Vládní koalice, tehdy ještě v opozičních lavicích, během minulého roku setrvale blokovala volbu nových radních České televize. Obávala se, že alternativní sněmovní většina složená z politického hnutí ANO, KSČM a SPD do rady vyšle ty, již chtějí veřejnoprávní televizi především škodit.

Jejich obstrukce, která měla uchránit nezávislost České televize a nedopustit, aby se stala tlampačem vládnoucí mocenské skupiny podobně jako v Polsku a Maďarsku, slavila úspěch. Zejména však z toho důvodu, že někdejší premiér Andrej Babiš (ANO) neměl na věci valného zájmu.

Když pětice opozičních stran překvapivě uspěla v loňských sněmovních volbách, zdálo se, že nic nebrání tomu, aby radu České televize, jež po odvolání Hany Lipovské postrádala hned šest členů, stabilizovala a doplnila kompetentními lidmi.

Poslední týdny však ukázaly, že ani s pohodlnou většinou sto osmi hlasů není vládní koalice s to zvolit ty, kteří odpovídají jejímu politickému vkusu. Napoprvé její poslanci vybrali toliko jednoho radního, a to Ilju Racka. Napodruhé se neshodli ani na jednom jediném jméně.

Přestože v zákulisí byly učiněny dohody, kdo by měl v radě nově usednout, někteří poslanci se je rozhodli nerespektovat. Říká se, že tím chtěli dát partajním vedením najevo nespokojenost s rolí hlasovacího stroje, kterou jim přisoudila.

Jakkoliv je pochopitelné, že zákonodárci mají zhusta větší ambice než zvedat ruce tak, jak zrovna předseda poslaneckého klubu nakáže, výsledkem je blamáž. Tu ještě umocňuje skutečnost, že opozice postupovala na rozdíl od vládní koalice jednotně. A její kandidáti získali větší podporu.

Navíc se oprávněně vkrádá pochybnost, zda jsou vládní poslanci připraveni realizovat sliby, které si kabinet Petra Fialy (ODS) vepsal do svého programového prohlášení. Ten se totiž mimo jiné zavázal stabilitu veřejnoprávních médií coby nezbytné podmínky fungování demokratického právního státu posilovat a nikoliv podkopávat.

Opakovaně zfušovaná volba ukázala, že navzdory vzletným slovům alespoň některým vládním zákonodárcům o blaho médií veřejné služby v zásadě nejde. Je jim lhostejné, že podrývají vlastní důvěryhodnost. A nutí Sněmovnu, aby veskrze zbytečně ztrácela čas s hledáním a následně volbou nových kandidátů. Opozice se může tetelit blahem.