Poslušní herci v Zemanově komedii

Jan Gruber

Zatímco zemi sužuje nejedna krize, budoucí ministři poslušně zaujímají místo u stolečku proti prezidentovu plexisklovému výběhu a se zcela vážnou tváří předstírají, že spolu probírají věci nevýslovné důležitosti. Zřejmě není kam spěchat.

Ještě čtrnáctkrát? Foto Roman Vondrouš, AFP

Od sněmovních voleb uběhlo třiapadesát dní. Představitelé vítězné koalice SPOLU se již dávno domluvili s Piráty a Starosty na společném vládnutí, připravili programové prohlášení a rozdělili si křesla v budoucím vládním kabinetu. Ve Strakově akademii však nadále dlí — i k vlastní nelibosti — vláda Andreje Babiše v demisi. A ještě nějaký ten čas tam také zůstane. Prezident Miloš Zeman se totiž rozhodl předání moci komplikovat.

Přestože v minulých dnech jmenoval Petra Fialu premiérem, se jmenováním členů jeho vlády nijak nespěchá. Ačkoli ani po návratu z Ústřední vojenské nemocnice, kde strávil několik týdnů na jednotce intenzivní péče, není zcela zdráv, a navíc byl pozitivně testován na koronavirus, vymínil si, že se se všemi kandidáty do ministerských funkcí nejprve osobně setká a pohovoří s nimi o životě. A rovněž o tom, co mají v plánu podnikat.

Jelikož platná protiepidemická opatření říkají, že pozitivně testovaní musejí nastoupit dvoutýdenní karanténu, osvětimanský vlekař spolu s náboženským fanatikem a samozvaným diplomatem byli nuceni napnout veškeré své síly, schopnosti a talent k tomu, aby přání svého zaměstnavatele splnili. Na zámku v Lánech se tak zrodil plexisklový výběh, do něhož po pozornosti bažícího prezidenta na kolečkovém křesle přivážejí zřízenci v ochranných oblecích.

Příští předseda vlády surreálné okolnosti svého jmenování v rozhovorech s novináři nijak nekomentoval. Ničeho zvláštního si nepovšimnul ani budoucí ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, kandidát na post minstra kultury Martin Baxa a nadcházející člen vlády, jenž se bude zabývat evropskými otázkami, Mikuláš Bek. Všichni si naopak pochvalovali, jak si se Zemanem pěkně zadebatovali. A Bartoš se ještě vytahoval, že u pohovoru uspěl.

Pirátský předseda přitom do Lán vyrážel v bojové náladě. Kasal se, že si s prezidentem vyříká, kdo je oním tajemným kandidátem, vůči němuž má Zeman zásadní výhrady, a v předtuše zlého obhajoval svého spolustraníka Jana Lipavského, jenž by měl zamířit do Černínského paláce. Po schůzce byla Bartošova čilost tatam. Prý slíbil, že o jméně toho, kdo není hlavě státu po chuti, nebude na veřejnosti mluvit. Čert ví proč.

Hledá se jeden statečný

Stejně jako ve fousaté pohádce Hanse Christiana Andersena, kde rádci, dvořané i prostý dělný lid svého vladaře ujišťoval, že mu nové šaty převelice sluší, tak i naši politikové poslušně zaujímají místo u stolečku proti prezidentovu plexisklovému výběhu a se zcela vážnou tváří předstírají, že spolu probírají věci nevýslovné důležitosti. Eichmannovsko-lecterovská inspirace hradní suity, navíc znovu ukazuje, že pravidla tu platí jen pro některé.

Pokud prezident nutně potřeboval rozumovat s budoucími ministry o tématech, jimž stejně jako oni zhusta ani zbla nerozumí, mohl sáhnout po telefonu, anebo stejně jako spousta ostatních lidí v karanténě usednout před obrazovku monitoru. Nikdo po něm přitom nechce, aby si programy pro videokonferenční hovory sám instaloval, a to zejména s vědomím toho, že jeho poslední pokus o obsluhu počítače skončil stahováním dětského porna.

Navíc — což možná na Hradě nevědí — se naše země potýká s nejednou krizí. V důsledku — znovu nezvládnuté — další vlny pandemie koronaviru umírají stovky lidí denně, jiní se propadají do energetické chudoby a mnohé sužuje rostoucí inflace. V takové situaci by se hodilo mít vládu, která se nebude bát vládnout a činit kroky, jež by dopady těchto, ale i dalších krizí zmírňovaly. Zemanovi je to ovšem jedno. Pro své krátkodobé uspokojení škodí všem.

Panujícím poměrům by proto prospělo, kdyby se alespoň jeden z uchazečů o ministerský post vzbouřil, odmítl hrát part v prezidentově komedii a nahlas prohlásil, jak se věcí mají: nová vláda měla být jmenována již dávno, pro zdržování tu není žádný závažný důvod a slova o „vetování“ některého z kandidátů si může Zeman strčit leda za klobouk. Ústava hovoří zcela jasně. A stejně tak i ústavní zvyklosti. Bývalé hlavy státu byly s to potřebné formality vyřídit v řádu dní.

Mohlo by se namítnout, že začít vládnutí střetem se Zemanem není prozíravé. Jenže byl to právě prezident, který se rozpovídal o tom, že nebude ctít pravidla. V takovém případě je spor nevyhnutelný, nemíní-li samozřejmě i Fiala přihlížet tomu, že se na Hradě s Ústavou nakládá krajně neuctivě. Politikové koalice SPOLU a Piráti se Starosty slibovali, že s nimi přijdou nové pořádky. Chtějí-li svým slovům dostát, alespoň jeden z nich by měl říct, že král je nahý.

advertisment
advertisment
Diskuse
PK
December 4, 2021 v 10.34
Co se nám jednou vybaví jako první?

Co se nám jednou spontánně vybaví jako první, když se řekne "Miloš Zeman"?

Bude to opilec vrávorající nad korunovačními klenoty? Budou to červené trenýrky? Či snad to bude dětské porno na počítači? Nebo to bude "kun.a sem, ku.da tam" ve veřejnoprávním rozhlase?