Hmm... V takto obecné rovině je s vývody Jana Májíčka v mnohém možno souhlasit; především je nutno kvitovat jeho neústupné hájení pozic pravé (autentické) levice proti pohrobkům stalinismu, kteří - bohužel - stále ještě dominují českou levici.

Ovšem co se toho týče, jaké Jan Májíček sám navrhuje možnosti levice do budoucnosti, se daleko spíše otvírá obraz rezignace, nežli víra v restartování potenciálu levice. "Naše síla musí vycházet z lidí a z jejich energie" (namísto sbírání hlasů ve volbách) - jenže jsou to právě tito běžní lidé, kteří nějakou levicovou, neřkuli revoluční energii vykazují v míře zcela minimální. Přesně naopak - mělo a muselo by to být nějaké (nové) levicové hnutí, které by s nějakým novým ideovým impulsem, a tedy s novou energií mělo vstoupit mezi lid, aktivovat jeho skryté (a spící) potenciály.

Jenže - právě v tomto bodě to u levice v současné době velice hapruje, o nových idejích není vidu ani slechu. Radikální levice se svůj dějinný optimismus stále ještě snaží čerpat z víry v samospasitelnost družstevnictví respektive samosprávy; a odmítá pochopit že pouhá změna vlastnických forem nikdy sama o sobě nemůže mít potenciál k celospolečenské změně. Takový potenciál by mohla mít jenom a jedině v tom případě, kdyby měla platnost centrální Marxova téze o tom, že sama "materiální základna" (tedy evoluční vývoj produkčních sil a vztahů) víceméně lineárně směřuje k takovéto pospolitosti; ovšem právě tento předpoklad zcela zjevně patří k největším Marxovým omylům.

A princip samosprávy? - To je víceméně totéž, veškerá víra v možnosti společenské (antikapitalistické) transformace se vkládá ve víceméně pouze organizační princip interního procesu formování skupinové vůle. I zde platí: takovéto představy jsou příliš zjednodušené, nežli aby mohly mít reálný potenciál být východiskem pro komplexní společenskou transformací.

Jednou větou: současná levice (ať ta radikální či ta umírněná) se stále potácí ve své ideové neujasněnosti, ve stále přetrvávající kocovině po zhroucení marxisticko-komunistického projektu. Levice sice - a to je nutno jí uznat za zásluhu - jako jediná ještě alespoň zčásti udržuje alespoň určité povědomí o tom že současná "demokratická" společnost ve skutečnosti trpí hlubokými a zásadními systémovými (sociálními, ekologickými, mravními i obecně humánními) deficity a deformacemi, ale sama není schopna této své kritice liberálního kapitalismu propůjčit nový, přesvědčivý základ a řád, a proto se stále ještě křečovitě musí přidržovat tradičních levicových institutů a hesel přežívajících z minulosti.

Za jisté je možno považovat jedno: dokud se levice nedokáže oprostit od těchto myšlenkových vzorců z dávné minulosti levicového hnutí (Marx by řekl: dokud nedokáže odstřihnout staré copy), dokud nedokáže přijít se skutečně novými myšlenkami a idejemi, nebude mít žádnou reálnou vyhlídku na své vlastní znovuzrození.

Mohl bys mi vysvětlit, kdo je to ten běžný pracující člověk? Oni v této zemi lidé běžně pracují a žijou běžně z ruky do huby, někteří jako kurýři, jiní jako učitelé a další mi zkouší prodat bankovní produkty nebo exotické destinace ( ani u jednoho nevím, o čem mluví a důvodné podezření, že oni také ne) -- ale kteří z nich jsou běžní?

Pánové, už si konečně ujasněte, ze kterých lidí „musí vycházet ta vaše síla“.

Matěj Metelec už před mnoha lety napsal, že „lid zklamal, masy nepovstaly a nesvrhly prohnilou starou společnost“, takže je nutné „nalézt náhražku lidu, který se k levici nevděčně otočil zády, do této náhražky pak vložit všechny revoluční sny, naděje a touhy a doufat, že se s její pomocí podaří změnit běh světa“.

