↗

Po odchodu Kateřiny Šimáčkové k Evropskému soudu pro lidská práva zůstala Milada Tomková jedinou ústavní soudkyní. Foto Ústavní soud, Jan Symon

Funkce prezidenta v České republice neoplývá mnoha politickými pravomocemi. Prezidentova role je tak spíše symbolická a reprezentativní. Najdeme ale několik výjimek. V tomto ohledu je s podivem, že dosud avizované kandidáty do lednových voleb novináři nekonfrontují s dotazy, které by se týkaly zásadnějších prezidentských pravomocí.

Hledá se ústavní soudce

Prezident má naprosto klíčový vliv na obsazení a charakter Ústavního soudu, který hraje zásadní roli v ochraně ústavnosti, základních lidských práv a svobod a garantuje ústavní charakter výkonu státní moci. Dále rozhoduje o věcech týkajících se volebního práva a před ratifikací posuzuje soulad mezinárodních smluv s ústavou. Žádná jiná instituce nemůže tyto kompetence převzít. Ústavní soud tak má zásadní vliv na to, zda se v České republice dodržují principy právního státu, na němž stojí identita naší země.

Prezident navrhuje jména ústavních soudců a žádá senátory o souhlas s jejich jmenováním. Ústavní soud je podle zákona složen z patnácti ústavních soudců. V současné době je jedna funkce neobsazena. Po odchodu ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové, která na konci roku 2021 odešla k Evropskému soudu pro lidská práva, zůstává tato pozice stále prázdná.

Prezident Zeman sice požádal o souhlas se jmenováním advokáta Petra Poledníka. Tento nominant však souhlas od senátorů nedostal, neboť senátoři nepovažovali jeho renomé za dostatečné pro výkon takto významné funkce. Nadto některým z nich — včetně mě — vadilo, že jako rozhodčí soudce neváhal rozhodovat na základě neplatných rozhodčích doložek, ač o jejich neplatnosti musel vědět.

Ve veřejném prostoru zaznělo i přání, aby se ústavní soudkyní stala žena, neboť ženskou právní zkušenost nyní reprezentuje pouze jedna ústavní soudkyně — Milada Tomková. Zbylých třináct ústavních soudců jsou muži.

Ústavnímu soudu tedy již v současnosti jeden ústavní soudce nebo soudkyně chybí. Jeho či její absencí se podle vyjádření předsedy soudu Pavla Rychetského prodloužila doba projednání jednoho případu průměrně o čtyři dny až na sedmaosmdesát dní. Další problémy může přinést sudý počet členů pléna a s ním případné nerozhodné hlasování. Ústavní soud nicméně zatím funguje bez větších komplikací — v brzké době se to ale může zásadním způsobem změnit.

Hrozí krize Ústavního soudu?

V příštím roce končí desetileté funkční období hned sedmi ústavním soudcům, některým už v první polovině roce. Nebude-li jejich funkce v příštím roce obsazena, hrozí, že pokud počet soudců ve funkci klesne pod deset, nebude plénum usnášeníschopné a Ústavní soud bude zásadně paralyzován. V takovém případě nebude moci činit zásadní rozhodnutí ohledně rušení právních předpisů pro jejich protiústavnost, kompetenčních žalob nebo souladu mezinárodních smluv s naším ústavním pořádkem.

Jako senátorka doufám, že se příštím rokem nedostaneme do nezáviděníhodné situace, kdy nový prezident bude přicházet s návrhy nových tváří Ústavního soudu až v době, kdy bude soud neakceschopný, a že nebudeme muset čelit dilematu, zda v případě nominace pochybné osoby souhlasit s její volbou, nebo riskovat paralýzu Ústavního soudu a čekat na vhodnější osobnost.

Zásadně mi tedy v debatách o prezidentských kandidátech chybí podstatné otázky ze strany novinářů a odpovědi na ně ze strany kandidátů.

S kým se bude budoucí prezident radit o nominacích nových ústavních soudců? Kdo bude tvořit poradní tým v těchto věcech? Bude to tým odborníků z řad elitních soudců, budou k poradě přizvány lidskoprávní organizace, případně někdo další? Nebudou do návrhů zasahovat lobbistické skupiny jako advokátní kanceláře, které by výhledově mohly mít zájem ovlivnit složení Ústavního soudu ve prospěch svých klientů? Bude se nový prezident snažit hledat vhodné kandidátky mezi ženami?

Na tyto otázky žádejme odpovědi.