Jiří Dolejš: STAČILO! není levicové uskupení. Slouží jako výtah nacionalistům
Vojtěch PetrůJiří Dolejš byl po více než třiceti pěti letech vyloučen z KSČM. Oficiálně pro porušení stanov. S dlouhodobým kritikem konzervativního křídla KSČM jsme hovořili o splývání strany s krajní pravicí i o perspektivách české levice jako takové.
Někdejší dlouholetý poslanec Jiří Dolejš byl minulý týden vyloučen z KSČM. Členem strany byl pětatřicet let a polovinu z toho času též jejím místopředsedou. O ukončení jeho členství rozhodl výkonný výbor, který je tvořen celostátním vedením strany i nominanty regionů.
Důvodem kroku mělo být údajné Dolejšovo porušování stanov, jehož se měl dopustit, když veřejně kritizoval splývání strany s konspirátory a krajní pravicí v rámci subjektu STAČILO! a vystupoval proti některým jejím programovým bodům, jako je vystoupení z EU a NATO, čímž měl odrazovat voliče od volby KSČM.
Dolejš vedle někdejšího europoslance Miloslava Ransdorfa dlouhodobě patřil k nejvýraznějším postavám reformního křídla v rámci strany, když odmítal její programové a rétorické lpění na ortodoxních východiscích a prosazoval její otevření po vzoru moderních radikálně levicových uskupení.
S dnes už bývalým členem české komunistické strany jsme hovořili o důvodech jeho vyhazovu z KSČM, o slepé cestě spolupráce s nacionalisty a dezinformátory i o tom, proč se české komunisty nikdy nepovedlo plně reformovat.
Je to několik dnů, co jste byl vyloučen z KSČM. Byl pro vás tento krok stranického vedení překvapením?
Tu informaci jsem sice neočekával, ale šokovaný jsem také nebyl. Poměry v KSČM jsou už delší dobu problematické a jejich veřejná kritika z mé strany samozřejmě budila nelibost, padaly i různé výhrůžky a objevovaly se snahy mě umlčet. Proto mě to spíš rozesmutnilo, vnímám to totiž jako nelichotivou diagnózu toho, kam KSČM bohužel došla.
Ty výhružky byly ze strany členů vedení?
Nechci to rozebírat a nechci to ani brát osobně. Výhružky a obvinění, že jsem škůdce a rozvraceč, jsem zažíval už i dříve, třeba v roce 2003, kdy jsem byl čerstvě poslancem a místopředsedou KSČM a veřejně jsem uvedl, že budu hlasovat pro vstup do Evropské unie. Ve stranách jsou holt různé názory a někteří vnitrostraničtí odpůrci tuto odlišnost vyhrocují až do agresivních poloh.
Co říkáte na odůvodnění vašeho vyloučení?
Po rozhodnutí výkonného výboru mi dorazilo oficiální zdůvodnění, vůči němuž jsem se veřejně ohradil. Hlavním argumentem bylo, že vyslovením některých svých názorů v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas jsem porušil stanovy.
Řekl jsem, že STAČILO! je hnutí populistické, a nikoliv levicové, a že neplní úkol vrátit levici na politickou scénu. To je myslím legitimní poznámka. Není to kritika strany, ale politiky našich spojenců kolem populistů typu Vidlák (blogger Daniel Sterzik, pozn. red.), kteří se hlásí ke konzervativní politice. Naším partnerem by měla být Sociální demokracie, což ale blokují ještěři uvnitř KSČM pro reminiscence a archivní úvahy typu, že SOCDEM dostatečně nevnímá úlohu proletariátu.
