12. června zveřejnil Evropský soud pro lidská práva rozsudek proti České republice v případu kastrací trans lidí. Případ Taylor H., nebinární stěžovatelky, která od roku 2012 opakovaně žádala o změnu rodného čísla bez nutnosti podstoupit — slovy donedávna účinného ustanovení občanského zákoníku „znemožnění reprodukční funkce“, skončil rozhodnutím o porušení jejího práva na genderovou identitu.

Soud ve Štrasburku jednomyslně rozhodl, že požadavek českého zákona, aby trans lidé museli podstoupit kastraci předtím, než mohli získat nové doklady, porušuje právo na respektování soukromého života podle článku osm Evropské úmluvy o lidských právech. Rozhodnutí nebylo překvapivé, protože soudci již v roce 2017 v případu tří trans žen z Francie rozhodli, že takový požadavek odporuje lidským právům.

Důvod byl prostý. Zákon vyžadující kastraci je problematický, protože trans lidi staví před neřešitelné dilema: Buďto si zvolit zachování své fyzické integrity, anebo přijmout nezvratný a invazivní zákrok coby daň za právní uznání vlastní genderové identity.

A ač platí, že státy mají v této oblasti určitý prostor pro vlastní uvážení a možnost nastavit si právní regulaci podle svého, tento prostor se výrazně zužuje ve chvíli, kdy jde o samotnou podstatu osobní identity a autonomie.

Kastrace trans lidí před českými soudy

Právní spor o kastrace trans lidí se rozhořel v roce 2016 poté, co tehdejší ombudsmanka Anna Šabatová vydala ve věci Taylor H. zprávu. V tomto dokumentu zapochybovala o ústavnosti § 29 občanského zákoníku, podle něhož byla kastrace podmínkou uznání změny pohlaví. Taylor H. následně podala neúspěšnou správní žalobu, kasační stížnost a její případ se dostal až k plénu ústavního soudu.

Po šesti letech sporu v roce 2022 menšina ústavních soudců návrh na zrušení sporného ustanovení občanského zákoníku zamítla. Rozhodnutí vyvolalo v části právní obce ostré reakce, a to jednak kvůli ignorování judikatury Evropského soudu pro lidská práva, jednak kvůli necitlivosti argumentů a jazyka vůbec.

Naštěstí pro trans lidi, soudy již v té době projednávaly další podobný případ, a to trans muže, který stejně jako Taylor H. napadl podmínku kastrace pro její protiústavnost. V květnu 2024, poté co došlo k zásadní obměně soudců, ústavní soud právní úpravu vyžadující kastraci zrušil a zákonodárcům dal čas do 1. července 2025, aby problematiku úřední změny pohlaví nově upravili.

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva

Červnový rozsudek štrasburského soudu nepřináší změnu právní úpravy, ale definitivní tečku za otřesnou praxí, která byla zrušena ve většině evropských států. Samotné rozhodnutí Evropského soudu není novátorské. Soud citoval starší rozsudky a opětovně potvrdil zásady, které formuloval již v roce 2017 a později zopakoval např. v roce 2021 v případě proti Rumunsku.

Rozsudek je nicméně pozoruhodný z několika jiných hledisek. Pozitivní je, že skutkově se jednalo o první případ nebinární osoby, která si na podmínky změny pohlaví stěžovala. Rozsudek řekl, že nebinární lidé mají právo na zajištění přístupu k úřední změně pohlaví, pokud to odpovídá jejich preferenci, stejně jako trans lidé. Nejde přitom o přístup k neutrálnímu pohlaví, ale o možnost užívat ženské nebo mužské identifikátory, pokud to více reflektuje genderovou identitu nebinárního člověka.

Zajímavá je rovněž nenápadná poznámka štrasburského soudu stran české justice. V klíčovém odstavci rozsudku totiž čteme, že evropský soud chválí český ústavní soud za rozhodnutí z května 2024, které podle něj „dokládá význam soudního dialogu v systému založeném na sdílené odpovědnosti“.

Toto drobné podotknutí se dá číst jako ironická připomínka selhání těch ústavních soudců, kteří v roce 2022 rezignovali právě na sdílení odpovědnosti za dodržování lidských práv v prostoru Rady Evropy. Úkolem štrasburského soudu nemá být opravovat chyby ústavních soudců, pokud je věc právně jasná. A případ Taylor byl jasný už před ústavním soudem.

