Překvapivá změna rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana, že bude „vetovat“ nominaci Jana Lipavského z Pirátské strany do postu ministra zahraničí, a nakonec ho jmenuje spolu s celou vládou, se okamžitě stala předmětem četných spekulací. Mimo jiné i proto, že se designovaný premiér Petr Fiala před schůzkou se Zemanem, po níž oznámil, že prezident jmenuje vládu i s Lipavským, setkal s kancléřem Vratislavem Mynářem. Jejich schůzka přitom nebyla oznámena veřejnosti, ani o ní nevěděli předsedové koaličních stran.

Pochybnosti vyvolalo i zdůvodnění schůzky poté, co se o ní dozvěděli novináři. Fiala a Mynář na ní prý dohadovali detaily jmenování vlády. Jenže na jmenování vlády se Fiala podle svého oficiálního vyjádření dohodl až „po tvrdé výměně názorů“ na schůzce se Zemanem. Není tedy jasné, jak mohl vyjednávat s Mynářem o něčem, co se prý dohodlo až později na schůzce s prezidentem.

Navíc změnu Zemanova postoje Fiala vysvětlil na tiskové konferenci po schůzce tak, že se prezident rozhodl jednat „státnicky“, protože nechce v době krize zdržovat jmenování celé vlády. A také nechce zatěžovat zemi konflikty u Ústavního soudu.

Hrad se k motivům změny prezidentova postoje, ba ani k tomu, co se na schůzce prezidenta s Fialovou vlastně odehrálo, nevyjádřil. Možná dokonce i Zemanovo okolí tuší, že historka o náhlém prozření a státnickém nadřazení zájmů země vlastním mocenským ambicím a netransparentním plánům zní poněkud neuvěřitelně ve světle toho, co současný prezident ve funkci předvádí už od svého prvního zvolení v roce 2013.

Strach z prohry u Ústavního soudu

Jedna ze spekulací, které se vynořily, zní, že se Zeman zalekl prohry u Ústavního soudu. Viděl, že koalice je jednotná ve své podpoře Fialových plánů podat v případě nejmenování Lipavského kompetenční žalobu. Zeman nerad prohrává, všichni si pamatujeme jeho výroky při oslavě jeho znovuzvolení, že teď už ho a jeho podporovatele nečeká žádná porážka.

Tomuto vysvětlení dodává jistou váhu i skutečnost, že když Zeman v minulosti odmítal jmenovat nebo odvolat některé ministry, nakonec ustoupil pokaždé, když premiér začal zvažovat kompetenční žalobu. Konkrétně jde o jeho spor o jmenování Jiřího Dienstbiera ministrem pro lidská práva v roce 2014 a o odvolání Andreje Babiše z funkce ministra financí v Sobotkově vládě na jaře 2017. Sobotka si za svými rozhodnutími pevně stál, a Zeman vždy nakonec ustoupil.