Poslanecká sněmovna ve středu v prvním kole první volby vybrala nové členy rady České televize a rady Českého rozhlasu. Další volba by ji měla čekat již v září. Novely zákonů o České televizi a Českém rozhlasu, které na konci února ministr kultury Martin Baxa (ODS) postoupil do mezirezortního připomínkového řízení, totiž předpokládají, že výběr radních se nově rozdělí mezi obě komory Parlamentu a těm současným s nabytím jejich účinnosti mandáty zaniknou.

„Základním cílem novel je zajistit veřejnoprávním médiím stabilitu. Klíčovými změnami, které přinesou, je zapojení Senátu do volby mediálních rad a nemožnost jejich odvolání jako celku. [Od jejich přijetí si slibujeme] posílení odolnosti veřejnoprávních médií vůči vnějším politickým tlakům nebo snahám o jejich ovlivňování,“ uvedl na sklonku minulého měsíce Baxa s tím, že předlohy počítají i s úpravou volby generálního ředitele České televize a Českého rozhlasu.

Blažkova a Rakušanova kritika Baxova návrhu

V současnosti vybírá členy rad obou veřejnoprávních médií výhradně Sněmovna na základě doporučení svého volebního výboru. Podle předloženého návrhu by poslanci volili deset radních České televize a šest radních Českého rozhlasu, přičemž Senát by rozhodoval o obsazení zbylých pěti, respektive tří míst. A pokud jde o volbu vedení veřejnoprávní televize a rozhlasu, Baxa navrhuje, aby ke zvolení generálních ředitelů bylo třeba o jeden hlas více než doposud.

Podle ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) ale není z argumentace ministerstva kultury zřejmé, z jakého důvodu lze považovat navržené úpravy za nezbytné a žádoucí. „Tvrzení, že Parlament jako celek je reprezentantem veřejnosti, není možné chápat tak, že veřejnost reprezentuje pouze Parlament, nýbrž tak, že veřejnost reprezentují samostatně obě jeho komory,“ poznamenal s tím, že rozdělení některých pravomocí mezi Senát a Sněmovnu není nic výjimečného.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) dále varoval, že zamýšlené rozdělení mandátů v radě České televize mezi Sněmovnu a Senát v poměru deset ku pěti při pravidelném obměňování třetiny jejích členů bude v pravidelných intervalech vychylovat složení kontrolního orgánu ve prospěch dolní komory Parlamentu. A upozornil, že Baxa nedomyslel postup v případě, že jeden kandidát bude navržen k volbě jak Poslanecké sněmovně, tak Senátu.

Mediální rady setrvají v „zajetí“ politiků

Drobné změny přinášejí novely i v oblasti nominací jednotlivých kandidátů. Podle stávající úpravy je mohou navrhovat organizace, které představují „kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy,“ a poslanci z nich následně v tajném hlasování vybírají ty, již podle jejich přesvědčení budou s to nejlépe vykonávat funkce radních.

Nově budou zákony požadovat, aby tyto organizace vyvíjely svou činnost nejméně po dobu deseti let, což má potvrdit jejich společenskou relevanci, respektive vyloučit, aby byly zakládány ad hoc ryze za účelem nominace některého z uchazečů o místo v mediální radě. Ani tato úprava ovšem není podle Blažka dobře zdůvodněná a nezajišťuje naplnění vytčeného cíle. „Návrh by mohla podat právnická osoba, jež po danou dobu nebyla vůbec aktivní a existovala jen formálně,“ podotkl.

Kritici současného volebního mechanismu navíc setrvale upozorňují, že zákonná konstrukce bude nadále umožňovat, aby byli do mediálních rad vybíráni domluvení straničtí kandidáti, respektive osoby, na jejichž nominaci se politická reprezentace domluví s některou organizací.

V neposlední řadě novely ruší odvolatelnost mediálních rad jako celku z důvodu setrvalého neplnění zákonem stanovených povinností nebo opakovaného neschválení jejich výročních zpráv o činnosti a hospodaření Poslaneckou sněmovnou. „Tato ustanovení nejsou využitelná v případě, že část členů bude od příště volena Sněmovnou a část Senátem, neboť nelze zaručit, že obě komory Parlamentu zaujmou totožná stanoviska,“ vysvětlil Baxa.

Financování veřejnoprávních médií zůstává opomenuto

Baxův návrh se naopak vůbec nezabývá stěžejní otázkou, a to dlouhodobě udržitelným financováním médií veřejné služby, ačkoli programové prohlášení vlády Petra Fialy (ODS) výslovně uvádí, že jde „o základní podmínku jejich nezávislosti.“ Výše koncesionářských poplatků, které tvoří hlavní část příjmů jak České televize, tak České rozhlasu, přitom dlouhodobě stagnuje. Naposledy o jejich růstu rozhodla Sněmovna v roce 2005, tedy v době, kdy v čele vlády stál Jiří Paroubek (tehdy ČSSD).

„Během těchto let došlo ke zvýšení průměrné mzdy i růstu cen dalších vstupů potřebných pro výrobu a vysílání televizních pořadů. Měřeno mírou inflace se průměrná cenová hladina mezi roky zvýšila o více než čtyřiadvacet procent. Pokud by se televizní poplatky valorizovaly, přinesly by do rozpočtu o 1,33 miliardy korun více,“ uvedla výroční zpráva o hospodaření České televize z roku 2019.

Pětice vládních stran ale před volbami o zvýšení koncesionářských poplatků vůbec nehovořila. Piráti se Starosty sice plánovali České televizi a Českému rozhlasu chybějící prostředky zajistit skrze zákonem stanovený odvod z výběru DPH, tento záměr ovšem do vládního programového prohlášení neprosadili. A koalice SPOLU růst poplatků přímo vyloučila. „Kdybychom je chtěli zvýšit, tak jsme to do programu napsali,“ řekla Deníku Referendum Markéta Pekarová Adamová (TOP 09).