Smysl téhle diskuze se dá zjednodušit na otázku, co si má levice počít s liberální demokracií, jejímž základem je individualismus.
Když jsem psal, že liberální demokracie je jen institucionálním rámcem a průvodním jevem kapitalismu, tak jsem tím samozřejmě nemyslel, že se jedná o na sobě naprosto nezávislé jevy, které se jen potkaly v čase. Jistěže kapitalismus umožnil a zároveň i zčásti naopak potřeboval její prosazení.
Matěj Moravanský píše, že liberalismus (a tím i liberální demokracie) vždy byl a je beranidlem kapitalismu. Jenže liberální demokracie přinesla mnoho emancipačního a pokrokového. Lze jí vyčítat, že pak ustrnula v půli cesty, že již jen konzervuje dosažený (neuspokojivý) status quo, že jejím cílem či úkolem je navždy zabetonovat individualistický kapitalismus a že bezradně přešlapuje na místě tváří v tvář nástupu nových autoritářů za potlesku davů.
Dostali jsme se ale do fáze, kdy liberální demokracie začíná být spíše překážkou další expanze kapitalismu. Za vše hovoří obdiv různých multimiliardářů k čínskému modelu.
Proto kdo říká, že i dnes je liberální demokracie "beranidlem kapitalismu", ten buď zaspal dobu, nebo liberální demokracii z nějakého důvodu prostě nechce. Odstrašujícím příkladem budiž v diskuzi taktéž zmíněný Petr Drulák, který tak dlouho odmítal toto údajné beranidlo, až logicky skončil tam, kde je dnes.
Autentické levici by proto nemělo jít o úplné opuštění liberálních aspektů demokracie, ale o prohloubení aspektů sociálních, ano, o onu protiváhu. Demokracie nemá být menší hodnota než dosažení jakéhosi levicového, prý humanističtějšího uspořádání. Skutečný humanismus má úctu k člověku v jeho svobodě i důstojnosti. Bez důstojnosti není svobody (což liberalismus často opomíjí), ale ani bez svobody není důstojnosti.
podle mě se mýlíte v základním východisku, totiž že příčinou deformace společnosti je sama liberální demokracie. Přitom liberální demokracie je jen institucionálním rámcem a průvodním jevem kapitalismu hypertrofujícího do všech oblastí života, nadto jevem v mnoha směrech pozitivním a nesamozřejmým; i bez něj je vrcholný kapitalismus možný, jak vidíme třeba v Číně. Příčinou té hypertrofie není to, že jsme si zvolili státoprávní uspořádání ve formě liberální demokracie, ale širši společenské a ekonomické pohyby.
Kladete logicky znějící otázku - jak můžeme překonat v této společnosti individualismus, když sama konstrukce liberální demokracie je od základu individualistická?
Jan Sokol, kterého rozhodně nelze podezírat z nedemokratických tendencí, se před lety zamýšlel, zda by Listina základních práv a svobod neměla být doplněna o katalog základních lidských povinností. Osobně si však myslím, že tudy cesta nevede. Individualismus je přirozeným lidským sklonem a vždycky to bude boj, ať už se do ústavy napíše cokoli. Pokud se kdy lidské společnosti podaří překonat vypjatý individualismus, pak takový katalog bude už jen deklarací toho, co společnost přijme za své sama.
Jistě lze, že taková deklarace má silný symbolický, normativní a zpětně na společnost působící význam, promítající se do všech institucí a do právní sféry. Ano, do jisté míry má, ale moc bych to nepřeceňoval.
pořád jsme se nedozvěděli, jak konkrétně si představujete to pozitivní překonání liberální demokracie, které by zároveň nemělo nějaké totalitní rysy. Pořád něco neurčitě naznačujete o jakýchsi nástrojích, které by někoho k něčemu donutily, ale co by to mělo prakticky být, říct nechcete. A neuhýbejte, prosím, od odpovědi tím, že je napřed třeba začít u sebe, potom ve skupině, pak ve společnosti a teprve nakonec ve státním zřízení. Copak sám neříkáte, že zdrojem deformace je liberální demokracie sama a že změna není možná za podmínek liberální demokracie? Tak jakápak změna u sebe či ve společnosti za těchto podmínek? Pokud o liberální demokracii vyslovujete takto silné soudy, tak uznejte, že dotaz na konkrétní podobu její alternativy je naprosto logickým a legitimním požadavkem.
ve svých posledních příspěvcích jste jasně definoval svou pozici. Za deformaci společnosti zkrátka považujete liberální demokracii samotnou, a léčba společnosti proto není podle Vás možná za podmínek liberální demokracie.
V tomto bodě se zcela zásadně rozcházíme. Naprosto rozumím Vaší kritice masového povrchního kýče, nemyslím si ale, že by za něj mohla liberální demokracie (mimochodem tomuto povrchnímu masovému kýči se velmi dařilo i v "reálném socialismu") a že veškerá dnešní kultura rezignovala na cokoli hlubšího, hodnotnějšího. Je třeba totiž hledat v menšinových vodách (a není pravda, že to nikoho nezajímá). A raději snesu pocit prázdnoty v liberální demokracii, než abych dal přednost pocitu smyslu v jakémkoliv jiném politickém uspořádání.
