Už druhá nominace prezidenta Petra Pavla na soudce Ústavního soudu skončila fiaskem. Jeho nominanta Pavla Simona, dosavadního předsedu senátu Nejvyššího soudu, podpořilo minulý týden ve čtvrtek pouze třiadvacet z třiasedmdesáti přítomných senátorů.

Simon měl být náhradou za místopředsedu Vrchního soudu v Praze Roberta Fremra, jehož sice senátoři v srpnu zvolili soudcem Ústavního soudu, ale ještě před nástupem do funkce sám odstoupil. Ocitl se totiž pod silným mediálním tlakem kvůli nově zjištěným faktům o jeho působení v předlistopadové justici.

Pavel Simon je od roku 2010 soudcem Nejvyššího soudu, působil rovněž u Evropského soudu pro lidská práva. Specializuje se na odpovědnost státu za škodu a nemajetkovou újmu.

„Pokud by byl Ústavní soud pouze zdrženlivý, či aktivistický, nenaplnil by očekávání, která od něho máme, a dostával by se do střetu s kompetencemi, které náleží zákonodárcům. Simona jsem vybral především proto, že jde o soudce zdrženlivého,“ zdůvodnil na senátním projednávání Simonovy kandidatury prezident Petr Pavel svou nominaci.

Podle Pavla „je poptávka po těch, kteří Ústavnímu soudu přisuzují ambici stát se třetí parlamentní komorou,“ ale zároveň odmítl, že by Simon byl právní formalista.

Právní formalismus byl jednou z výtek, které vůči Simonovi vznášeli senátoři a senátorky. Část senátorů upozorňovala i na to, že některá Simonova rozhodnutí na Nejvyšším soudě byla později Ústavním soudem zrušena. Kritizován byl rovněž jeho přístup k odškodňování občanů kvůli újmě ze strany státních institucí.

„Pokud někdo principiálně přemýšlí tak, že jsou pro něj nadřazeny zájmy státu nad oprávněnými zájmy jednotlivce, je to něco, kde mi zasvítí červené světlo a kde si říkám, že ten člověk na Ústavní soud jít nemá,“ uvedl senátor Václav Láska (Senátor 21). Proti způsobu, jakým senátoři hodnotili rozhodnutí Nejvyššího soudu, se ohradila Soudcovská unie a varovala, že může být ohrožením pro právní stát.

Část senátorů pak poukazovala rovněž na Simonovo podnikání v oblasti kurzů jógy a na to, že spolu s manželkou provozuje východoasijské cvičení čchi-kung. Tuto část jeho veřejné prezentace považují za nedůstojnou. Senátorka Hana Kordová Marvanová (za ODS) se pozastavovala nad tím, že Simon se v materiálech týkajících se výuky jógy tituluje zkratkou „Dr.“, nikoli celým právnickým titulem. Podle ní jde o snahu mást zákazníky dojmem, že je lékařem. Nominaci Pavla Simona neposvětil ani ústavněprávní, ani lidskoprávní výbor Senátu, což je v případě Pavlova kandidáta vůbec poprvé.

Dosud všichni přes výhrady prošli

Senátoři akceptovali už pět Pavlových kandidátů na Ústavní soud. V červnu to byli Jan Wintr, Daniela Zemanová a Josef Baxa, jenž posléze nahradil ve funkci předsedy Ústavního soudu končícího Pavla Rychetského. Začátkem srpna pak senátoři schválili Veroniku Křesťanovou a Kateřinu Ronovskou. Fremra podpořili také, ten se ale kandidatury vzdal.

Velká obměna složení Ústavního soudu je Pavlovým klíčovým úkolem během jeho prezidentského mandátu. Jen letos se na Ústavním soudě uvolnilo či se uvolní sedm míst, příští rok další čtyři a o rok později ještě dvě. Současný prezident tak během prvních tří let svého pětiletého mandátu obmění třináct z patnácti míst na Ústavním soudě. Nedotkne se pouze mandátů soudců Jana Svatoně a Pavla Šámala, jmenovaných ke sklonku volebního období předchozího prezidenta Miloše Zemana.

Všechny dosavadní prezidentovy nominace byly výsledkem práce konzultačního panelu, který za účelem transparentních nominací na Ústavní soud svolal krátce po svém nástupu do funkce prezident Pavel. Jeho členy jsou ústavní právník z Univerzity Karlovy Jan Kysela, jeho kolega z Právnické fakulty Marek Antoš, bývalá ústavní soudkyně Ivana Janů, vedoucí katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity David Kosař, bývalá ústavní soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová a výrazná postava lokální politiky v Českých Budějovicích Jiří Šesták. Původní sedmá členka panelu, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, v srpnu odstoupila.

