daní pro nejbohatší by pro ostatní státy musela být závazně stanovena a vynucována mezinárodní smlouvou a nadnárodními organizacemi či celky. Domýšlejme ale důsledky. Zatímco současný stav vytěsňuje levici, tohle by znamenalo vyřadit ze hry pravici, spor o daně vymazat z politiky. A to už tu bylo - aby se udržel socialismus, bylo napřed třeba okleštit a později zrušit politickou soutěž. Ledaže by v tomto ohledu nastala tak široká shoda, že by to žádné podstatné omezení politické soutěže nepředstavovalo.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pátek, 22.Února 2019, 11:14:51

Ano, všechny tyto radikální (ať levicové či ekologické) představy narážejí na ekonomickou realitu.

Takto vysoké daňové zatížení by bylo možno prosadit jenom až tehdy, kdy by existovala nějaká celoplanetární vláda. Protože jinak by se ten takto extrémně zdaněný majetek okamžitě přelil do některého z daňových rájů.

To za prvé. A za druhé: takto jednotné opatření by bylo možno zavést až tehdy, až by na celé planetě existovala víceméně zcela homogenní ekonomika.

A za třetí: i za těch okolností by to bylo opatření antisystémové, které by nevyhnutelně vedlo k těžkým interním konfliktům. Akumulace bohatství je totiž základním životním principem kapitalismu; a takto drastické opatření proti právě této akumulaci by nevyhnutelně vedlo k těžkým interním disproporcím ve fungování celého systému.

Martin Profant - Praha 7

Janu Dospivovi Pátek, 22.Února 2019, 11:31:6

a) Redukce protikladu levice-pravice na daňovou zátěž je ideologema devadesátých let minulého století.

b) Ano, ta daň by vyžadovala mezinárodní smlouvy a nejspíše i silné mezinárodní mechanismy vynucování (nebo možná jen bilaterální smlouvu mezi EU a USA a přísné zákony v obou regionech). Co se dá dělat, on je problém klimatické změny (a světové chudoby) také globální.

c) Zdanění přijmů nejbohatších a největších korporací je jen jedna položka. V podání AOC sice relativně významná, ale zvláště s přihlédnutím k tomu, že by se vlastně jednalo o účelovou vázanou daň nijak nevyřazuje význam politického střetru o současné zdanění (k jehož přijmům přispívá mnohem více střední důchodová třída a nepřímé daně než potenciální skupiny platců daně podle AOC). Dokonce si není těžké představit, že by nutné mechanismy vynucování podmínek pro dań podle AOC zvýšily míru daňové autonomie státu ve vztahu k ostatním daním.

Jan Dospiva - Orlová

Pátek, 22.Února 2019, 12:25:31

To ano, ale musela by na tom existovat celoplanetární shoda výrazné většiny lidské civilizace. Obávám se, že toho se možná dosáhne, až všem půjde bezprostředně o krk, do té doby to vypadá jako utopie. Pokud by podobné plány měly být spjaty jen s agendou progresivistické levice, širší shody se těžko dosáhne.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Nejlepší zboží je z Ameriky Pátek, 22.Února 2019, 15:20:23

Nevím jistě jak jinde v Evropě, ale v Česku zjevně budí víc pozornosti Green New Deal v Americe než European New Deal, který DiEM25 vyhlásilo už v březnu 2017. Když k tomu hledám odkazy, našel jsem pozvánku[1], a první reportáž, která na mě vypadla z webového vyhledávače byla taky z Ameriky[2], z webu Our Revolution, jejímiž členy jsou, hádejte kdo[3]!

Pravda je, že to, jak slabá je činnost DiEM25 v Česku a jak málo se tu o jeho evropské činnosti ví, je z části moje vlastní vina, když jsem nejen členem hnutí od roku 2016, ale ještě jsem se letos nechal zvolit to jeho české rady; zrovna do komunikační sekce, a odkaz na složení rady nemám, protože sekce, jíž tvořím jednu třetinu, pro něj ještě neshromáždila všechny podklady[5]. Zdá se, že se nám nepodaří najít včas dostatek vlastních sil ani domluvit dostatečnou spolupráci s jinými uskupeními pro založení strany, která by mohla kandidovat v letošních evropských volbách v rámci Evropského jara[6], jehož program se jmenuje New Deal for Europe a zahrnuje část jménem Green New Deal[7]. Jako Green New Deal byl New Deal for Europe také 25. ledna letošního roku veřejně vyhlášen[8].