Teď se ovšem (velmi překvapivě:-) ukazuje, že hledáním té náhražky lidu nejste mezi lidem moc populární, takže vítězství ve volbách je s pouhou náhražkou lidu dost nepravděpodobné – nebo možná dokonce i zcela vyloučené.

Jasným řešením by teda teď bylo vykašlat se na hledání všech náhražek nevděčného lidu a navzdory tomuto lidu, který levici tak hořce zklamal, vložit všechny revoluční sny, touhy a naděje, že se konečně podaří změnit běh světa, do zrušení svobodných voleb a vlastně celé té demokracie, udělat prostě zas nějakou tu „bolševickou revoluci“, když na ústavní změnu režimu je „bolševiků“ málo a ani ty masy nesvrhly starou prohnilou společnost.

Ještě mě tak napadlo, nešlo by tu starou prohnilou společnost svrhnout třeba s pomocí islamistů? To by mohla být jak dosti revoluční (vzhledem k jejich ideologii), tak i dosti početná (vzhledem k jejich porodnosti) náhražka za nerevoluční, morálně nedospělý a primitivně konzumně orientovaný lid.

Je ovšem samozřejmě potřeba nejprve si ujasnit, jestli chcete získat důvěru „běžných pracujících lidí“, nebo změnit běh světa.

Autora bych se zastal ve dvou bodech. Již dávno jsme oběti nové totality (myslím chudé, levicově smýšlející, třeba programátorovi s platem 80 000 Kč měsíčně to může být putna). Kapitalisté a pravičáci ovládají velkou většinu médií a jiné propagandy (knihovny jsou dnes např. plné hlavně Václava Havla a jeho přátel a dalších liberálů a pravičáků), kapitalisté a pravičáci dávají lidem práci a některým dokonce i bydlení. Platí si své loutky a dráby v parlamentu, vládě a jinde. Prosadit autentickou levicovou myšlenku je tak obtížné. Někteří lidé mají strach, jsou apatičtí.

Vyhrávají a vyhráli v minulosti kapitalisté proto, že jsou lepší nebo také pproto, že jsou zákeřnější a brutálnější? A nebudou vlastně ve střetu s opravdovými humanistickými levicovými ideály brutálnější vždy?

Oprávněné jsou zřejmě i autorovy obavy o míru pragmatičnosti KSČM. Za KSČM již obyčejní "dělníci a rolníci" (či snad spíše oni "běžní pracující lidé") příliš nekandidují. Naopak ale agrobaron. Co se týče míry levicovosti jakoby KSČM skutečně ubrala plyn.

Ale při hlubším pohledu to může být někdy jen zdání. Cožpak mír není v podstatě levicový? Cožpak reálné řešení války na Ukrajině je na obzoru? Nedopadá Green Deal nejvíce na chudé? Nepřináší masová migrace chudým problémy? Seženou pak v nenadálé konkurenci práci, bydlení, není v Česku např. nedostatek pediatrů, dětských psychiatrů, některých léků, školek atd? Není nadměrně zatěžován sociální systém státu, který žije na obrovský dluh? Nepřináší přesun stovek tisíc lidí z jednoho státu do druhého logicky velké množství problémů? Solidarita ano, ale pokud se např. některé rodiny v Africe rozhodnou mít čtyři nebo šest děti a polovinu z nich po dosažení dospělosti poslat do Evropy, je naší povinností je donekonečna příjmat?

Ano, KSČM se rozhodla "dělat politiku", příjmat kompromisy. Je na místě se tázat, zda těch kompromisů nedělá již příliš. Ale možná by se od ní mohly ostatní levicové subjekty i něco přiučit.

Je chybou vyčítat KSČM přiměřenou míru nacionalismu, v podobě tak malého státu jako je ten náš navíc v podstatě neškodného. Pokud jsou nacionalistické ostatní státy, musí na to přiměřeně reagovat i ten náš a své zájmy hájit. Internacionalismu je ideál, o která je třeba usilovat, ale mezitím není důvodu na sobě nechat od USA, Německa či EU (ani kohokoli jiného včetně třeba jindy Ruska) dříví štípat.