Konzultační panel sbírá nominace od dvou desítek právních institucí. Klade prý důraz na pestrost s ohledem na životní zkušenost, profesní původ, odbornost v jednotlivých právních oborech, věk, gender i světonázor a hodnotové ukotvení.

„Oceňuji transparentnost výběru. Výraznou roli v předvýběru sehrály nejrůznější ‚právní‘ instituce a poté posouzení jednotlivých osobností skupinou odborníků. Určitě se tak rozšířil okruh lidí, z nichž prezident může vybírat, a může se také opírat o odborný pohled,“ zhodnotila pro Deník Referendum už dříve proces výběru nových ústavních soudců politoložka Vladimíra Dvořáková z Českého vysokého učení technického.

„Co se změnilo, že je dnes grilování kandidátů tak detailní?“

Kritika způsobu výběru nominantů na ústavní soudce zaznívala mezi senátory už od jara, když horní komora parlamentu dostala na stůl první trojici Pavlových kandidátů: Josefa Baxu, Jana Wintra a Danielu Zemanovou. Nejhlasitější byl předseda ústavněprávního výboru Senátu Tomáš Goláň (ODS).

„Pan prezident řekl, že se neorientuje v právní oblasti, a proto si vybral ty členy panelu. Ale jaká byla k jejich výběru kritéria? Já si nemyslím, že by měl někdo jiný než pan prezident rozhodovat o tom, kdo na Ústavní soud půjde,“ uvedl. Goláň byl zároveň spojován s nápadem dostat na Ústavní soud dlouholetého poslance a současného předsedu poslaneckého klubu ODS, ultrakonzervativce Marka Bendu, jenž přitom pro funkci postrádal elementární kvalifikaci.

Senátoři se tehdy stavěli kriticky především k nominaci exprezidentky Soudcovské unie Daniely Zemanové a bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy: ani jednoho z nich nepodpořil ústavněprávní výbor Senátu, vedený právě Goláněm. Později emocionální debatu kvůli již zmíněným předlistopadovým rozsudkům spustila nominace Roberta Fremra.

U Zemanové, Baxy a Fremra však zůstalo pouze u veřejně artikulované kritiky, zatímco na plénu vcelku bez problémů uspěli. V případě Simona se však hlasitá kritika části senátorů stala předzvěstí jeho následného propadnutí. Na to, že senátoři k Simonovi tentokrát přistupovali mnohem přísněji než v předchozích případech, si na plénu Senátu minulý čtvrtek stěžoval i sám prezident Pavel.

„Opakovaně jsme svědky toho, že kandidáti na Ústavní soud jsou veřejně tak důkladně rozebíráni, jako tomu nebylo nikdy předtím. A to dokonce detailněji než u některých skutečně kontroverzních kandidátů, které navrhovali mí předchůdci,“ uvedl Pavel.

„Co se změnilo, že je dnes grilování kandidátů tak detailní, že jde tak hluboko i do jejich osobního života? Je to jen nově pojatým detailním zájmem o jejich osobnost, nebo je to nějaký vzkaz?“ ptal se řečnicky prezident.

„Otázkou je, kde je hranice, která nám umožní důkladně ověřit veškeré předpoklady kandidátů a také jasně formulované požadavky na ně kladené, a zároveň zamezit tomu, že se kvalitní a slušní právníci začnou nominací na soudce obávat a raději je nepřijmou. Od špiček české justice jsem dokonce slyšel, že v případě pokračování takového trendu se obávají o nezávislost soudního rozhodování,“ upozornil na úvod projednávání Simonovy kandidatury Pavel.

Motivace senátorů: být vidět a slyšet před volbami

Změnu, již naznačoval prezident, potvrzují i oslovení experti. Definitivní zvrat v silně kritickém posuzování kandidátů na ústavní soudce nastal po negativní zkušenosti s kauzou Roberta Fremra.

„Po zkušenosti se soudcem Fremrem, kdy se do kauzy nechal zatáhnout Senát, což mu omlátila o hlavu média i veřejnost, senátoři Simona odmítli po až přepáleném screeningu. Teď uvidíme, zda to bude nový trend a pozice senátorů do budoucna,“ říká pro Deník Referendum politický komentátor a spoluautor podcastu Kecy a politika Petros Michopulos.

„Senátorům se vymstilo, když povrchně hodnotili soudce Fremra. Proto se nyní posunuli do opačného extrému a řeší, do jakého pionýrského oddílu soudce chodil a zda nedostával příliš často červené karty ve fotbale,“ glosuje Michopulos.

Politoložka Vladimíra Dvořáková z Českého vysokého učení technického rovněž upozorňuje, že kritika Simona ze strany některých senátorů nebyla srozumitelná a vyvolává otázky ohledně jejich reálné motivace.

