Manipulace, oportunismus a kulturní války komunistů levicovou jednotu nepřinesou
Patrik EichlerPřestřelky mezi komunisty a sociálními demokraty patřily ke koloritu polistopadových let. Některé komunistické manipulace jsou dlouholeté. Novinkou je oportunistický příklon k logice kulturních válek. Odmítnout je třeba obojí.
Přestřelky mezi komunisty a sociálními demokraty patřily ke koloritu polistopadových let. Strany se lišily v cílech i obecných politických přístupech. Některé komunistické manipulace jsou dlouholeté a je třeba je průběžně uvádět na pravou míru.
Komunistická rétorika je pro část levicového prostředí lákavá. Kdyby se sociální demokraté s komunisty spojili, mohli by přece společné cíle v sociální a ekonomické oblasti prosadit. Pokud ne hned, tak rozhodně rychleji a důrazněji!
Když se dnes debata o možnostech spolupráce sociálních demokratů s komunisty — nově pod hlavičkou Stačilo! s veškerou její zátěží — nesměle opakuje, vrací se také řada nepravdivých a nepřesných tezí z minulosti. Je přitom jasné, že se komunisté nesnaží o pochopení sociálně demokratických přístupů, ale o potvrzení převahy svého výkladu vzájemných vztahů v levicovém salonu.
Aktuální debaty se ve velké míře odkazují na úspěch francouzské Nové lidové fronty (NFP) v nedávných předčasných volbách do Národního shromáždění. Jakkoli NFP tvoří různé formace radikální levice, socialisté a zelení, zastánci vzniku jejího českého protějšku sázejí na KSČM (ČSNS a další marginální subjekty) a SOCDEM. Místo pro Zelené, ale třeba ani Levici a Budoucnost v konstrukci české spolupráce nevidí.
Že se Nepoddajná Francie Jeana-Luca Mélenchona snadno našla v europoslaneckém klubu Levice v Evropském parlamentu (a česká Levice v řadách Strany evropské levice), kdežto čeští komunisté v tuto chvíli povlávají v mezinárodně-politickém vzduchoprázdnu, musí ale také být součástí zdejší debaty.