Opravdu se autor komentáře domnívá, že by těch o něco více než 2000 hlasů, které jeho strana obdržela, zabránilo debaklu ČSSD, pokud by se spojili?

A co má společného hájení práv LGBT komunity s levicovými myšlenkami? Snad kdyby autor napsal, že bude hájit práva třeba chudých gayů a leseb?

Nakonec, pokud vím, tak autor komentáře pracuje pro die Linke, renomovanou německou stranu. Jak ale její progresivismus ve srovnání s programem německé BSW Sahry Wagenknecht (kterou je možné srovnávat s českou KSČM?) dopadl, je známo. BSW získala v eurovolbách cca dvakrát tolik hlasů.

Je tedy podle mne otázkou, zda urputné snahy vybudovat andělsky čistou levici, jak je tu líší autor komentáře, pokud ho dobře chápu, můžou vůbec české levici a českým chudým a handicapovaným prospět. Ony také můžou prospět někomu úplně jinému...

jak je tu líší - jak je tu líčí

Je nutno uznat, že pan Nushart docela přesně trefil jádro věci. Už jsem to sám v mém prvním komentáři krátce zmínil: současná (radikální) levice - poté co ztratila své masy "dělnické třídy" - nyní zoufale a křečovitě hledá nějaké náhradní sektory populace, ze kterých by ještě mohla alespoň v náznacích vyždímat nějaký revoluční (respektive: transformační) potenciál. Pokud pomineme tu část radikální levice která hledá ne pouze náhradní voličský segment nýbrž se přesunula i k náhražkovým tématům práv všech možných (a leckdy i nemožných) minorit, pak tato ještě přetrvávající radikální levice mnohdy skutečně budí dojem, jako by běhala po světě a zoufale se snažila do svého stádečka sehnat všechny chudé, či jinak prekarizované.

Samozřejmě: i v tomto našem napohled tak krásném a bohatém prvním světě je těch chudých a znevýhodněných stále ještě dost a dost. Ale jak už jsem uvedl minule, nejsou žádné reálné náznaky pro to, že by tyto segmenty populace měly mít nějaký relevantní revoluční, nebo vůbec jenom politicky aktivní potenciál.

V tomto smyslu má tedy pan Nushart pravdu, že se jedná o hledání "náhražky". Nicméně, celá věc má ještě jednu stránku. Položme si prostou otázku: a co se stane, když by zmizeli i tito poslední radikální socialisté? Když by tady už nebyl vůbec nikdo, kdo by dokázal se vší jasností a rozhodností poukázat na to, že současné společenské uspořádání je - přes všechnu vnější (to jest: politickou) svobodu a demokracii - stále ještě ve svém jádru nehumánní a nespravedlivé? Neboť neustále plodí (a vždy plodit bude) jak chudobu (třebas i jen relativní), tak ale především člověka jako takového i nadále podřazuje zákonům a potřebám kapitálu, a na této reálné podřízenosti člověka odcizenému světu věcí nemohou nic změnit žádná ideologická hesla o "naprosté svobodě".

Takže abychom přímo odpověděli panu Nushartovi: ano, současná radikální levice hledá náhražkový elektorát, protože po ztrátě dělnické třídy nedokázala najít cestu k samotnému člověku. Ale tento fakt nic nemění na tom, že je to namnoze právě už jenom tato radikální levice, která jako poslední Mohykán svou systémovou kritikou stávajících poměrů ještě vůbec udržuje alespoň zbytkové povědomí o tom, že stávající poměry liberálního kapitalismu jsou ve své podstatě ahumánní, a že opravdu humánní a svobodný svět leží někde úplně jinde.