A poslední vytýkanou věcí byl můj postoj k Evropské unii a NATO. Mně je samozřejmě jasné, že KSČM na tyto organizace nahlíží skepticky. Ale nemyslím si, že by to nebylo vydiskutovatelné. Především proto, že odchod České republiky z Evropské unie by bezpochyby byl krok hloupý a oslabující. NATO kritizujme, ale není rozumné chtít z něj odejít, pokud k němu nemáme alternativu, abychom nespadli do nějakého bezpečnostního vakua ve vyhrocené mezinárodní situaci, kdy v čele USA stojí Donald Trump a válku vůči Ukrajině vede Vladimir Putin.
Z této veřejné kritiky ustupovat nehodlám, a pokud se mě kvůli tomu chtějí zbavit, tak to beru, jak to je. I když s určitým smutkem.
"Pořád ještě věřím, že česká levice zachránit jde" - je sice sympatické že J. Dolejš stále ještě živí naději na znovuoživení české (progresivní) levice; jenže k takovémuto zásadnímu obratu by bylo nutno mít k dispozici nějaký reálný fundament. A právě to je ten zcela klíčový problém.
Jiří Dolejš v rozhovoru sdělil své názory na to, proč v české komunistické partaji ustrnul původně nastartovaný proces kritické sebereflexe, a proč se nakonec prosadili ideologičtí dinosauři. (Dolejš to označuje poněkud decentněji: "ještěří".) Tedy - přesněji vzato Dolejš konstatuje že se ve straně prosadilo dogmatické křídlo; ale jen málo přispívá k odhalení pravých příčin tohoto procesu.
Aby totiž mohla - v progresivním smyslu - ožít jak komunistická strana, tak i česká levice vůbec, k tomu by bylo zapotřebí vytvořit nějakou novou ideu, která by dokázala zaujmout, strhnout, inspirovat progresivní síly v celé společnosti. Ovšem - právě takovéto nové, inspirativní ideje současná levice nemá k dispozici. Levicový proud existuje už víceméně jenom čirou setrvačností; jeho jediným reálným fundamentem je čistě psychosociální skutečnost že v každé populaci vždy bude existovat určité procenty levicově smýšlejících jedinců.
Pro zrod nějaké nové levicové ideje by bylo ale v prvé řadě důkladně a bez jakéhokoli zastírání analyzovat příčiny současného úpadku. Jmenovitě komunistická strana by musela kriticky přezkoumat základní premisy marxismu; a musela by mít odvahu přiznat, že celá řada z nich je zcela ireálných. Už samotná víra v komunistickou společnost je dnes naprostým anachronismem; je - či každému soudnému člověku by muselo být -jasné že takto triviálně jednoduše a bezrozporně jak si to představoval Marx lidská společnost nikdy nemůže existovat. Tuto odvahu k takto kritickému rozchodu se svým ideovým otcem komunistická strana ovšem nemá (celkem vzato logicky, protože jinak by už samotný její název ztratil jakékoli oprávnění); ale na to aby z Marxových teorií převzala stále platné elementy, očistila je od zmíněného ideologického balastu a na onom použitelném základě vytyčila nový koncept budoucí, postkapitalistické společnosti - na něco takového komunistická strana nemá ani odhodlání, ani ideové (respektive intelektuální) předpoklady.
A levice obecně? - Ta nemá ideový program do budoucnosti prakticky už vůbec žádný, svou zbytkovou existenci čerpá víceméně jenom ze svého kritického postoje k dysfunkcím a deformacím stávajícího kapitalismu, respektive současné industriální civilizace vůbec. Tato levice tedy v zásadě pouze reaguje na určité skutečnosti, ale není schopna své vlastní akce, není schopna sama vytyčit trendy budoucího vývoje. (Pokud pomineme stále znovu se vynořující projekty jakési všeobecné, ekologicky orientované komunitní pospolitosti, kteréžto představy se svou naivitou nijak podstatně neliší od dřívější víry v komunistický ráj.
Pokud tedy Jiří Dolejš stále ještě věří "že česká levice zachránit jde", pak by bylo záhodno aby jmenoval nějaký konkrétní reálný ideový základ, na němž by tuto renesanci české levice bylo možno provést.