I v samotném evropském programu DiEM25 bude asi dovozem z Ameriky nejen ten výraz New Deal, protože aspoň podle anglické Wikipedie sahají kořeny amerického Green New Deal do roku 2007, DiEM25 je přímo jmenováno mezi organizacemi, které ho podporují, a do Evropy ho dovezli už v roce 2009 Evropští Zelení[9].

Možná že v roce 2009 nevzbudil Green New Deal dostatečnou pozornost ani jako dovoz z Ameriky, protože ho tenkrát nepropagovala Alexandria Ocasio–Cortez, protože společnost ovládanou starými muži nemá šanci zaujmout nikdo jiný než krásná mladá žena. Kde vezme svou AOC Evropa? Snad pomůže opět dovoz z Ameriky: nedávno začala se Srećkem Horvatem spolupracovat Pamela Anderson[10] a příští středu, 27. února, budou ve Štýrském Hradci společně prezentovat Green New Deal pro Evropu[11, 12].

1) https://diem25.org/end/
2) https://diem25.org/diem25-launches-european-new-deal-in-rome-2/
3) https://ourrevolutionmn.com/europes-new-deal/
4) https://en.wikipedia.org/wiki/Our_Revolution
5) https://diem25.org/national-collectives/
6) https://europeanspring.net/
7)https://europeanspring.net/new-deal-for-europe/
8) https://diem25.org/europe-now-has-a-green-new-deal-and-its-coming-to-a-ballot-box-near-you-in-may/
9) https://en.wikipedia.org/wiki/Green_New_Deal
10) http://a2larm.cz/2019/01/pamela-anderson-planetu-nici-bohati/
11) https://diem25.org/pamela-anderson-joins-srecko-horvat-to-promote-our-green-new-deal-for-europe/
12) https://elevate.at/en/schedule/e19opening/

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 22.Února 2019, 16:48:11

Taky to tak vidím pane Dospivo.
Potíž samozřejmě je, že naše nedobrá činnost má obrovskou setrvačnost.

Až jednou sundáme sluchátka a brýle pro virtuální realitu, zjistíme, že jedeme 150 km/hod a pět metrů před náma je zeď.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Nízké daně nejsou dané Pondělí, 25.Února 2019, 11:39:4

Daně mimo politiku staví pravicová propaganda, kterou přijímá a opakuje Jan Dospiva. Ti, kteří vysávají svět do daňových rájů, samozřejmě chtějí, abychom uvěřili, že závod ke dnu je přírodní zákon, že nemůžeme odmítnout závodit. Navíc kdykoliv je pustíme k moci, dělají všechno proto, aby odstoupit z tohoto závodu bylo co možná nejobtížnější — snaží se všechno, co ještě zůstává pod demokratickou kontrolou, zprivatizovat a uzavírají mezinárodní smlouvy zakazující budoucí demokratické rozhodování proti zájmům investorů pod hrozbou soukromých mezinárodních arbitráží. Přesto závod ke dnu odmítnout můžeme.

Není pravda, že zvýšením daně z příjmu právnických osob nebo obnovením daňové progrese někoho vyženeme danit jinam, tak jako jsme snižováním daní nikoho nepřilákali. Kdo může odejít někam do daňového ráje, je dávno pryč a nehodlá se vracet. Proč by měl danit málo, když nemusí danit vůbec?

