Evropský parlament v polovině února vyslal jasný vzkaz: trans ženy jsou ženy. Toto prohlášení se stalo součástí priorit pro nadcházející zasedání Komise OSN pro postavení žen. Europoslanci v něm zdůraznili, že bez plného uznání a začlenění trans osob nelze efektivně bojovat proti násilí ani prosazovat rovnost pohlaví.

Pro návrh zvedla ruku drtivá většina lidovců, liberálů, socialistů i zelených. Proti se podle očekávání postavila barikáda národovců a konzervativců. Ačkoliv jde o právně nezávazný dokument, jeho načasování je klíčové. Unie jím reaguje na mrazivé zprávy z USA, kde administrativa Donalda Trumpa zahájila tažení proti genderově neutrálním dokladům, omezuje přístup k hormonální terapii a škrtá antidiskriminační pravidla.

Brusel tleská, národní státy přešlapují

Je snadné a mediálně vděčné vymezit se proti „anti-trans“ politice za oceánem. Tím spíše, když tam řádí Donald Trump. O poznání těžší je však prosadit reálnou změnu doma. Zatímco europoslanci v Bruselu hlasují pro inkluzi, v mnoha členských státech EU často i přes vládu stran těch stejných europoslanců zůstávají práva trans lidí v minulém století.

Podle dat organizace TGEU většina evropských zemí — včetně domněle progresivního Švédska, Nizozemska nebo Rakouska — stále podmiňuje změnu dokumentů diagnózou duševní poruchy. V mnoha státech, Českou republiku nevyjímaje, je cesta k uznání identity dlážděna nucenými rozvody nebo ještě relativně nedávno i invazivními chirurgickými zákroky. Uznání nebinárních osob? V rámci EU v podstatě jen německý unikát. A hormonální terapie je pro trans osoby často nedostupná a v případě dětí se její dostupnost dokonce aktivně v některých státech zhoršuje.

Od slov k azylu a bezpečí

Evropská unie se dlouhodobě staví za LGBTQ+ komunitu, ať už jde o boj proti polským „zónám bez LGBT“, nebo podporu zakázaných pochodů v Maďarsku. To je chvályhodné, ale nestačí to. Pokud chceme přijímat „láskyplná“ usnesení, musíme na ně navázat systémovou ochranou.

Ta chybí zejména v oblasti azylu. Ačkoliv genderová identita může být důvodem k žádosti o ochranu, v řadě států EU chybí specifická podpora pro tyto žadatele, kteří končí v šedé zóně bezpečí. Stejně tak pokulhává ochrana před zločiny z nenávisti, které se v toxickém prostředí sociálních sítí stávají denním chlebem.

Symbolika je v politice důležitá, ale trans lidé se jí nenají ani díky ní nepřestanou čelit diskriminaci u lékaře či na úřadech. Pokud to Evropská unie myslí se zastáním se zranitelných vážně, musí její členské státy přejít od „hezkých usnesení“ k revizi vlastních, často ponižujících zákonů. V éře Trumpa je sice evropské „jsme s vámi“ sympatické a má smysl je ocenit, ale bez konkrétních činů zůstává jen prázdnou frází.