Debata lídrů (a lídryně) jihomoravských kandidátek svedla do brněnského studia několik výrazných jmen, z toho hned dva celostátní lídry (Petra Fialu z ODS a předsedu hnutí Přísaha Roberta Šlachtu), jež doplnila ministryně financí a podle některých scénářů i možná budoucí premiérka Alena Schillerová.

Debata přinesla poměrně táhlou nudu a většinu času jen klouzání po povrchu, což klade otazník nad formátem, který letos ČT zvolila. Ve snaze přinést z debaty vůbec nějaké závěry jsem se zkusil zaměřit na roli jednotlivých lídrů.

Vůně bizáru

Pirátský lídr Radek Holomčík patří mezi pracovité poslance a věnuje se tématům, která jsou pro jižní Moravu relevantní. Politické debaty nejsou bezpochyby jeho nejsilnější stránkou, svou introverci nijak nemaskuje, k agilním útokům, které jsou v moderní politické debatě nezbytné pro vzbuzování dojmu dominance, se neuchyluje. Z „čela“ debaty ho proto vytlačil zkušenější Petr Fiala (ODS), který měl své vstupy lépe připravené, direkty směřované jasně stanovenému soupeři v podobě Aleny Schillerové (ANO) přesnější.

Nejde samozřejmě jen o vnější dojem. Holomčík byl nejsilnější asi v tématu exekucí. Pomohl mu k tomu i fakt, že dva výše jmenovaní nejzdatnější diskutéři reprezentují strany, které společně zablokovaly teritorialitu exekutorů, protože jsou obě prolobované velkými exekutorskými hráči.