↗

Moderátoři, obecně novináři nejsou lidé prostí politického přesvědčení, mimo veřejnoprávní televizi, kde to zřejmě jinak nejde, by se jej dokonce neměli bát vyjevit, aby bylo zřejmé, z jakých pozic píší nebo mluví. Měli by se ovšem pokoušet měřit všem stejným metrem. A to se letos České televizi příliš nedařilo. Snímek z videa DR

Cyklus předvolebních debat České televize se chýlí ke konci. Čtrnáct krajských diskusí je již minulostí. Zbývá poslední, ve které se během středečního večera střetnou předsedové jednotlivých stran a koalic. A jelikož těžko čekat, že se její formát jakkoliv změní, můžeme směle zhodnotit, jak se televizi veřejné služby letošní předvolební vysílání podařilo.

Každý, kdo někdy vyrazil s dalšími šesti přáteli na pivo, čaj nebo limonádu ví, že vést smysluplnou debatu v sedmi lidech není snadné. Než se ke slovu dostane poslední, rozprava zhusta pokročí tak daleko, že vracet se na její začátek postrádá smyslu. Diskuse se proměňuje v série jen volně souvisejících promluv, přičemž včasné reakce se lze dobrat leda zvýšením hlasu.

A právě takhle vypadaly všechny dosavadní předvolební debaty. Jakkoliv se je moderátoři snažili členit, dávat jim řád a dbát o to, aby mohli promluvit i ti méně průrazní politikové, výsledek byl přinejlepším rozpačitý. Někteří navíc nepochopili, že oni nejsou těmi nejdůležitějšími osobami ve studiu, respektive že diváci přenosy nesledují proto, aby se dozvěděli, co si o té které věci myslí.