Pokud budeme věřit Miloši Zemanovi (a není důvod mu nevěřit), hodlá pověřit sestavením vlády po volbách bez ohledu na jejich výsledky premiérem opět Andreje Babiše. Zeman tvrdí, že neuznává volební koalice, ačkoliv zákon jejich existenci nejen připouští, ale stanovuje pro jejich vstup do Sněmovny i vyšší prahy než v případě jednotlivých stran.

Zemanovy opakované výroky, že jmenuje lídra nejsilnější strany, jsou samozřejmě jen pohodlnou výmluvou pro to, aby mohl znovu jmenovat právě Babiše, který je jeho politickým spojencem. Pokud by se tento scénář naplnil, to, co by následovalo, by se nejspíš dost podobalo povolebnímu scénáři na konci roku 2017 a začátku roku 2018.

Zeman by Babiše buď rovnou mohl jmenovat premiérem bez ohledu na to, zda má vyjednanou vládní většinu. Anebo nechat vládnout v demisi jeho současnou vládu — a to až do doby, než by se snad podařilo Babišovi s pomocí politického tlaku Hradu nějakou většinu dát dohromady. Na rozdíl od první poloviny roku 2018 by měl Hrad i silný argument v podobě nadcházejícího českého předsednictví v Evropské unii.

Slyšeli bychom tedy mnoho slov o tom, že by politické strany měly být odpovědné a snažit se před začátkem českého předsednictví vytvořit silnou a stabilní vládu, což dle Hradu nepůjde bez hnutí ANO. Pokud by Zeman v tomto snažení neuspěl, nedá se vyloučit, že by nechal Babiše vládnout bez důvěry i během českého předsednictví, anebo že by se snažil politickým stranám prodat myšlenku „vlády expertů“, která by Českou republiku předsednictvím provedla.