↗

„Domnívám se, že dosavadní postup prezidenta Pavla při jmenování ústavních soudců je transparentní a souladný s Ústavou. Na rozdíl od éry Miloše Zemana jsem nyní byla jako senátorka seznámena s procesem výběru, který je přitom neustále otevřen pro další návrhy zejména ze strany odborné veřejnosti.“ Foto FB Petr Pavel

Jednou z nejdůležitějších rolí, kterou Ústava svěřila do rukou členů horní komory Parlamentu, tedy Senátu, je vyslovování souhlasu s prezidentem navrhovanými kandidáty na členy Ústavního soudu České republiky. Ústavní soud má zásadní roli při kontrole ústavnosti a dodržování lidských práv. Ústavních soudců je vlastně poměrně málo — celkem patnáct. Proto je způsob jejich výběru zcela zásadní pro zachování právního řádu a ústavnosti v zemi.

Je naprosto správné, že se tomuto tématu věnuje velká mediální pozornost. Neexistence nebo nefunkčnost ústavních soudů totiž může mít ničivé následky. Vidíme to v současnosti například v Izraeli, kde necitlivé vládní reformy justice vyhánějí tamní demokraty do ulic, neboť se obávají nezávislost soudní moci a její ovlivňování mocí výkonnou. Znepokojivý vývoj se odehrává i v Polsku a Maďarsku.

Transparentní kritéria výběru

V roce 2023 započala jedna z dalších pomyslných dekád Ústavního soudu. Ústavním soudcům éry prezidenta Zemana postupně končí jejich desetiletá funkční období. Nově zvolený prezident Petr Pavel se prakticky ihned po svém zvolení chopil své důležité role a sestavil poradní panel, který mu je k ruce při procesu výběru vhodných kandidátů.

Poradní panel vyzval nejvýznamnější tuzemské univerzity a instituce z oblasti justice k předložení návrhů na vhodné kandidáty. Některé z kandidátů navrhlo více oslovených institucí — jsou mezi nimi Josef Baxa a Robert Fremr, jejichž nominace přitom vzbudila nejvíce debat.

V situaci, kdy způsob navrhování kandidátů není blíže stanoven žádným závazným předpisem, považuji postup zvolený prezidentem za vhodný, resp. nejlepší, jaký asi může být. Jde o významné zlepšení oproti předchozímu stavu, kdy prezident Zeman nebo jeho pravá ruka Vratislav Mynář de facto bez jakékoliv konzultace vybral kandidáta, aniž by sdělil, jaká byla kritéria jeho výběru. Kandidáty nadto ani osobně Senátu nepředstavoval a navrhoval je s časovým prodlením.

Předposlední kandidát Petr Poledník pak souhlas od Senátu nezískal, post jednoho ústavního soudce byl proto několik měsíců prázdný, čímž chtěl dát prezident Zeman najevo, co si o rozhodnutí Senátu myslí. Při hlasování o posledním kandidátovi, Janu Svatoňovi, tak senátoři a senátorky vnímali především potřebu doplnit Ústavní soud někým důvěryhodným, i přestože byl kandidát v odborných kruzích znám spíše méně.