Tomáš Prouza je nad jiné sebevědomým a protřelým zástupcem zdejších podnikatelů. Těžko si ve Svazu obchodu a cestovního ruchu mohli za prezidenta vybrat někoho mediálně zdatnějšího a pohotovějšího. Pokud se Tomáš Prouza nakonec vydá s Jozefem Síkelou do Evropské komise, bude to pro Svaz velká ztráta. Kdo jiný veřejnosti s tak širokým úsměvem kdykoli vysvětlí, že zisk ze zdražování potravin mají zemědělci a zpracovatelé, ale v žádném případě ne zdejší supermarkety.

Naposledy se Tomáš Prouza pustil do recyklačního poplatku za reklamní letáky. Novelu zákona o obalech chystá ministerstvo životního prostředí. Za leták by se mělo na recyklaci platit do deseti haléřů. Lidovecký ministr Petr Hladík chce, aby se na nákladech na zpracování odpadu jasně podíleli i ti, kdo si letáky nechávají vyrábět. Volební materiály politických stran poplatkem zatíženy být nemají.

Podle Tomáše Prouzy každý leták nakonec skončí vytříděný v modrém kontejneru, takže se má platit stejně za oba. „Pokud mají za letáky platit občané a obchodníci, nevidím jediný důvod, proč by stejná pravidla neměla platit také pro politiky a politické strany,“ řekl například Právu.

Ba co víc: „Pokud bych je měl srovnat s volebními letáky politických stran, tak bych skoro řekl, že ty letáky obchodů obsahují více pravdivějších informací než řada předvolebních letáků,“ uvedl zase pro regionální Deník. Tomáš Prouza je jako vždy vtipný, neváhá s ironií, ve vlastním zájmu ovšem neváhá také manipulovat a přehlížet jasně zřetelné. Řeklo by se, že pro reklamní leták nevidí svět.

Ono rozdělení na volební a ostatní materiály je lety zažité. I Česká pošta zná rozdíl mezi informačním materiálem, což je „např. materiál, který obsahuje informaci od veřejnoprávního subjektu, politických stran a hnutí, státní instituce, zpravodaj obecního nebo krajského úřadu, informační leták ministerstva, který informuje obyvatele o možné nákaze nebo informační leták o změně sídla“ a reklamou. Proto vám ostatně do schránky chodí a mají chodit politické letáky i obecní zpravodaje i tehdy, když na schránce máte viditelnou samolepku „Reklamu ne!“.

Tomáš Prouza jménem zdejších obchodníků tvrdí, že mezi obchodem a politikou není rozdíl, ba dokonce, že obchodní sdělení je leckdy pravdivější „než řada předvolebních letáků“. Nepřiznává si, že občan a zákazník jsou dvě úplně jiné role. Že špatný nákup můžete vrátit, rozdat nebo vyhodit, ale špatná volba může ze společenského kola vyhodit vás.

Na místě je zopakovat, že zákazník pouze vybírá z toho, co si může koupit a na co má, zatímco občan ve volbách říká, jak si přeje, aby naše společnost vypadala v budoucnu. Mezi nadějí na společenskou změnu a koupěschopností je setsakramentský rozdíl.

Kromě toho, že v praxi udržíme rozdíl mezi informací a reklamou, můžeme politiku a rovnost v politické soutěži podpořit i jinak. Třeba by stát mohl zajistit distribuci dnes diskutovaných volebních materiálů všech stran registrovaných k volbám v jedné obálce do poštovní schránky každé fyzické osoby v zemi. Protože každý občan má nárok rozhodovat se na základě úplných standardizovaných informací. Nebo by třeba na volební materiály mohla být nulová DPH.

Obecně by pak pomohlo přijít do debaty ne s návrhem na zvyšování platů politiků (což je ovšem s ohledem na nezmrazitelné platy soudců a zákonnou konstrukci možná i neřešitelná úloha), ale na dorovnání výdajů na činnost politických stran alespoň o inflaci za posledních pár let.

Na všechny české politické formace od hnutí SOL v Brně-sever po celostátní hnutí ANO jsme v loňském roce dali něco přes půl miliardy korun. Zisky našich nejbohatších miliardářů za loňský rok se pohybují v desítkách miliard. Taková soutěž nemůže být rovná tím spíše, že politikům většinově nedůvěřujeme, že by zastupovali naše zájmy, kdežto byznysový úspěch máme za výsledek individuálních schopností. V takové konstelaci je samozřejmě reklamní leták ve výhodě, kdežto na obranu politiky je třeba se opakovaně a cíleně stavět — „víc, než si myslíte“.