Tak je to jasné, komunismus konečně bude nelegální a KSČM bude rozpuštěna! Anebo ne? O navrhované změně trestního zákoníku v mediálním prostoru převažují senzacechtivé a zjednodušující výroky. Pojďme věci uvést na pravou míru a podívat se na to, o co skutečně jde.

Současné ustanovení § 403 trestního zákoníku říká, že každý, kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelné směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, se dopustí trestného činu.

Návrh na změnu tohoto ustanovení z pera Martina Dlouhého (TOP 09), Šimona Hellera (KDU-ČSL) a Marka Bendy (ODS), jenž byl nedávno schválen Poslaneckou sněmovnou, do textu namísto pouhého „hnutí“ vkládá „nacistické, komunistické nebo jiné hnutí“.

V symbolické rovině jako by tento návrh říkal, že nacismus a komunismus jsou stejně zavrženíhodné ideologie, jejichž podporu a propagaci je třeba trestně stíhat — a že se očividně nelze smířit s obecným zněním ustanovení trestního zákoníku, které postihuje všechna hnutí směřující k potlačení práv a svobod, nýbrž je nutné uvést konkrétně tato dvě.

Podobný návrh byl přitom přijat již v roce 1991. Ztroskotal však u ústavního soudu?

Precedens z 90. let

Současné znění trestního zákoníku je výsledkem dlouhodobého vývoje kriminalizace hnutí potlačujících práva a svobody lidí. Prvním exemplářem je § 83 trestního zákona z roku 1950, který postihuje „podporu nebo propagaci fašismu, nacismu nebo podobného hnutí, které směřuje nebo vede k potlačení práv a svobod pracujícího lidu nebo které hlásá národnostní, náboženskou nebo rasovou zášť“.

Toto znění převzal i trestní zákon z roku 1961 a zůstalo nezměněno až do roku 1990, kdy porevoluční Federální shromáždění nahradilo „pracující lid“ „občany“, avšak bez jakýchkoliv dalších změn.

Velký posun však nastal v roce 1991, kdy Federální shromáždění přijalo nové, poněkud kostrbaté znění výše uvedeného ustanovení, které postihuje „podporu nebo propagaci hnutí, které prokazatelné směřuje k potlačení práv a svobod občanů nebo hlásá národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť (jako například fašismus nebo komunismus)“.

Z ustanovení, které kriminalizovalo zejména fašistická a nacistická hnutí a chránilo pracující lid coby kolektiv, se stalo ustanovení kriminalizující i třídní zášť a komunistická hnutí a chránící individuální občany.

S touto změnou, zejména s částí v závorce, nesouhlasilo 83 poslanců Federálního shromáždění, kteří v roce 1992 podali návrh na její zrušení k ústavnímu soudu. Soud tehdy došel k závěru, že je v zájmu bezpečnosti státu a bezpečnosti občanů v demokratické společnosti nezbytné postihovat a omezovat hnutí, která prokazatelné směřují k potlačování občanských práv, ať už se tato hnutí nazývají jakkoliv.

Velkou pozornost přitom věnoval užité formulaci „jako například fašismus nebo komunismus“ uvedené v závorce. Podle ústavního soudu tato formulace budí pochybnosti ohledně toho, zda jsou fašismus a komunismus uvedeny jako hnutí, která ze své podstaty a nezávisle na jejich formě vedou k potlačování občanských práv a svobod, a jsou proto postihnutelná bez dalšího dokazování, anebo zda jsou postihnutelná pouze ta fašistická a komunistická hnutí, která prokazatelně vedou k potlačování občanských práv.

Podle ústavního soudu je například učení o beztřídní společnosti v souladu s ústavním pořádkem, a jako takové je chráněno svobodou projevu, není-li zároveň prosazováno nedemokratickou cestou. Vzhledem k tomu, že z textu zákona nebylo jasné, zda by postihoval i tyto demokratické formy komunistického smýšlení, ústavní soud formulaci „jako například fašismus nebo komunismus“ zrušil, a proto předmětné ustanovení doposud obsahuje pouze obecný pojem „hnutí“.

Spíše populismus

Co se aktuálně projednávané změny zákona týče, existují v zásadě jen dvě možnosti, tak jako ve výše uvedené věci řešené na počátku 90. let ústavním soudem. Buď nové znění trestního zákoníku uvádí nacistická a komunistická hnutí jako pouhé příklady hnutí, které by někdy mohly (ale nemusely) prokazatelně směřovat k potlačování práv a svobod člověka, anebo uvádí nacistická a komunistická hnutí jako hnutí, která vždy prokazatelně směřují k potlačování práv a svobod člověka.

Jedná-li o první možnost, jde o změnu čistě kosmetickou, která nebude mít žádný reálný dopad. Svět se prostě bude točit stejně, jako se točil doposud, a praxe policie, státních zástupců i soudů se nezmění. V takovém případě jde o pouhou formu politického populismu, který má zvýšit volební preference současné vládní koalice.

V druhém případě by však šlo o skutečnou změnu, neboť by se stalo trestným jednání, které doposud trestné nebylo. Jelikož však dnešní znění zákona už podporu a propagaci veškerých hnutí, která prokazatelné směřují k potlačování práv a svobod, postihuje, znamenalo by to, že by touto změnou byla zasažena pouze ta hnutí (nejspíše výhradně komunistická), která prokazatelně k potlačování práv a svobod nevedou. Což by bylo v rozporu s výše uvedeným rozhodnutím ústavního soudu. Pročež by ústavní soud nový zákon měl zrušit.

Proto se domnívám, že se spíše jedná o případ první — jde o pouhý politický tah cílící ke zvýšení volebních preferencí stran současné vládní koalice. Zároveň si myslím, že navrhované znění zákona je oproti tomu z 90. let o něco přesnější a jasnější, a proto by v případě jeho schválení ústavní soud zákon paradoxně nejspíš nezrušil.

Proto bude-li zákon nakonec skutečně schválen, bude potřeba důsledně hlídat, aby praxe policie a ostatních orgánů činných v trestním řízení nevybočila z mantinelů nastavených ústavním soudem před třiceti lety.