Velká obměna Ústavního soudu pod taktovkou prezidenta Petra Pavla je dokončena. Z patnácti soudců se v posledních letech obměnilo třináct, všechna uvolněná místa jsou tak nyní obsazena. Poslední dva kandidáty schválil Senát v říjnu: novými členy soudu se stali diplomat a někdejší ředitel právní sekce ministerstva zahraničí Martin Smolek a ústavní právník z olomoucké Univerzity Palackého Michal Bartoň.

„Uzavírají mou představu o celkové struktuře Ústavního soudu. Už dříve jsem avizoval, že bych v něm rád posílil expertizu v oblasti ústavního práva, ale také evropského a mezinárodního práva,“ uvedl prezident Pavel na říjnovém jednání Senátu, kde o nominacích Smolka a Bartoně členové horní komory rozhodovali.

Smolek získal podporu čtyřiapadesáti z osmapadesáti přítomných senátorů, Bartoň o jediný hlas méně. Zatímco Smolek se stal soudcem už na konci října, Bartoň nastoupí až v prosinci, kdy skončí mandát dosavadního člena soudu Josefa Fialy.

Kromě třinácti schválených kandidátů, včetně pozdějšího předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy, provázely Pavlovu obměnu i komplikace, zejména ve druhé polovině roku 2023. Tehdy do funkce nakonec nenastoupil místopředseda Vrchního soudu v Praze Robert Fremr, a to kvůli kontroverzím spojeným s jeho působením v předlistopadové justici. O několik týdnů později pak Senát odmítl prezidentova nominanta, soudce Nejvyššího soudu Pavla Simona.

Po prosincové změně zůstanou na Ústavním soudu už jen dva soudci jmenovaní předchozím prezidentem Milošem Zemanem. Až do konce Pavlova mandátu v roce 2028 se složení soudu nezmění: Pavel Šámal má mandát do února 2030 a Jan Svatoň, kterého Zeman jmenoval krátce před odchodem z funkce, až do února 2033. O jejich nástupcích tak rozhodne až prezident v příštím volebním období — ať už jím bude znovu Petr Pavel, nebo jeho nástupce.

Veřejná kritika některých kandidátů

Po svém zvolení sestavil prezident Pavel konzultační panel, který měl pomoci s výběrem nových ústavních soudců a zajistit pestrost kandidátů podle zkušeností, institucí i genderu. Vedl jej ústavní právník Jan Kysela, členy byli jeho kolega z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Marek Antoš, bývalá ústavní soudkyně Ivana Janů, vedoucí katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity David Kosař, bývalá ústavní soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová, výrazná postava lokální politiky v Českých Budějovicích Jiří Šesták a bývalá veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová.

Zřízení konzultačního panelu zpočátku vyvolalo napětí mezi Hradem a částí Senátu, který prezidentovy nominace schvaluje. Skupina senátorů vedená Tomášem Goláněm (ODS) kritizovala, že prezident výběr přenechává panelu odborníků, a chtěla nabídnout vlastní seznam kandidátů. Ze senátorského klubu ODS tehdy zaznívaly i návrhy, aby Pavel zvážil nominaci dlouholetého poslance Marka Bendy, případně obecněji, aby dal prostor i uchazečům s konzervativním profilem.

„V odborných kruzích se mluvilo ještě předtím, než začala prezidentská volba, že by na Ústavní soud měl přijít pan doktor Baxa a stát se jeho předsedou (…). A překvapilo mě, když se v té první nominaci stalo přesně to, co se předpovídalo dopředu. Přišlo mi to, že je to to nějakým způsobem připravené a že pana prezidenta obešli,“ prohlásil v květnu 2023 Goláň.

Ústavně-právní výbor Senátu vedený Tomášem Goláněm tehdy dokonce nedoporučil ke schválení dva ze tří prvních Pavlových kandidátů — bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu a bývalou prezidentku Soudcovské unie Danielu Zemanovou. Na plénu Senátu však nakonec oba získali jednoznačnou podporu, stejně jako třetí nominant, ústavní právník z Univerzity Karlovy Jan Wintr.

Další kandidáty senátoři postupně schvalovali už jen s dílčími výhradami. V srpnu 2023 schválili jako nové ústavní soudkyně tehdejší místopředsedkyni Městského soudu v Praze Veroniku Křesťanovou a občanskou právničku z Masarykovy univerzity v Brně Kateřinu Ronovskou. V prosinci téhož roku následovali advokátka specializující se na spory týkající se nekalé hospodářské soutěže Lucie Dolanská Bányaiová a právní teoretik z Univerzity Karlovy Zdeněk Kühn.

V únoru následujícího roku senátoři schválili jmenování advokáta a vysokoškolského pedagoga Milana Hulmáka. V červnu 2024 se bez komplikací budoucími ústavními soudci stali právní sociolog a veřejný intelektuál Jiří Přibáň a někdejší soudce Nejvyššího správního soudu Tomáš Langášek. V listopadu téhož roku pak Senát potvrdil i soudkyni Městského soudu v Brně Ditu Řepkovou. Nakonec letos v říjnu senátoři podpořili už zmiňované Michala Bartoně a Martina Smolka.

