Prezident Miloš Zeman opakovaně předeslal, že po sněmovních volbách jmenuje předsedou vlády nikoliv lídra vítězného subjektu, ale nejsilnější strany, což bude s ohledem na trend průzkumů voličských preferencí nejspíše znovu současný premiér Andrej Babiš. Jde o neobvyklý krok?

Podobná avíza lze vnímat obojace. Mohou se pojit s prvkem předvídatelnosti; tedy že víte, jakým způsobem bude prezident naplňovat svou ústavní roli. Problémem ovšem je, že ne všechna prohlášení se skutečně naplňují.

Do popředí tak vstupuje druhý prvek, který již nemusí být vnímán tak pozitivně. Mám na mysli politický apel, možná nátlak, a to jak na politické aktéry, tak na jejich voliče: Zohledněte ve svém rozhodování, že já coby prezident budu postupovat takhle.

Pokud prezident řekne, že se všichni jeho premiéři budou jmenovat Andrej Babiš, tak tím podvazuje možnosti vyjednávání uvnitř Poslanecké sněmovny. Nicméně těžko najdete pravidlo, které by mu podobné konání zakazovalo. A pokud by existovalo, tak by jej zřejmě nijak nerozhodilo.

Obecně platí, že prezident není povinen jmenovat vítěze voleb. Například tehdy, když všichni ostatní dávají najevo, že s ním do žádné koalice nepůjdou. Šlo by o neúčelný pokus. Když to přesto udělá, nutně tím ovlivňuje celé politické prostředí. A jde o to, zda to dělat má.

V mém chápání role prezidenta, kde jsou zdůrazňovány prvky neutrality, integrace a moderace, není na něm, aby ostatní tlačil ve prospěch konkrétního politického aktéra. Naopak mu přísluší všechny přimět, aby vytvořili funkční konstelaci. A kdo bude předsedou vlády, má být prezidentovi v zásadě jedno. Pokud to samozřejmě není někdo, kdo se zásadně vymyká z akceptovatelného rámce, třeba fašista.

Prezidenta nicméně Ústava nijak nesvazuje. Stejně tak dobře může říct, že příštím předsedou vlády jmenuje Vás, nebo mě…

Přesně tak. Jde o to, jak roli prezidenta, respektive Ústavu čtete. Ona by měla být čtena systémově, kdy si nevybíráte jednotlivá pravidla, případně jejich části. Ústavu je navíc třeba balit do delší tradice ústavní a politické teorie. Přistupovat k ní s jistou mírou předporozumění.

Vždy, když vytváříte politické zřízení, tak ho vytváříte s tím, aby něčemu sloužilo, a to, čemu slouží, je zpravidla označováno jako obecné blaho. Chce se tím říct, že směřujete k dobrému vládnutí, respektive že tu nositel kompetencí není od toho, aby pobaveně sledoval, jak ostatním zamotal hlavu.

Prezident navíc chápe svou neodpovědnost velmi široce; ve smyslu: Dělej si, co chceš. Ale to pravidlo je přesně opačné: Jelikož si neodpovědný a nemůžeš být hnán k odpovědnosti za své skutky, nesmíš se chovat tak, aby v někom vznikl pocit, že tě k odpovědnosti hnát má. Jde o anglické pravidlo: The king can do no wrong.

Ovšem v případě, že předporozumění Ústavě nemáte, respektive je vám zcela lhostejné, tak se dostáváme do interpretačních i praktických sporů, v nichž dnes žijeme.

Jakkoliv tomu průzkumy prozatím nenapovídají, může se stát, že koalice SPOLU a Piráti se Starosty získají po volbách v Poslanecké sněmovně většinu. Co by oba subjekty mohly dělat, kdyby i navzdory volebnímu výsledku prezident trval na jmenování Andreje Babiše předsedou vlády? Předpokládám, že záleží na velikosti oné většiny…

Přesně.