Ano, tato radikální levice je v současné době bez elektorátu; zčásti svou vlastní vinou, zčásti ale objektivním pohybem, vývojem dějin. To ale nijak neznamená že nemůže "čas oponou trhnout" ještě jednou, že se kolo osudu a společenského vývoje nemůže otočit zase zcela opačným směrem. V každém případě je nepochybné, že současný svět je konfrontován s celou řadou těžkých krizí, z nichž některé by mohly být zcela fatální. Je tedy docela dobře myslitelné že už v historicky dohledné době přijde okamžik, že lidstvo bude - v zájmu vlastního přežití - nuceno zcela zásadně změnit způsob své existence, své společenské organizace. A v tuto chvíli komplexní transformace bude dost možná záchranou právě ta skutečnost, že celou tu dobu zde přece jenom stále ještě přežívaly okrajové skupinky radikálních kritiků systému, které znovu a znovu hledají a připravují koncepty takovéto komplexní společenské změny. Koncepty namnoze pouze zčásti promyšlené a v naprosté většině ve své aktuální podobě nerealistické; ale přece jenom tu přetrvává alespoň určité a ideové podhoubí pro tuto - ne pouze latentně možnou, ale spíše pravděpodobně nutnou a nezbytnou - komplexní společenskou transformaci.

Anebo ještě jednodušeji: ano, radikální levice dnes ztratila svůj lid, a marně a úporně ho hledá; ale může se naprosto stát, že jednoho krásného dne to bude tento lid sám, který znovu objeví svou radikální levici.

Pane Krupičko, je nutno Vám v každém případě uznat, že míra Vaší nestoudnosti je jedinečná, fenomenální. (Oproti tomu ovšem stojí Vaše prakticky nulová schopnost vlastní kritické sebereflexe.)

Vydáváte se za obránce práv českých prekarizovaných vrstev; ve skutečnosti z Vás ale nemluví nic jiného nežli malý, ušlápnutý, závistivý český šovinismus. Stavíte se do pozice příslušníka radikální levice; ale ve skutečnosti máte ze všeho nejblíže k fašistoidní AfD a podobným uskupením. Při svých šovinistických výlevech se neštítíte užívat naprosto lživých, dávno vyvrácených demagogických tvrzení.

Jenom v krátkosti několik málo bodů: zrovna nedávno bylo oznámeno, že ukrajinští uprchlíci přinášejí do českého státního rozpočtu o miliardy korun víc, nežli kolik je na jejich pobyt vydáváno. V naprosté většině neberou místa domácím pracovníkům, nýbrž naopak obsazují místa pro která čeští podnikatelé marně a zoufale sháněli nové zaměstnance. A co se Vašeho tvrzení týče že v důsledku množství ukrajinských dětí nebude pro české děti dostatek pediatrů - pak vězte že mezi Ukrajinkami které se před válkou uchýlily do bezpečí v České republice je celá řada právě dětských lékařek; a kdyby český systém zdravotnictví byl jen poněkud flexibilnější, mohlo by jich už mnohem více pečovat o - i české - děti, místo aby si musely vydělávat na živobytí jako uklízečky u McDonaldse.

Ptáte se, proč byste jako Čech měl projevovat nějakou solidaritu s uprchlíky třeba z Afriky. Zde je ale nutno položit otázku: a proč by dejme tomu příslušník české střední třídy měl pociťovat solidaritu s vámi, prekarizovanými? Snad jenom proto že jste se náhodně narodili ve stejné zemi a mluvíte stejnou řečí?...

Mezilidská solidarita buďto existuje, anebo neexistuje; a když ji už jednou odmítneme ve vztahu k někomu jinému, pak nemůžeme očekávat že ji někdo bude projevovat vůči nám. Nevydávejte svůj ušlápnutý, reakcionářský šovinismus za oprávněné vlastenectví; na to Vám tady nikdo neskočí.

"Mezilidská solidarita buďto existuje, anebo neexistuje; a když ji už jednou odmítneme ve vztahu k někomu jinému, pak nemůžeme očekávat že ji někdo bude projevovat vůči nám." Píše pan Poláček zřejmě čirou náhodou z blahobytného Německa, kde jsou dvakrát až třikrát větší platy, lepší sociální zabezpečení nebo kvalitnější a někdy i levnější potraviny. Ten výrok při hlubším zkoumání nedává smysl. Solidarita totiž existuje v různé míře a mezi různými skupinami lidí, přičemž její projevy často organizují ti, kteří ji vůbec nepotřebují.

