Pokud budeme věřit Miloši Zemanovi (a není důvod mu nevěřit), hodlá pověřit sestavením vlády po volbách bez ohledu na jejich výsledky premiérem opět Andreje Babiše. Zeman tvrdí, že neuznává volební koalice, ačkoliv zákon jejich existenci nejen připouští, ale stanovuje pro jejich vstup do Sněmovny i vyšší prahy než v případě jednotlivých stran.

Zemanovy opakované výroky, že jmenuje lídra nejsilnější strany, jsou samozřejmě jen pohodlnou výmluvou pro to, aby mohl znovu jmenovat právě Babiše, který je jeho politickým spojencem. Pokud by se tento scénář naplnil, to, co by následovalo, by se nejspíš dost podobalo povolebnímu scénáři na konci roku 2017 a začátku roku 2018.

Zeman by Babiše buď rovnou mohl jmenovat premiérem bez ohledu na to, zda má vyjednanou vládní většinu. Anebo nechat vládnout v demisi jeho současnou vládu — a to až do doby, než by se snad podařilo Babišovi s pomocí politického tlaku Hradu nějakou většinu dát dohromady. Na rozdíl od první poloviny roku 2018 by měl Hrad i silný argument v podobě nadcházejícího českého předsednictví v Evropské unii.

Slyšeli bychom tedy mnoho slov o tom, že by politické strany měly být odpovědné a snažit se před začátkem českého předsednictví vytvořit silnou a stabilní vládu, což dle Hradu nepůjde bez hnutí ANO. Pokud by Zeman v tomto snažení neuspěl, nedá se vyloučit, že by nechal Babiše vládnout bez důvěry i během českého předsednictví, anebo že by se snažil politickým stranám prodat myšlenku „vlády expertů“, která by Českou republiku předsednictvím provedla.

Hlavním důvodem pro všechny tyto scénáře jsou snahy Zemana udržet si až do konce svého prezidentství kontrolou nad politickou scénou, a pokusit se tak prosadit některé z priorit Hradu. Změna, kterou si mnozí spojovali se sněmovními volbami, by tak mohla nastat až po prezidentské volbě v lednu 2023, anebo v případě Zemanova předčasného odchodu z funkce.

Věci se pro Hrad komplikují

Výše zmíněný scénář se zdál být téměř jistý, pokud by Zeman byl dostatečně zdravý, a mohl tedy takový vývoj řídit. Jenže prezidentovo zdraví se podle různých zpráv rapidně zhoršuje, což přinejmenším znamená, že si je vědom toho, že nemá tolik času, jako měl na konci roku 2017 a 2018.

To samozřejmě mění situaci, protože nemalá část Zemanova postupu tehdy byla založena na tvrzeních, že mu ústava nepředepisuje žádné lhůty, a že Babiše může nechat vládnout bez důvěry tak dlouho, dokud některé ze stran nepřijdou takříkajíc k rozumu, a Babiše nepodpoří. Což se nakonec stalo v podobě vstupu sociální demokracie do vlády a nepřímé, ale smluvně garantované podpory ze strany KSČM.

Otázkou ve světle množících se zpráv o zhoršujícím se zdravotním stavu prezidenta je, zda si Zeman může tentokrát dovolit patovou situaci, kterou sám uměle vytvoří, takříkajíc vysedět. Bude tedy možná muset sáhnout po řešeních, v nichž jeho hra s lhůtami, tedy s časem, nebude hrát větší roli.

Jedním z takových řešení by mohl být pokus dát v případě povolební remízy dohromady rovnou jakousi vládu expertů, která by byla sestavena tak, aby získala důvěru sněmovní většiny. A v jejímž čele by mohl stanout někdo, koho chce Hrad kultivovat jako možného nástupce Zemana v prezidentské funkci—kupříkladu Jiří Rusnok nebo Roman Prymula.

Navíc, protože by Zeman hrál při sestavování takové vlády důležitou roli, zůstal by mu i určitý vliv na ni, jakkoliv by byl menší než ve výše zmíněných scénářích.

Ve světle Zemanova zhoršujícího se stavu také roste důležitost konkrétních volebních výsledků. Kdyby prezident zůstal relativně zdravý, a věděl by, že svůj mandát dokončí, mohl by rozehrát svůj scénář se jmenováním Babiše i v případě, že by obě koalice současných opozičních stran získaly dohromady většinu.

Věděl by, že prostá většina jim nestačí k tomu, aby na něj úspěšně podaly ústavní žalobu. Ta by sice nejspíš bez problémů prošla Senátem, kde mají strany obou koalic dohromady ústavní většinu, ale neprošla by skoro jistě Sněmovnou. V obou komorách parlamentu je totiž zapotřebí ke schválení ústavní žaloby ústavních většin.

Prezidentova mysl

Jenže zhoršující se zdravotní stav Zemana by mohl do hry vrátit článek 66 ústavy. Podle něj může být prezident suspendován na základě usnesení schváleného oběma komorami parlamentu prostými většinami. Experti považují za důvod pro aktivaci tohoto článku takový zdravotní stav prezidenta, který mu znemožňuje vykonávat jeho funkci.

Jinými slovy: pokud by koalice Spolu a PirStan získaly dohromady prostou většinu, musel by Zeman počítat s tím, že pokud se bude zase jednou pohybovat na hraně či za hranou ústavy, mohou obě komory parlamentu takovou rezoluci schválit, nebo hrozit jejím schválením, s tím, že těžká nemoc ovlivňuje i prezidentovy mentální schopnosti.

Hrad množící se zprávy o prezidentově vážném stavu, který údajně souvisí s těžkou nemocí jater, odmítá s tím, že je Zeman víceméně v pořádku. Bývalý prezident Václav Klaus pro změnu v nedávném rozhovoru připustil, že Zeman trpí nemocí jater, a dokonce to ironicky spojil se Zemanovou oblibou alkoholu, ale zároveň vyjádřil názor, že Zemanovy duševní schopnosti zůstávají zatím nemocí nepoznamenány.

Jenže onemocnění jater v podobě cirhózy nebo steatózy, které vede k hromadění vody v břišní dutině nemocného, což je nejčastěji zmiňovaná diagnóza ze strany lékařů citovaných bez udání jejich identity v médiích, je uváděno v odborné literatuře i jako důvod mentálních poruch v důsledku otoku mozku. Anebo — v případě léčby spojené s vysazením alkoholu — se stavem známým jako delirium tremens.

Zatím samozřejmě nelze množící se zprávy o tom, že prezident trpí právě těmito obtížemi, které by mu navíc nedávaly šanci na delší přežití bez transplantace jater, potvrdit. Ale roste tlak, i z politických kruhů, aby se k prezidentovu stavu vyjádřilo lékařské koncilium.

Jisté je, že pokud by se diagnóza potvrdila, může být aktivace článku 66 ústavy zpět ve hře. V létě ústavní komise Senátu konstatovala na základě odborného semináře, že podle tohoto článku nelze suspendovat prezidenta pro jeho politické názory a překračování ústavních pravomocí, tak jako to požadoval bezpečnostní výbor Senátu. Upozornil, že hlavním důvodem má být takový prezidentův zdravotní stav, který mu znemožňuje výkon funkce.

Po volbách se tedy článek 66 ústavy může vrátit do hry, přičemž riziko, jaké pro Zemana představuje, bude záležet, jak už bylo řečeno, na tom, zda budou mít obě koalice většinu. A samozřejmě také na tom, jaká je skutečná Zemanova diagnóza, až ji Hrad konečně zveřejní.