„Proces, který nastavil prezident Pavel, je velmi transparentní. Část senátorů ale vytváří dojem, že je to vlastně špatně,“ říká Dvořáková. „Rozumím tomu, že prezidentův konzultační panel v první řadě posuzuje zákonné podmínky, odbornost a pluralitu a svou roli nevnímá jako prověrkovou komisi, která analyzuje staré dokumenty z archivu nebo soukromý život kandidátů,“ dodává.

Sledujeme tedy otevírající se konflikt mezi prezidentem a horní parlamentní komorou? Případně, jak občas zaznívá, „pomstu“ vládních senátorů například za prezidentovo pozdržení důchodové novely z přelomu srpna a září?

„Nevím, jestli je to přímo konflikt mezi prezidentem a horní komorou parlamentu. V každém případě je tady jasně deklarovaná obava části senátorů, především těch konzervativně smýšlejících, z výrazné převahy progresivně orientovaných ústavních soudců a údajné hodnotové nevyváženosti této instituce,“ uvedl pro Deník Referendum politolog Michael Drašar z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

„Prezident je slabší hráč v tom, že je nezávislý a nemá stranickou podporu. Už od nejistoty kolem první trojice kandidátů v červnu vidím v přístupu senátorů snahy o ,deal‘. Poselství ve smyslu: my vám schválíme tohoto a vy nám tohoto,“ vysvětluje politoložka Vladimíra Dvořáková. Tento přístup je podle ní dlouhodobou součástí české polistopadové parlamentní kultury a projevuje se například při volbě pozic ve sněmovně či různých kontrolních institucí.

„U části senátorů spatřuji snahu ukázat prezidentovi, že mu jeho přístup nebude procházet. Nejde ani tak o konkrétní kandidáty, ale o to, aby senátoři mohli vyslat konkrétního nominanta. Samozřejmě do toho vstupuje, že příští rok máme senátní volby a senátoři přemýšlí o svých voličích,“ dodává Dvořáková.

„Senátoři prostě chtějí být víc vidět a slyšet — a podle toho se chovají. Ve vztahu k Ústavnímu soudu je to nešťastné, poněvadž vedle politických názorů, které jim nikdo nebere, mají tendenci formulovat i stanoviska pseudohistorická — jako v případě Fremra — nebo pseudoprávní jako v případě Simona,“ soudí politický analytik Lukáš Jelínek.

„I pro příště se nejspíš soustředí na potvrzování ústavních soudců, což je jejich klíčová pravomoc, nebo na kulturně civilizační témata typu Istanbulské úmluvy. Co také dělat jiného, když socioekonomické otázky je — vzhledem ke složení komory s drtivou převahou vládní koalice — nerozdělují,“ dodává Jelínek.

„Na Ústavní soud nekandidují andělé“

Klíčovou nejasností nyní je, jak se všestranné rozpaky kolem nominace Pavla Simona podepíší na dalším doplňování Ústavního soudu. V něm nyní zůstává jedno volné místo, další se uvolní koncem listopadu po soudci Radovanu Suchánkovi a v lednu opět další.

„Nikdy dříve nevznikaly tak rozsáhlé a dramatické diskuse včetně probírání soukromých životů a koníčků kandidátů na ústavní soudce. Senát je zamítal víceméně bez větší diskuse, v podstatě na truc Klausovi nebo Zemanovi,“ připomíná Petros Michopulos.

„Zdá se, že Senát během schvalování soudců přešel do mnohem aktivnější role, což znamená, že prezident a jeho kancelář se budou muset výběrům kandidátů věnovat pečlivěji, než bylo v minulosti zvykem,“ hodnotí Michopulos.

„Vstupujeme do období, kdy se mnohem víc budou probírat osobní životy ústavních soudců — podobně jako v USA. Senát se zkrátka posunul a nám nezbývá, než s tím pracovat,“ dodává bývalý politický marketér.

Politoložka Vladimíra Dvořáková upozorňuje, že do budoucna může být těžší Ústavní soud obsadit. „Řeší se tu marginálie, které až narušují soukromý život kandidátů. Na Ústavní soud zkrátka nekandidují andělé, ale živoucí lidé. Pokud Ústavní soud nebude naplněn, bude výrazně narušena funkčnost státu. A byla by to odpovědnost senátu, protože prezident navrhuje kandidáty odpovídající zákonným podmínkám, s požadovanou odborností a autoritou,“ dodává politoložka Dvořáková.

Příští Pavlovou nominancí místo Fremra a Simona má být podle informací serveru Echo24 Lucie Dolanská Bányaiová, která se specializuje na soutěžní právo, mezinárodní právo soukromé a evropské právo. Jde mimo jiné o reakci na volání části senátorů, že mezi návrhy na ústavní soudce chybí advokáti.