Někdejší dlouholetý poslanec Jiří Dolejš byl minulý týden vyloučen z KSČM. Členem strany byl pětatřicet let a polovinu z toho času též jejím místopředsedou. O ukončení jeho členství rozhodl výkonný výbor, který je tvořen celostátním vedením strany i nominanty regionů.

Důvodem kroku mělo být údajné Dolejšovo porušování stanov, jehož se měl dopustit, když veřejně kritizoval splývání strany s konspirátory a krajní pravicí v rámci subjektu STAČILO! a vystupoval proti některým jejím programovým bodům, jako je vystoupení z EU a NATO, čímž měl odrazovat voliče od volby KSČM.

Dolejš vedle někdejšího europoslance Miloslava Ransdorfa dlouhodobě patřil k nejvýraznějším postavám reformního křídla v rámci strany, když odmítal její programové a rétorické lpění na ortodoxních východiscích a prosazoval její otevření po vzoru moderních radikálně levicových uskupení.

S dnes už bývalým členem české komunistické strany jsme hovořili o důvodech jeho vyhazovu z KSČM, o slepé cestě spolupráce s nacionalisty a dezinformátory i o tom, proč se české komunisty nikdy nepovedlo plně reformovat.

Je to několik dnů, co jste byl vyloučen z KSČM. Byl pro vás tento krok stranického vedení překvapením?

Tu informaci jsem sice neočekával, ale šokovaný jsem také nebyl. Poměry v KSČM jsou už delší dobu problematické a jejich veřejná kritika z mé strany samozřejmě budila nelibost, padaly i různé výhrůžky a objevovaly se snahy mě umlčet. Proto mě to spíš rozesmutnilo, vnímám to totiž jako nelichotivou diagnózu toho, kam KSČM bohužel došla.

Ty výhružky byly ze strany členů vedení?

Nechci to rozebírat a nechci to ani brát osobně. Výhružky a obvinění, že jsem škůdce a rozvraceč, jsem zažíval už i dříve, třeba v roce 2003, kdy jsem byl čerstvě poslancem a místopředsedou KSČM a veřejně jsem uvedl, že budu hlasovat pro vstup do Evropské unie. Ve stranách jsou holt různé názory a někteří vnitrostraničtí odpůrci tuto odlišnost vyhrocují až do agresivních poloh.

Co říkáte na odůvodnění vašeho vyloučení?

Po rozhodnutí výkonného výboru mi dorazilo oficiální zdůvodnění, vůči němuž jsem se veřejně ohradil. Hlavním argumentem bylo, že vyslovením některých svých názorů v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas jsem porušil stanovy.

Řekl jsem, že STAČILO! je hnutí populistické, a nikoliv levicové, a že neplní úkol vrátit levici na politickou scénu. To je myslím legitimní poznámka. Není to kritika strany, ale politiky našich spojenců kolem populistů typu Vidlák (blogger Daniel Sterzik, pozn. red.), kteří se hlásí ke konzervativní politice. Naším partnerem by měla být Sociální demokracie, což ale blokují ještěři uvnitř KSČM pro reminiscence a archivní úvahy typu, že SOCDEM dostatečně nevnímá úlohu proletariátu.

A poslední vytýkanou věcí byl můj postoj k Evropské unii a NATO. Mně je samozřejmě jasné, že KSČM na tyto organizace nahlíží skepticky. Ale nemyslím si, že by to nebylo vydiskutovatelné. Především proto, že odchod České republiky z Evropské unie by bezpochyby byl krok hloupý a oslabující. NATO kritizujme, ale není rozumné chtít z něj odejít, pokud k němu nemáme alternativu, abychom nespadli do nějakého bezpečnostního vakua ve vyhrocené mezinárodní situaci, kdy v čele USA stojí Donald Trump a válku vůči Ukrajině vede Vladimir Putin.

Z této veřejné kritiky ustupovat nehodlám, a pokud se mě kvůli tomu chtějí zbavit, tak to beru, jak to je. I když s určitým smutkem.