Misgenderování a nenaplněný potenciál

Na právní vítězství trans a nebinárních lidí v České republice však vrhá stín nepochopitelné misgenderování Taylor ze strany štrasburských soudců. Taylor používala ve svých podáních ženská zájmena a část českých soudů tuto volbu respektovala. Rovněž Evropský soud, když případ v roce 2023 komunikoval české vládě, důsledně použil preferovaná ženská zájmena.

O to větší překvapení představuje text rozsudku a volba soudců nerespektovat preferenci Taylor a užívat v textu pouze mužská zájmena podle úředního pohlaví. Toto rozhodnutí je nepochopitelné a zraňující. Jádrem sporu byl problém nedostupnosti adekvátní procedury změny pohlaví a tomu by měla volba jazyka odpovídat. Navíc sám soud v novějších případech preferenci zájmen respektoval. Nelze se proto divit, že toto záměrné misgenderování bylo v odborné veřejnosti označeno jako „promarněná příležitost k respektu“ a „absurdita“.

Soud rovněž nevyužil příležitost kastrace jednou provždy odsoudit do lidskoprávního pekla. Před soudci totiž ležel argument, že kastrace jako takové porušují absolutní zákaz špatného zacházení, neboť jsou nelidské a ponižující. Soudci se však rozhodli tuto právní rovinu neřešit.

Podobně dopadl i argument týkající se diskriminace. Štrasburský soud, jak je jeho zvykem, tuto námitku neposoudil, s argumentem, že to není potřebné, protože již konstatoval porušení práva na soukromý život. Právě kvůli tomuto odmítavému přístupu k otázkám souvisejícím s rovností se v lidskoprávní obci čl. 14 Evropské úmluvy o lidských právech, který zakazuje diskriminaci, někdy označuje za popelku.

Budoucnost právní úpravy úřední změny pohlaví

Ústavní soud dal českým zákonodárcům poměrně velkorysý termín přijmout nové právní úpravy změny pohlaví do 1. července 2025. Ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh včas, nicméně novela skončila v šuplíku kvůli nerozhodnosti vlády a nejasnému postoji bývalého ministra Blažka (dříve ODS). V lednu 2025 představila současná ministryně Eva Decroix (ODS) se skupinou poslanců návrh zákona, který by umožňoval úřední změnu pohlaví bez kastrace, ovšem za poměrně rigidních podmínek. Projednávání tohoto návrhu se však dosud neposunulo z prvního čtení.

Riziko právního vakua, které reálně hrozilo, bylo prozatím zažehnáno provizorním řešením. 25. června zveřejnilo ministerstvo zdravotnictví ve svém věstníku metodický pokyn pro poskytovatele zdravotních služeb ohledně procesu tranzice. Tímto pokynem byla stanovena pravidla pro vydání tzv. „potvrzení“, které je podle občanského zákoníku nyní jedinou podmínkou pro uznání změny pohlaví.

Potvrzení se vydá na základě diagnostiky a real-life testu, přičemž rozhodující slovo zůstalo sexuologům. Na tento metodický pokyn navázala informace ministerstva vnitra pro všechny matriky v České republice, jak mají nově postupovat.

Tyto metodické materiály, jakkoliv nepochybně představují posun, nejsou zákonem, a je tudíž snadné je změnit nebo zrušit. Vstupujeme tak do období, které bude spojeno s nízkou mírou právní jistoty pro trans lidi. Naději nicméně přináší právě rozsudek štrasburského soudu ve věci Taylor H., protože česká vláda bude muset tento rozsudek implementovat a v rámci tohoto procesu chybějící právní úpravu vysvětlit.

Samotný proces výkonu rozsudku může být komplikovaný a zdlouhavý a mohou do něj vstupovat neziskové organizace. Klíčovou roli nicméně bude mít Výbor ministrů Rady Evropy, orgán s mandátem doporučit české vládě přijetí konkrétních kroků. Musíme doufat, že jedním z kroků bude přijetí takové zákonné úpravy změny pohlaví, jež bude stát na principu sebeidentifikace.