↗

Pro někoho to asi může být vzrušující podívaná. Foto Dejan Krsmanovic, flickr

Prezident Miloš Zeman v neděli přednesl další projev, který označuje za vánoční poselství. Podobně jako vloni (i dříve) je to lež. Se svátky má vystoupení společný jen termín, jde spíš o příliš dlouho se opakující pořad „Co si Zeman myslí o věcech“. Takzvaná poselství sice obvykle zpestří urážení novinářů či ekologů, opakovaný vtip ale už není vtipem, a celý formát tedy již není zajímavý ani pobuřující, nýbrž prostě nudný.

Zeman se tentokrát zamýšlel nad osudem Afghánistánu a islamismem, Evropskou zelenou dohodou (již po vzoru prouhelných komentátorů překládá jako „Zelený úděl“), pandemií covid-19 (v jeho podání „covid-21“), energetikou, úkoly nové vlády a státním rozpočtem. Prezident jako obvykle také strašil migrací a terorismem, vymezoval se proti „diktátům“ Bruselu, kritizoval ekologii, držel palce jaderné energii a tak dále.

Přiznejme si rovnou, že za podrobnější rozbor to nestojí. Šlo převážně o změť neargumentovaných názorů sloužících za signální vlaječky v kulturní válce, banalit, nepřesností, polopravd a ve vícero případech vyložených omylů či lží. Jakkoli prý „cílem je, abychom společně přemýšleli nad událostmi“ a na závěr se Zeman pochválil, jak sděloval nepohodlné skutečnosti, obsah se vyznačoval hlavně předvídatelností.

Jedinou zajímavostí je podpora povinného očkování. V rámci Zemanových postojů ke covidu dává smysl — prezident je příznivcem epidemiologicky razantních opatření dlouhodobě, sám je plně očkován včetně boosteru. V kontextu s jeho jinými názory to nicméně může u mnoha jeho posluchačů vyvolávat zábavnou kognitivní disonanci.

Je možné být současně nacionalista i populista a racionálně horovat pro očkování, jak ukazuje třeba Viktor Orbán, v českém kontextu ale Zemanovy vakcinační názory části jeho příznivců nepůjdou pod nos. A naopak liberální, pro-očkovací bublina projevující se hlavně na Twitteru je patrně překvapena tím, že se v tomto jednom bodě ocitla na stejné lodi s národoveckým prezidentem.

Prezidentův apel ale i zde postrádal naléhavost, zvláště když Zeman na jiném místě ocenil zásluhy vlády Andreje Babiše (ANO), aniž se zmínil o tom, že nese nemalý díl odpovědnosti za strašnou bilanci českých covidových úmrtí. Ani očkovací apel tedy nevybočil z mizerného standardu.

Kdyby Zeman zkrátka popřál hezké svátky, mohlo být bezbolestně hotovo za minutu. Aby se ale člověk vydržel celou čtvrthodinu soustředit na jeho bohapusté hudrování, muselo by se podat jako slam poetry, případně se dít v doprovodu vybuchujících ohňostrojů, estrád, turnaje obrněnců bijících se palcáty, s ďábelsky odvážnými akrobatkami na visutých lanech či alespoň prostřihy na nedávná alkoholová dobrodružství hradního mluvčího. Zeman má nudnou dikci, působí unaveně a jakoby se při „poselství“ nudil i on sám.

Ne snad, že by za to mohl. Pobyty v nemocnici a vážné zdravotní problémy jeho rétorické ani mentální formě jistě neprospěly. Dává pak smysl, když jsme k letošním svátkům dostali snad ještě obsahově prázdnější a více ubíjející cosi než v minulých letech. Těžko si ale neklást otázku, proč se něco podobného děje, potažmo proč to někoho zajímá.

Jistě, existují například takoví lidé, kteří si při praní sednou naproti pračce a sledují točící se válec, zde ovšem poněkud předvídatelnou činnost válce přenáší televize a píší o ní novináři. Ne proto, že by to k něčemu bylo, ale protože válcem je jeden z hlavních funkcionářů republiky. Pro novináře je navíc každoroční povinně-dobrovolné sepsutí Zemana nízko visícím ovocem, jde jej tedy napsat snadno, byť zpravidla bez invence.

Bohužel se zdá, že jde o jakousi obecnou vlastnost české politiky v éře babišovské „apolitické politiky“, podivných vlád i opozic a mizerné úrovně veřejné debaty obecně. Tak, jako se v intelektuálním marasmu stále vrací spory hnané primitivním antikomunismem či laciným národovectvím, jako se stále dokola necháváme zabíjet covidem, tak se i válec Zeman zkrátka točí a mnozí z nás jej z nedostatku lepší zábavy pozorují.

Prezidentovi v takové situaci lze vzdát dík alespoň za pseudomasarykovské posunutí projevu k Vánocům. Zatímco nad bramborovým salátem či množstvím vaječného likéru je to celé zbytečná, leč snesitelná bizarnost, pustit si Zemana po probuzení ze silvestrovských radovánek by hraničilo se sebepoškozováním.