Poslušní herci v Zemanově komedii
Jan GruberZatímco zemi sužuje nejedna krize, budoucí ministři poslušně zaujímají místo u stolečku proti prezidentovu plexisklovému výběhu a se zcela vážnou tváří předstírají, že spolu probírají věci nevýslovné důležitosti. Zřejmě není kam spěchat.
Od sněmovních voleb uběhlo třiapadesát dní. Představitelé vítězné koalice SPOLU se již dávno domluvili s Piráty a Starosty na společném vládnutí, připravili programové prohlášení a rozdělili si křesla v budoucím vládním kabinetu. Ve Strakově akademii však nadále dlí — i k vlastní nelibosti — vláda Andreje Babiše v demisi. A ještě nějaký ten čas tam také zůstane. Prezident Miloš Zeman se totiž rozhodl předání moci komplikovat.
Přestože v minulých dnech jmenoval Petra Fialu premiérem, se jmenováním členů jeho vlády nijak nespěchá. Ačkoli ani po návratu z Ústřední vojenské nemocnice, kde strávil několik týdnů na jednotce intenzivní péče, není zcela zdráv, a navíc byl pozitivně testován na koronavirus, vymínil si, že se se všemi kandidáty do ministerských funkcí nejprve osobně setká a pohovoří s nimi o životě. A rovněž o tom, co mají v plánu podnikat.
Jelikož platná protiepidemická opatření říkají, že pozitivně testovaní musejí nastoupit dvoutýdenní karanténu, osvětimanský vlekař spolu s náboženským fanatikem a samozvaným diplomatem byli nuceni napnout veškeré své síly, schopnosti a talent k tomu, aby přání svého zaměstnavatele splnili. Na zámku v Lánech se tak zrodil plexisklový výběh, do něhož po pozornosti bažícího prezidenta na kolečkovém křesle přivážejí zřízenci v ochranných oblecích.
Příští předseda vlády surreálné okolnosti svého jmenování v rozhovorech s novináři nijak nekomentoval. Ničeho zvláštního si nepovšimnul ani budoucí ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, kandidát na post minstra kultury Martin Baxa a nadcházející člen vlády, jenž se bude zabývat evropskými otázkami, Mikuláš Bek. Všichni si naopak pochvalovali, jak si se Zemanem pěkně zadebatovali. A Bartoš se ještě vytahoval, že u pohovoru uspěl.
Pirátský předseda přitom do Lán vyrážel v bojové náladě. Kasal se, že si s prezidentem vyříká, kdo je oním tajemným kandidátem, vůči němuž má Zeman zásadní výhrady, a v předtuše zlého obhajoval svého spolustraníka Jana Lipavského, jenž by měl zamířit do Černínského paláce. Po schůzce byla Bartošova čilost tatam. Prý slíbil, že o jméně toho, kdo není hlavě státu po chuti, nebude na veřejnosti mluvit. Čert ví proč.
Hledá se jeden statečný
Stejně jako ve fousaté pohádce Hanse Christiana Andersena, kde rádci, dvořané i prostý dělný lid svého vladaře ujišťoval, že mu nové šaty převelice sluší, tak i naši politikové poslušně zaujímají místo u stolečku proti prezidentovu plexisklovému výběhu a se zcela vážnou tváří předstírají, že spolu probírají věci nevýslovné důležitosti. Eichmannovsko-lecterovská inspirace hradní suity, navíc znovu ukazuje, že pravidla tu platí jen pro některé.
Pokud prezident nutně potřeboval rozumovat s budoucími ministry o tématech, jimž stejně jako oni zhusta ani zbla nerozumí, mohl sáhnout po telefonu, anebo stejně jako spousta ostatních lidí v karanténě usednout před obrazovku monitoru. Nikdo po něm přitom nechce, aby si programy pro videokonferenční hovory sám instaloval, a to zejména s vědomím toho, že jeho poslední pokus o obsluhu počítače skončil stahováním dětského porna.
Navíc — což možná na Hradě nevědí — se naše země potýká s nejednou krizí. V důsledku — znovu nezvládnuté — další vlny pandemie koronaviru umírají stovky lidí denně, jiní se propadají do energetické chudoby a mnohé sužuje rostoucí inflace. V takové situaci by se hodilo mít vládu, která se nebude bát vládnout a činit kroky, jež by dopady těchto, ale i dalších krizí zmírňovaly. Zemanovi je to ovšem jedno. Pro své krátkodobé uspokojení škodí všem.
Panujícím poměrům by proto prospělo, kdyby se alespoň jeden z uchazečů o ministerský post vzbouřil, odmítl hrát part v prezidentově komedii a nahlas prohlásil, jak se věcí mají: nová vláda měla být jmenována již dávno, pro zdržování tu není žádný závažný důvod a slova o „vetování“ některého z kandidátů si může Zeman strčit leda za klobouk. Ústava hovoří zcela jasně. A stejně tak i ústavní zvyklosti. Bývalé hlavy státu byly s to potřebné formality vyřídit v řádu dní.
Mohlo by se namítnout, že začít vládnutí střetem se Zemanem není prozíravé. Jenže byl to právě prezident, který se rozpovídal o tom, že nebude ctít pravidla. V takovém případě je spor nevyhnutelný, nemíní-li samozřejmě i Fiala přihlížet tomu, že se na Hradě s Ústavou nakládá krajně neuctivě. Politikové koalice SPOLU a Piráti se Starosty slibovali, že s nimi přijdou nové pořádky. Chtějí-li svým slovům dostát, alespoň jeden z nich by měl říct, že král je nahý.