Prezident Miloš Zeman rozehrál navzdory epidemiologické krizi, která zmítá zemí, jakož i navzdory potřebě, aby se nová vláda pustila co nejrychleji do řešení energetické krize a obrovských deficitů státního rozpočtu, vlastní, vůči potřebám státu přehlíživé politické divadlo, s jehož pomocí zdržuje jmenování nové vlády. Jako metodu zvolil pohovory se všemi ministerskými kandidáty, přičemž si sám určil časový rozvrh.

Jak bude jeho dosti absurdní politické představení probíhat, sdělil Zeman veřejnosti prostřednictvím TV Nova poměrně jasně už po svém prvním setkání s kandidátem na premiéra Petrem Fialou 17. listopadu — poté, co byl v nemocnici přemístěn na běžný pokoj. Dozvěděli jsme se, že Fialu jmenuje po svém propuštění z nemocnice do Lán 26. listopadu, následně se pak bude chtít setkat se všemi kandidáty na ministry.

Navíc prozradil, že má v úmyslu „vetovat“ návrh na jmenování jednoho z ministrů, přičemž přes toto „veto“ prý nejede vlak. Dobře věděl, že když koalice pěti stran v čele s Fialou nenašla odvahu ho suspendovat kvůli vážnému zdravotnímu stavu, nenajde odvahu postavit se ani jeho zbytečnému, a zjevně zcela svévolnému zdržování při jmenování nové vlády.

Na to, že Zeman nemá na pohovory s ministry ústavní právo, a že i jeho předchůdci se před jmenováním vlád setkali jen s vybranými ministerskými kandidáty, už upozornila řada ústavních expertů a komentátorů. Když už ale nová koalice se Zemanovým mimoústavním postupem souhlasila, mohl Fiala přinejmenším požádat prezidenta, aby se s ministerskými kandidáty setkal před jeho jmenováním, v nemocnici. Anebo aby pohovory uspořádal s pomocí videokonferencí.

Zeman ale chtěl zdržovat — možná už jen proto, aby ukázal, že ho nikdo nemůže k ničemu tlačit poté, co se pětikoalice fakticky vzdala možnosti aktivovat článek 66. A možná též proto, aby pětikoalici potrestal už jen za zahrávání si s ideou aktivace článku 66.

Šlo mu zjevně i o vizuální stránku celého procesu, která by ukázala jeho majestát. Jmenování Fialy v nemocnici by prý bylo „nedůstojné“. Stejného argumentu by zřejmě použil, kdyby mu Fiala navrhl, aby se pohovory s navrženými ministry uskutečnily, když byl ještě v nemocnici.

Jinými slovy: šlo mu zjevně o symboliku představení, které uchystal. Jeho převahu nad vítěznou koalicí, doprošující se rychlého ustavení vlády, měl podtrhnout monarchistický duch, který zažíváme při každém jmenovacím aktu v režii hlavy státu.

Patří k němu zámecké kulisy a různými způsoby vizuálně podtrhovaná nerovnost mezi prezidentem a těmi, které jmenuje. Tentokrát mělo toto aranžmá navíc vyslat poselství, že je i navzdory těžké nemoci zpět. A že je to on, kdo určuje dění na politické scéně poté, co chvíli hrozilo, že ho nová koalice na základě článku 66 ústavy dočasně zbaví pravomocí.

Zamýšlený harmonogram i důstojnost aktu jmenování premiéra i pohovorů s ministerskými kandidáty ovšem zproblematizovala prezidentova nákaza covidem-19. Jmenování premiéra se muselo posunout.