Demokracii nezachrání příkopy mezi levicí a liberály
Martin Profant
Smysl téhle diskuze se dá zjednodušit na otázku, co si má levice počít s liberální demokracií, jejímž základem je individualismus.
Když jsem psal, že liberální demokracie je jen institucionálním rámcem a průvodním jevem kapitalismu, tak jsem tím samozřejmě nemyslel, že se jedná o na sobě naprosto nezávislé jevy, které se jen potkaly v čase. Jistěže kapitalismus umožnil a zároveň i zčásti naopak potřeboval její prosazení.
Matěj Moravanský píše, že liberalismus (a tím i liberální demokracie) vždy byl a je beranidlem kapitalismu. Jenže liberální demokracie přinesla mnoho emancipačního a pokrokového. Lze jí vyčítat, že pak ustrnula v půli cesty, že již jen konzervuje dosažený (neuspokojivý) status quo, že jejím cílem či úkolem je navždy zabetonovat individualistický kapitalismus a že bezradně přešlapuje na místě tváří v tvář nástupu nových autoritářů za potlesku davů.
Dostali jsme se ale do fáze, kdy liberální demokracie začíná být spíše překážkou další expanze kapitalismu. Za vše hovoří obdiv různých multimiliardářů k čínskému modelu.
Proto kdo říká, že i dnes je liberální demokracie "beranidlem kapitalismu", ten buď zaspal dobu, nebo liberální demokracii z nějakého důvodu prostě nechce. Odstrašujícím příkladem budiž v diskuzi taktéž zmíněný Petr Drulák, který tak dlouho odmítal toto údajné beranidlo, až logicky skončil tam, kde je dnes.
Autentické levici by proto nemělo jít o úplné opuštění liberálních aspektů demokracie, ale o prohloubení aspektů sociálních, ano, o onu protiváhu. Demokracie nemá být menší hodnota než dosažení jakéhosi levicového, prý humanističtějšího uspořádání. Skutečný humanismus má úctu k člověku v jeho svobodě i důstojnosti. Bez důstojnosti není svobody (což liberalismus často opomíjí), ale ani bez svobody není důstojnosti.
Jistě lze poukázat... (vypadlo mi slovo)
podle mě se mýlíte v základním východisku, totiž že příčinou deformace společnosti je sama liberální demokracie. Přitom liberální demokracie je jen institucionálním rámcem a průvodním jevem kapitalismu hypertrofujícího do všech oblastí života, nadto jevem v mnoha směrech pozitivním a nesamozřejmým; i bez něj je vrcholný kapitalismus možný, jak vidíme třeba v Číně. Příčinou té hypertrofie není to, že jsme si zvolili státoprávní uspořádání ve formě liberální demokracie, ale širši společenské a ekonomické pohyby.
Kladete logicky znějící otázku - jak můžeme překonat v této společnosti individualismus, když sama konstrukce liberální demokracie je od základu individualistická?
Jan Sokol, kterého rozhodně nelze podezírat z nedemokratických tendencí, se před lety zamýšlel, zda by Listina základních práv a svobod neměla být doplněna o katalog základních lidských povinností. Osobně si však myslím, že tudy cesta nevede. Individualismus je přirozeným lidským sklonem a vždycky to bude boj, ať už se do ústavy napíše cokoli. Pokud se kdy lidské společnosti podaří překonat vypjatý individualismus, pak takový katalog bude už jen deklarací toho, co společnost přijme za své sama.
Jistě lze, že taková deklarace má silný symbolický, normativní a zpětně na společnost působící význam, promítající se do všech institucí a do právní sféry. Ano, do jisté míry má, ale moc bych to nepřeceňoval.
pořád jsme se nedozvěděli, jak konkrétně si představujete to pozitivní překonání liberální demokracie, které by zároveň nemělo nějaké totalitní rysy. Pořád něco neurčitě naznačujete o jakýchsi nástrojích, které by někoho k něčemu donutily, ale co by to mělo prakticky být, říct nechcete. A neuhýbejte, prosím, od odpovědi tím, že je napřed třeba začít u sebe, potom ve skupině, pak ve společnosti a teprve nakonec ve státním zřízení. Copak sám neříkáte, že zdrojem deformace je liberální demokracie sama a že změna není možná za podmínek liberální demokracie? Tak jakápak změna u sebe či ve společnosti za těchto podmínek? Pokud o liberální demokracii vyslovujete takto silné soudy, tak uznejte, že dotaz na konkrétní podobu její alternativy je naprosto logickým a legitimním požadavkem.
ve svých posledních příspěvcích jste jasně definoval svou pozici. Za deformaci společnosti zkrátka považujete liberální demokracii samotnou, a léčba společnosti proto není podle Vás možná za podmínek liberální demokracie.
V tomto bodě se zcela zásadně rozcházíme. Naprosto rozumím Vaší kritice masového povrchního kýče, nemyslím si ale, že by za něj mohla liberální demokracie (mimochodem tomuto povrchnímu masovému kýči se velmi dařilo i v "reálném socialismu") a že veškerá dnešní kultura rezignovala na cokoli hlubšího, hodnotnějšího. Je třeba totiž hledat v menšinových vodách (a není pravda, že to nikoho nezajímá). A raději snesu pocit prázdnoty v liberální demokracii, než abych dal přednost pocitu smyslu v jakémkoliv jiném politickém uspořádání.