Hm. Po přečtení tohoto textu (snad nového programového prohlášení sociální demokracie?...) čtenář nevyhnutelně zůstává v nemalých rozpacích. Co tedy vlastně má být hlavním ideovým a akčním zaměřením současné (sociálnědemokraticky orientované) levice? Má se přihlásit k radikální francouzské levici a začít opět praktikovat třídní boj? Anebo se má naopak přimknout k velmi umírněné, "rozumné" labouristické levici anglické? Snad tato podivná názorová a ideová směska vznikla v důsledku toho, že je výsledkem činnosti dvou autorů, jako když svého času kočička a pejsek vařili dort.

Ale co ještě mnohem hůře: ani jeden z obou uvedených směrů, ani ten radikální ani ten "rozumný", konzervativní, nepřicházejí s naprosto žádnými novými, inspirativními myšlenkami. Je zde stále dokola řeč o tom jak prý ti privilegovaní vykořisťují ty prekarizované; na tom sice může být určitá část pravdy, ale tato stará hesla z časů třídního boje nejsou ničím, co by mohlo levicovému, respektive sociálně demokratickému hnutí propůjčit nějaký nový impuls.

Ano, je to bezpochyby vždy záslužným počinem postavit se na obranu slabších a znevýhodněných, ať už se jedná o klasickou oblast materiálně-sociální, anebo o "moderní" témata skupinových práv toho či onoho druhu. Ale - to všechno je stále jenom určitá ryze politická agenda, která může do určité míry oslovit ty kteří se zrovna osobně nacházejí v nějaké tíživé situaci; ale nelze zde nalézt nic co by mohlo mít potenciál oslovit člověka a společnost na prahu třetího tisíciletí.

"Technologický rozvoj, umělá inteligence, proměna energetiky a trhu práce musí přinést rozvoj a osvobození člověka" - silná věta, ale s velmi mlhavým obsahem. Ano, byly doby kdy levice do jisté míry přesvědčivě dokázala přispívat k "rozvoji a osvobození člověka"; ale dnes? V čem má dnes vlastně vůbec spočívat tento "rozvoj a osvobození" jedinečné lidské bytosti? Snad pouze v "technologickém rozvoji, v umělé inteligenci a v proměně energetiky"?...

Znovu se zde projevuje a ukazuje trvalý limit a deficit světového levicového hnutí, a to už od dob Marxe: totiž naprosté opominutí otázky po člověku samotném. To jest: člověk, tato nekonečně složitá a mnohovrstevná lidská bytost, je při tomto pohledu fakticky redukována jenom na ryze sociální stránku jeho existence. Budiž - Marx sám chtěl svou radikální sociální revolucí dosáhnout stavu, kdy emancipovaná lidská bytost bude moci svobodně rozvíjet všechny své humánní potenciály; ale už u něj konkrétní obsah jak tyto humánní potenciály realizovat zůstal velmi mlhavý, veškeré úsilí se i u něj nakonec fixovalo pouze na otázku sociální, respektive sociálně ekonomickou.

Ano, jak už zmíněno tyto velké třídní boje minulosti skutečně měly svůj určitý emancipační potenciál, když například i příslušníkům dělnického stavu dříve celoživotně fixovaným na svůj třídní původ se otevřely cesty ke vzdělání. Ale to všechno jsou výdobytky minulosti; pro člověka dnešní doby je sociální otázka už příliš málo, nežli aby ho bylo možno poukazem na ni nějakým způsobem strhnout. Tento člověk moderního času má v prvé řadě zapotřebí se zcela novým způsobem definovat; musí si zcela nově postavit, a především zodpovědět otázku, v čem vlastně má konkrétně spočívat proces jeho "osvobození a humanizace".

Tyto otázky by ovšem nebylo možno zodpovědět bez otázek ještě dále jdoucích, ještě hlouběji zasahujících - totiž co je vlastně člověk vůbec, v čem vlastně spočívá jeho bytostná lidská svoboda. Snad by se tyto otázky mohly - tím spíše pro konkrétní politickou partaj - zdát být příliš odtažité, abstraktní, filozofické. Jenže - pokud si (levice) tyto otázky nedokáže zodpovědět, pak veškeré její úsilí pro snižování sociálních rozdílů ve společnosti nepovede nikam jinam nežli k rovnoměrnější možnosti účasti všech - na tom samém bezduchém konzumním kolotoči, který spolehlivě pohřbívá jakoukoli autentickou lidskost už dnes. Ambice této sociální levice by pak nesahaly nikam dále nežli k "humanizaci" způsobu existence který je sám o sobě naprosto dehumanizovaný.