Když např. ukrajinští zdravotně handicapovaní dostanou automaticky 12 či 13 000 měsíčně, nedostanou v některých případech více, než handicapovaní Češi? A není to rozhodnutí o výplatě této dávky jen politickým rozhodnutím, projevem spojenectví s Ukrajinou, potažmo USA? Proč ta částka 12 000 není posílána např. zdravotně znevýhodněným do některých afrických států? Tolik k jednoduchosti výroku pana Poláčka.

"a proč by dejme tomu příslušník české střední třídy měl pociťovat solidaritu s vámi, prekarizovanými?" Ptá se pan Poláček. Možná proto, že na rozdíl od prekarizavaného Čecha může? Protože příslušník střední třídy si může vybrat, s kým bude solidární, avšak prekarizovaný Čech nikoli, protože nemá z čeho být solidární? Nevidí snad prekarizovaný Čech v přílivu migrantů oprávněně konkurenci, která ho může připravit o to málo, co mu zbývá, neřkuli o vše?

A co pan Poláček v mnoha případech nabízí prekarizovaným Čechům a migrantům? Inu to nám sám napsal. Pan Poláček má zřejmě obavy hlavně o zisky podnikatelů, kteří nabízí Ukrajincům a Čechům špatně placenou práci. Prostě nám tu např. Němci jako pan Poláček postaví další montovnu či sklad a my tu pro ně prostřednictvím levné pracovní síly budeme něco vyrábět. A ještě se u toho podle pana Poláčka zřejmě můžeme být rádi, že je na Ukrajině válka a my máme koho vykořisťovat. A protože mzdy jsou malé, budeme trávit v práci čím dál více času. Ale s jídlem si nemusíme dělat starosti, naštěstí je tu McDonald, kde nám američtí soudruzi pana Poláčka za výhodnou cenu bleskurychle připraví housku s plátkem masa, kečupem a majonézou. I tam zaměstnáme ony Ukrajince, jak nám to napsal pan Poláček.

Ovšem když budou ti Ukrajinci šikovní, tak se vyšvihnou na Čechy, z McDonaldu odejdou za lepším a zařadí se do vyšší společenské třídy, jak nám to nastínil pan Poláček. To bude teprve ten pravý třídní boj, jak má být, a pan Poláček z něj snad bude mít i radost.

Pan Poláček nám ale hlavně opět nenapsal to hlavní. Rusko je sice ve válce s Ukrajinou agresorem, ale zároveň se jedná o proxy válku jeho přátel z USA, které vydělávájí na zbrojních zakázkách, vyšších cenách fosilních paliv, které můžou lépe vyvážet, na skupování drahocenné ukrajinské zemědělské půdy atd. Tvářit se tak, že migrace z Ukrajiny, která je navíc často ekonomická, je nějaký samozřejmý jev, nedává smysl. Stačilo by, kdyby přátelé pana Poláčka z Ukrajiny a USA tu nesmyslnou válku zastavili. Nebo se o tom alespoň pokusili. Rusko na rozumné mírové podmínky pravděpodobně přistoupí. Konec konců mu jde hlavně o území, kde ruskojazyčné obyvatelstvo tvoří většinu. Opravdu nejsme povinni bezvýhradně příjmat důsledky této války, včetně všech těch mladých mužů, kteří z ní, ačkoli je tato válka podle pana Poláčka tak nezbytná, utíkají.

Takže problematičnost masové migrace nám pan Poláček popsal. Děkujeme. Že je pan Poláček i velkým odborníkem na akreditaci dětských lékařů, nepřekvapí. Asi nemá v Čechách dítě, které např. marně čeká tři měsíce na přijetí od dětského psychiatra.

Je zvláštní, že liberálové, např. z okruhu Deníku Referendum, jsou ekologicky založení, ale vysokou porodnost v Africe a jinde, a tím pádem masovou migraci do Evropy, kde v důsledku nárůstu obyvatelstva logicky dochází k vyšší míře konzumu a uhlíkových emisí, podle všeho neřeší. Počet obyvatel planety by se ale z ekologického hlediska měl spíše snižovat.