Největší podporu získal letos v říjnu Martin Smolek, pro kterého hlasovalo 54 z 58 přítomných senátorů. Jen o něco méně hlasů měla Dita Řepková (71 ze 77), Tomáš Langášek (61 ze 66) a Michal Bartoň (53 z 58). S nejmenší, přesto stále výraznou podporou prošel Milan Hulmák, kterého podpořilo 51 ze 73 senátorů. Při projednávání v Senátu čelil otázkám kvůli možnému střetu zájmů spojenému s jeho angažmá ve vlivné advokátní kanceláři Havel & Partners.

Z Pavlových nominací se nakonec ústavním soudcem nestal Robert Fremr, bývalý místopředseda Mezinárodního trestního soudu a současný místopředseda Vrchního soudu v Praze. Senát jej sice v srpnu 2023 schválil, avšak později, za přispění Ústavu pro studium totalitních režimů, vyšly na povrch nové skutečnosti z jeho předlistopadového působení. Fremr měl soudit občany za překračování státních hranic a „kverulantství“ a na základě zmanipulovaných důkazů Státní bezpečnosti odsoudil devatenáctiletého Alexandra Tereka za vandalismus na památníku Rudé armády.

Druhým neúspěšným kandidátem byl soudce Nejvyššího soudu Pavel Simon. Senát jej odmítl zejména kvůli údajně formalistickému přístupu k právu a nadřazování finančních zájmů státu nad zájmy jednotlivců. Kritiku vzbudilo také jeho podnikání v oblasti jógových kurzů a veřejná prezentace, kterou někteří senátoři považovali za nedůstojnou.

Některá rozhodnutí nového Ústavního soudu naznačují progresivnější přístup

Z Pavlových úspěšných dvanácti nominací je pět žen — nejde přitom o rekord, Ústavní soud už v minulosti tvořily z jedné třetiny soudkyně. Mezi třinácti zvolenými ústavními soudci je pět akademiků, pět soudců různých institucí a instancí, dva advokáti a jeden diplomat. Částečná pozornost byla věnována také menšinové reprezentaci: kandidátka Lucie Dolanská Bányaiová se před Senátem otevřeně hlásila ke svému židovskému původu.

Redakcí oslovení odborníci potvrzují, že snaha o pestrost se Pavlovi do jisté míry vydařila. „Pokud jde o profesní, věkové či genderové zastoupení, pak jednoznačně vidíme jeden z nejvyváženějších Ústavních soudů,“ potvrzuje ústavní právnička Katarína Šipulová z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

„To je důležitý aspekt pro jeho legitimitu, která se mimo jiné odvíjí i od toho, jak je Ústavní soud vnímán a respektován veřejností, politiky, nebo právními profesemi. Profesní pestrost přináší porozumění a lepší vhled do širokého spektra témat z optiky různých aktérů, a otevírá dveře k diskusi o právních problémech na nejvyšší, ústavní, úrovni napříč nejen právními profesemi. V neposlední řadě také chrání Ústavní soud před ovládnutím jednou profesí a jistým kostnatěním,“ popisuje pro Deník Referendum Šipulová.

„Mám nicméně pocit, že se v českém prostředí o něco méně mluvilo o názorové nebo ideologické pluralitě kandidátů na soudce Ústavního soudu, ač otázky na postoje k levicovým tématům, ochraně menšin, individuálních či sociálních práv se pravidelně objevovaly v senátním slyšení. Přesto se v českém prostředí otázka názorové vyváženosti redukovala právě na méně kontroverzní pestrost profesní zkušenosti, nebo na otázku aktivismu či zdrženlivosti Ústavního soudu ve vztahu k Parlamentu,“ dodává Šipulová.

Otázka ideové orientace se při volbě kandidátů vždy projevovala zejména názory na témata kulturních válek. Senátorka Daniela Kovářová (nezávislá) se pravidelně dotazovala jednotlivých kandidátů na ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy a na ústavní zajištění práva na platbu v hotovosti. Některá rozhodnutí obměněného Ústavního soudu pak naznačují progresivnější přístup, například loňské zrušení povinné kastrace při změně pohlaví.

Ústavní právník Ondřej Preuss z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze potvrzuje, že přístup prezidenta Pavla k obměně Ústavního soudu je příkladný. „Je dobře, že k tomu prezident přistoupil systematicky. Transparentně jmenoval panel pod vedením profesora Jana Kysely, který v sobě skloubil odborníky na ústavní právo i ústavní praxi. Ti pak pečlivě probrali jednotlivé kandidáty a kandidátky. Na druhou stranu si prezident uchoval odstup a vlastní rozhodující slovo. Nebylo to tedy tak, že by navrhl každého, kdo panelem prošel,“ podotýká Preuss.

„Vznikl Ústavní soud plný respektovaných osobností. Osobně jen lituji, že prezident nenavrhl na ústavního soudce mého kolegu Pavla Uhla,“ odkazuje Preuss na další ve veřejném prostoru diskutované jméno potenciálního ústavního soudce, jenž však nakonec nebyl ani nominován.

„Výše uvedené superlativy však v žádném případě neznamenají, že nejsem někdy k výsledkům práce Ústavního soudu kritický. Myslím, že ani tento tzv. Pavlův soud se již teď nevyhnul zbytečně kontroverzním rozhodnutím,“ uzavírá Preuss. Už dříve kritizoval například prosincové zrušení části zákona o střetu zájmů, který měl zamezit politikům obcházet zákaz vlastnictví médií skrze svěřenské fondy.