Česká vláda se rozhodla v rámci hledání dodatečných příjmů do státního rozpočtu došlápnout si na malé podnikatele a razantně zvýšit paušální daň v prvním pásmu. Na bohaté velkopodnikatele si ovšem netroufne. Sledujeme tak neustávající rozevírání nůžek a stupňování daňové nespravedlnosti, což škodí nejen drtivé většině lidí, ale nakonec i dusí ekonomiku.

Další daňová nespravedlnost

Paušální daň představuje částku, která v sobě obsahuje daň z příjmu i povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění. Paušální daň se uplatňuje ve třech pásmech podle výše výdělku za předcházející zdaňovací období.

Nejatraktivnější a podnikateli nejoblíbenější je první pásmo. V něm se má razantně navýšit měsíčně vybíraná paušální daň z 7498 na 8716 korun. Jde tedy o celkové zvýšení částky vybírané státem o 16,2 procenta. To představuje z procentuálního hlediska jedno z největších zvýšení zdanění přijatých touto vládou.

Zvýšení paušální daně tak naprosto disproporčně dopadne na nejchudší podnikatele. Čím je totiž příjem podnikatelů vyšší, tím menší podíl z jejich celkových příjmů představuje paušální daň. Daňové změny tedy opět pocítí nejvíce nejslabší a nejohroženější podnikatelé, které nejčastěji najdeme v regionech s nejnižší životní úrovní.

Změna daňového paušálu tak nebude mít negativní dopady pouze na jednotlivce, ale v důsledku na celé lokální ekonomiky. Ostatně velice připomíná změnu daně z nemovitosti, v jejímž důsledku odvádí nejchudší pětina domácností na této dani čtyřikrát až pětkrát větší podíl ze svého příjmu než nejbohatší.

Nadto vláda zvyšuje zdanění nejchudších po období vysoké inflace, která také nejvíce brala z jejich kapes. Naopak majetky nejbohatších se během období inflace rapidně zvětšily.

Vláda má přitom oproti západním zemím ve zdanění příjmů i majetku nejbohatších opravdu velkou rezervu. Neochota je zdanit obdobně jako v jiných evropských zemích není zapříčiněna ničím jiným než nedostatkem ochoty a vůle. Současnou vládní politiku proto nelze v žádném případě označit jako spravedlivou nebo sociálně citlivou. Bere peníze těm, kteří je potřebují nejvíce, a ponechává je těm, kterým je jich zapotřebí nejméně.

Neradostné vyhlídky

Současné změny jsou pokračováním snižování daňové zátěže nejbohatších a zvyšování zdanění střední třídy a chudých, který započal už v devadesátých letech. Konec tohoto trendu je zatím v nedohlednu, protože všechny současné strany v Poslanecké sněmovně akceptují pravicovou ekonomickou doktrínu. Levice je mimo reálnou politickou hru.

Očekávat můžeme maximálně parametrické změny a přerozdělení daňové zátěže mezi jednotlivými částmi střední třídy, nikoli převzetí spravedlivého podílu na daních ze strany bohatých. V tomto ohledu je v zásadě jedno, zda napřesrok po parlamentních volbách nastoupí další vláda Andreje Babiše nebo bude pokračovat varianta současné vládní koalice. Horší životní podmínky pro většinu společnosti a transfer bohatství směrem k nejbohatším budou pokračovat. Je to cena za ovládnutí politické scény pravicí, kterou naše společnost bude s největší pravděpodobností platit i v následujících letech.