Kdo chce u nás vydělávat, musí u nás podnikat, a záleží na nás, přesněji na rozhodování našich demokraticky volených zástupců, jestli jeho podnikání a zisky od nás taky dokážeme u nás zdanit. Poctivým zaplacením daně se mu zisk sníží, zatímco odchodem by o něj úplně přišel. A je tu hodně nástrojů výběru daně, kterých se naši demokratičtí zástupci docela obyčejně vzdali. Proč například bojujeme proti dvojímu zdanění tím, že daňový poplatník přinese potvrzení, že „daní‟ v Monaku, a náš finanční úřad mu hned všechny daně odpustí? V takové Británii si musí daňoví optimalizátoři počínat o něco důmyslněji, protože pouhý přesun daňového domicilu — pokud si pečlivě nevyberou místo, pro které se do britských zákonů dostala nějaká obzvláště vypečená daňová úleva nebo klička — je povinnosti platit britské daně nezbaví. Britskému finančnímu úřadu nestačí potvrzení o zaplacení daně v Monaku, chce vidět vyúčtování, jak vysoká ta daň byla. Zaplacenou částku pak poplatníkovi odečte od částky vypočtené podle britské daňové sazby a nechá ho odvést do britské státní kasy doplatek.

Je konec konců zvláštní, že někdo u nás může vážně hájit nízké daně s odvoláním na mezinárodní konkurenci, když většina civilizovaných zemí, s výjimkou daňových rájů, má daňové sazby vyšší než my. Naše rovná daň je specialitou rozvojových zemí a východní Evropy, má ji Putinovo Rusko, ale ne Německo ani USA. A když jsem se pustil do četby „Ne nestačí,‟ od Naomi Kleinové, které tu recenzoval Filip Outrata[1], narazil jsem na zmínku o jednom obzvláště ohavném počinu Donalda Trumpa: „Sotva pár hodin po nástupu do úřadu vybídl Trump k obrovskému snížení daní, v rámci kterého by daňová sazba pro velké společnosti činila pouze 15 % (namísto 35 %)...‟ (ta zmínka o americké korporátní dani před Trumpem 35 % je mnemotechnicky na straně 35). Jak vidno, teprve pod vedením Trumpa nás USA ve snižování daní dohánějí.

Daně tedy právě z politiky vylučovat nesmíme — a musíme se hlasitě bavit o jejich zvýšení někam na úroveň, jaká bývala normální před Thatcherovou, Reaganem a Pinochetem. Velkou část své daňové soustavy můžeme spravit sami hned, nemusíme čekat, až to jiní udělají dřív. Jak říká Rutger Bregman, odmítat mluvit o výběru a zvyšování daní je v dnešním světě jako odmítat u požáru mluvit o vodě[2, 3].

Co nezvládneme uvnitř jednoho malého státu je zatočit s daňovými ráji, i když i stížit útěky do nich bychom kapitálu aspoň trochu mohli. Na úrovni Evropské unie samozřejmě dokážeme proti daňovým rájům udělat víc — jakmile se nám podaří odstavit od moci jejich obhájce. Ještě důležitější jsou pak Spojené státy — jak dlouho by asi který daňový ráj dokázal odolávat sankcím „mezinárodního společenství‟, jaké USA zavádějí, prosazují a vynucují vůči Kubě, Severní Koreji, Íránu nebo Venezuele?

1) http://denikreferendum.cz/clanek/29140-naomi-kleinova-o-kalamitnim-kapitalismu-a-nadeji-navzdory-sokum
2) http://www.halonoviny.cz/articles/view/49946547
3) http://a2larm.cz/2019/02/po-davosu-vytrollil-nizozemsky-historik-i-fox-news/

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Zelené obrození přichází! Pondělí, 25.Února 2019, 12:23:40

Zvítězíme!

Naomi Kleinová mi analýzou strategie Donalda Trumpa otevřela oči: „Když jeho impérium po sérii špatných investičních rozhodnutí balancovalo roku 1992 na hraně bankrotu, nesnažil se to řešit tím, že by si dal finance do pořádku. Namísto toho pro své investory a finančníky uspořádal v Trump Taj Mahal v Atlantic City okázalou ‚comeback party‛.‟ Nezáleží na faktech, ta si vždycky můžete vymyslet alternativní. Důležitá je pověst značky. Sebedůvěra vyvolává důvěru.

Zvítězíme!!