Jak dopadl experiment s migrací ve Francii vidíme na výsledku tamějších eurovoleb. Je snad velká část Francouzů podle pana Poláčka fašistická? Asi ano. Kdo nejde s pane POláčkem, je fašista. Inu, takové doby už jsme tu měli.

Tedy já nejsem proti migraci jaké takové a v principu jsem pro solidaritu. Jsem ale proti nekontrolované masové migraci. Pan Poláček by také mohl vědět, jak si historicky přebírali a pokud vím, tak do teď přebírají migranty nekteré státy na Západě. Zájem je pochopitelně často spíše o kvalifikovanou nebo mladou a zdravou pracovní sílu. Ano, pracovní sílu, jak už bylo zmíněno, často levnou. Liberálové horující pro migraci nejsou žádní velcí lidumilové. (po roce 1948 byl zájem také o lidi, které bylo možno vytěžit politicky, ti ostatní často dlouho sotva přežívali v nuzných podmínkách západních uprchlických táborů a pak se museli upisovat na práci v zemědělství či psychiatrických ústavech)

Co se týče Afd, tak i BSW Sahry Wagenknechtové se proti AFd vymezuje, jak tu psala paní Stejskalová.

Pokud tu chce pan Poláček mé názory překrucovat a házet čím dál větší množství lidí, včetně mě, do jednoho fašistického pytle např. s Afd, je to jeho problém.

To víte, on se rudý fašismus (stalinismus) vždycky vymezoval proti hnědému.

A člověk, kteří mají odvahu třídit jiné lidi, kdo bude žít a kdo ne ... ona je dost dobrá definice každého fašisty.

Prostě, když někdo žvaní o regulované migraci, jinými slovy, chce určovat, kdo chcípne zimou u drátů v Bělověžském pralese nebo kdo se utopí -- potom, co do něj náhodou najela loď řecké pohraniční stráže -- ve Středozemním moří, pak by se neměl za označení fašista stydět.

Trochu hrdosti na vlastní názory, junger Bursche.

Já ty lidi nezabíjím. Ať už ty chudé v Česku, kterým je privatizováno zdravotnictví a osekáván sociální systém nebo ti na globální periferii, odkud Západ levně vyváží nerostné suroviny, zneužívá tamější pracovní sílu a destabilizuje ty země takovým způsobem, že jejich obyvatelé utíkají do Evropy.

Ty lidi zabíjí spíše imperialističtí proameričtí liberální váleční štváči a vykořisťovatelé typu Profanta a Poláčka. Jen válka na Ukrajině stojí od několika miliard dolarů denně.

Každý, kdo se zajímá o zahraniční politiku např. ví, kolik USA, potažmo část Západu vyveze dolarů z rozvojových zemí a v jakém poměru je ta částka ke (směšné) rozvojové pomoci. Jen zdejší žoldáci CIA se budou navždy tvářit, že "já nic, já muzikant".

Můžeme zavzpomínat např. na lži pana Poláčka o tom, že Kuba poskytovala rozvojovou lékařskou pomoc jen za velké peníze. I když on za to pan Poláček možná nemůže. On si jen nedovede představit, že by se někdo obětoval a myslel to s tímto světem dobře.

A stalinismus? Absurdní. Už v roce 1989 byla komunistická strana natolik vyměklá, že 17. listopad nebyla schopná nějak razantně, silově reagovat. Filipovo paktování s Babišem bylo také projevem stalinismu?

Všechno a všude rozesrat, vydělat na tom balík, náklady přenést na ty nejslabší a ještě se u toho tvářit, že je jim prokazována kdo ví jaká milost. To je strategie liberálů. S takovými nesmí mít levice nic společného.

Ještě jsem zapomněl dodat, že optimisticky očekávám onen přílet zcela jistě levicových příslušníků mimozemské civilizace. Ti problémy české levice definitivně vyřeší.