Omlouvám se za své propagandistické selhání, když jsem tu poraženecky prohlašoval, že české levicové iniciativy nejsou schopny se spojit a DiEM25 v Česku není schopno vůbec ničeho. Naše hnutí je nezastavitelné a jestli mu budu takovou malomyslností házet klacky pod nohy, skončím pod nimi sám, ušlapán nezadržitelným pokrokem dějin. Hluboce se kaji za svou slabost a slibuji, že přestanu slabošsky lamentovat a pořád se za něco kát. Jsme prostě nejlepší a nemůžeme neuspět.

Zvítězíme!!!

Nenapsal jsem těch vykřičníků málo? Vykřičníky jsou důležitější než program.

Zvítězíme!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Green New Deal jsou cizí slova a špatně se překládají. Zelený Nový úděl, co to je? Snad ne úděl, jejž bude porobeným trpně snášeti? Že New Deal znamená nově rozdat karty, vím jenom já, protože jsem nejchytřejší člověk na světě. A stejně je New Deal americká tradice, a my, Češi, snad máme slavné junácké tradice vlastní, nebo ne? Asi to nebudou Gottwaldovy pětiletky, natož Husákovo poučení z krizového vývoje, jakkoliv naše dnešní civilizace má vskutku z čeho se poučovat. Ani Masaryk nám nezanechal nic formátu Leninova plánu elektrifikace Ruska, Gozelro musíme nechat ruským soudruhům. Měli jsme ale své národní obrození, veliké vzepětí národa českého v Čechách a v Moravě, jak kulturní tak hospodářské. Česko dnes potřebuje Zelené obrození.

Jak napsal velký Čech:
„Jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů,
a budem vojsko netušených sil!
Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru,
a malým ten, kdo zná jen malý cíl.‟

Dosti řečí o tom, jak slabí a malí jsme my, radikální levičáci. Koho zajímá, jestli Skutečnou levici tvoří ještě někdo kromě Socialistické solidarity? Proč dělat vědu z toho, s kým a zda vůbec se spojí Idealisté nebo Mladí Zelení? Proč se trápit tím, že DiEM25 dosud nedokázalo vyjednat žádné spojenectví do jednotné kandidátky pro evropské volby, vždycky jen shodu na blízkosti programů možnosti případné budoucí koalice? Co na tom, že termín pro registraci kandidátek se blíží a nikdo ještě nemá pro českou stranu Evropského jara ani jméno ani členy, natož podpisy potřebné k registraci? Vždyť co to je, nějakých tisíc podpisů!

Všichni se spojíme za programem českého Zeleného obrození, protože se za ním nemůžeme nespojit. Jak říkal Marx, je to historická nutnost. Podpisy hravě sesbíráme a kandidátku sestavíme, určitě na ni najdeme i spoustu opravdu výrazných osobností, jedno zda z „Limity jsme my‟, z „Probuď domy!‟ nebo z „Roma, opre!‟ Šediví slouhové kapitálu ani jeho ukřičení sprostí a nenávistní šašci proti nám nemají šanci.

Jaro je tady! Zelené obrození přichází!

Ztroskotanci a samozvanci vpřed! Již vzhůru, psavci této země!

Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale hejno vlaštovek nezastaví ani hraniční plot.

Zvítězíme!

Ivo Horák - Praha 3

K příspěvkům pana Macháčka musím, protože se té své ničivé skromnosti ještě nezbavil, něco připojit: Pondělí, 25.Února 2019, 15:00:9

(potlesk)

Jan Dospiva - Orlová

Pondělí, 25.Února 2019, 23:55:19

Nebavíme se tady o sazbě daně 35%, ale 70% pro velmi vysoké příjmy. To už se na úrovni jen jednoho středně velkého státu prosadit nedá, vyžaduje to mezinárodní či nadnárodní závazek. A jak už jsem napsal, daně mimo politiku se jistě prosazují už dnes zprava. Zatímco se tak děje ekonomickou mocí, podezírám radikální levici, že by téhož chtěla z druhé strany docílit politickou mocí a (mezinárodně)právními nástroji a silově vyřadit pravici ze hry. Prostě prosadíme nafurt a konec diskuze. To by bylo snad v pořádku, kdyby se na tom shodla naprostá většina společnosti a dosavadní pravicové koncepty se staly zcela marginálními. V opačném případě by šlo o podstatné omezení demokracie. A nepřesvědčují mě argumenty, že stejně ani dnes v tom není skutečná demokracie, že stejně jde jen o to, kdo z koho (moc peněz versus veřejná moc) a že držitelé kapitálu se taky nikoho neptají, když své příjmy chtějí "optimalizovat" přesunem do daňových rájů.

Tedy daňová harmonizace (třeba v rámci EU) dobrá, společný postup proti daňovým rájům dobrá, ale pořád musíte nechat prostor pro politickou soutěž zahrnující většinu názorového spektra. A sazba daně 70 % (byť opravdu jen pro nebetyčné příjmy) je zatím natolik kontroverzní, že se prostě nedá prosadit a dlouhodobě udržet těsnou většinou.

Jan Dospiva - Orlová

Úterý, 26.Února 2019, 00:06:38

A ještě něco. Musely by se na ní shodnout všechny ekonomické velmoci, aby pak žádná z nich nezískala konkurenční výhodu. Co taková Čína? Já vím, tam má firmy stát pod kontrolou, ale právě proto - bude chtít sám sebe v ziscích omezit? Má tam vůbec smysl hovořit o daňových sazbách? Jak už upozornil pan Poláček, na celém světě prostě není homogenní ekonomika.

Pavel Krupička - Praha 5

Úterý, 26.Února 2019, 02:02:24

Ano, hezky jste to pane Macháčku napsal, zvítězíme !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :-)

Socialismus nebo barbarství!

https://www.youtube.com/watch?v=k9O9OeT-W90 (i když tím co předvádí Ortega v posledních letech bych se neinspiroval)

Martin Profant - Praha 7

Janovi Dospivovi a Honzovi Macháčkovi Úterý, 26.Února 2019, 11:02:51

Ono se tu opravdu hodí USA víc než Evropa. Tam totiž už jednou daně na této úrovni byly a to v době, kdy představovala nespornou ekonomickou jedničku. Mimoto je záležitost v USA přehlednější -- nebylo by nutné synchronizovat sedmadvacet omezeně suverénních států.

Nejspíše by opravdu stačilo rozhodnutí těchto dvou regionů. Právě proto, že "na celém světě není prostě homogenní ekonomika" a je rozfíl, zda jsem nadnárodní korporací či magnátem v USA a Evropě nebo v Indii či Číně (o Africe nebo Brazilii nemluvě).

Při vší ucte a snaze, tu myšlenku vyřazení pravice opravdu nechápu:

To chcete říct, že by si demokratická společnost měla uložít jako princip uchování prostoru pro obskurní politický proud, který prosazuje nedotknutelnost privilegií zlomku nejbohatších -- tedy nikoli, že tento proud nebudu zakazovat, ale že bude jednat tak, abych obezřetně chránil ekologické podmínky pro jeho plný život?

Nejbohatší korporace a magnáti se vymkli daňové politice jednotlivých států a využívají privilegia "optimalizace" daní limitně k nulové sazbě -- jinými slovy, že se postavili mimo politické rozhodování (přesněji, že jednotlivé státy vydírají hrozbou odchodu) -- a Vy mi doporučujete, abych tento stav respektoval a nebránil se na jediné úrovni, na které se lze účinně bránit, totiž na mezinárodní, protože jinak bych potlačoval politické rozhodování v rámci národních států?


Jan Dospiva - Orlová

Úterý, 26.Února 2019, 22:46:0

Zatím jsem si nevšiml, že by se pravice stala marginálním "obskurním" proudem, toto se dnes spíše děje levici (pokud za levici nepovažujeme pravicové populisty). Sazbu 70 % nebudou odmítat jen zarytí klausovci. Bránit se - ano, ale musíte pro tuto myšlenku získat podstatnou většinu lidí, ať už se považují za socialisty, liberály, konzervativce či co, jinak byste popřel politickou soutěž mezi hlavními existujícími názorovými proudy.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.