Radní České televize v minulém týdnu zvolili nového generálního ředitele veřejnoprávní televize na dalších šest let. Stane se jím současný ředitel brněnského studia ČT Jan Souček, který překvapivě porazil současného generálního ředitele Petra Dvořáka, když v tajné volbě ve třetím kole získal jedenáct hlasů z patnácti.

Rychlé vyřešení patové situace, v níž se Rada České televize ve vztahu k volbě nového ředitele dlouhodobě nachází, je překvapením. Střetávají se v ní totiž jak radní navolení současnou sněmovní většinou ODS, Starostů, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů, tak radní vzešlí z minulé sněmovní většiny hnutí ANO, SPD a KSČM. Ani jedna skupina přitom nemá dohromady deset hlasů potřebných ze zákona ke zvolení nového generálního ředitele. Novela zákona, která navýší počet členů Rady ČT a zapojí do jejich volby také Senát, má začít platit až v říjnu.

Reálně hrozící bezvládí však radní vyřešili hned napoprvé, když si získal jejich podporu Jan Souček. Jeho poměrně hladká volba vyvolala otazníky, jaké zákulisní dohody za ní stály, když musel v tajné volbě zjevně získat podporu i části radních spojených s Babišovým ANO. Do čela České televize navíc Souček nastupuje v komplikované době rozvoje digitálních platforem a uprostřed debaty o úloze a rozsahu veřejnoprávní služby a jejím financování.

Na to, co od nového generálního ředitele čekat a na co by se měl zaměřit, jsme se ptali osobností z prostředí kinematografie a odborníků na média a mediální etiku.

Ivo Bystřičan, dokumentarista, bývalý redaktor Deníku Referendum

Jak upéct koláč sledovanosti tak, aby díl ČT byl pořád významný a přitom ne stejný jako zbytek pečiva obsazený komerčními stanicemi? Tady se bavíme o zázraku svého druhu. Jakkoli těžkou pozici bude nový šéf v kleštích politických a oligarchických zájmů mít, jsou přitom věci, které může a měl by udělat.

Za prvé, proměnit už tucet let fungující systém autokratického a tím monolitického výběru námětů prostřednictvím úzké, asi pětičlenné skupinky nejvyššího managementu. Kreativní producenti potřebují autonomii, aby mohli být nositeli nikoli jen papírů, ale rozvoje a vizí.

Za druhé, vrátit do výroby a programu ČT společenský dokument, který se během posledních let vypařil, až si dnes už málokdo pamatuje, co to nad rámec mdlých polohraných portrétů nejlépe již zesnulých osobností vlastně bylo.

Za třetí, obklopit se erudovanými lidmi, kteří mohou spoludefinovat důležitá témata, o kterých je třeba natáčet, aby ČT nebyla lídrem netečnosti vůči tomu, co se ve společnosti odehrává, jak lidé žijí a jaké výzvy klade blízká budoucnost. K tomu tito lidé také musí stimulovat hledání atraktivních forem sdělování.

Klíčovým úkolem snad nové dráhy ČT je ukázat, že vážná témata nejsou sama o sobě nudná a patří k nim i poutavé ztvárnění. Předpokládá to zájem o dění, situaci nejrůznějších skupin lidí, a mít jako bytostnou hodnotu sociální smír. ČT k němu může zásadně přispět, pakliže její šéf projeví sebevědomí a uvědomí si, jak potenciálně silné médium má na dlouhých šest let v rukou.

ČT má ty nejlepší předpoklady objevovat, experimentovat a inovovat, což je v oblasti dokumentu a publicistiky okamžitě k dispozici a za nesrovnatelně méně peněz, než je tomu u jejích zpravidla zaměnitelných seriálů. Očekávám vůli k diskusi, jak to nejlépe udělat.

Vít Janeček, dokumentarista a producent

Jan Souček byl jediný kandidát, který opakovaně kladl důraz na strategický fakt, že ČT přestane za několik málo let vysílat terestricky, což zdaleka není jen technikálie, ale hluboce to zasáhne i do zvykového vnímání televize veřejností a její identity. To, čím se bude lišit od desítek či stovek jiných platforem na internetu, budou tvorba obsahu a původní způsoby jejího podání, financované z obrovského balíku koncesionářských poplatků.

To, co ji bude odlišovat i legitimizovat, bude záležet na tom, zdali jí produkovaný obsah, způsoby komunikace a étos budou nezaměnitelné a zdali budou ve společnosti zakládat převládající konsenzus na jejím financování a zachování.

V předchozím vedením dobře zkonsolidované ČT stále existují rezervy ve schopnosti moderovat na teritoriu svého programu společenský konflikt. To  je nejsymptomatičtější u diskusních pořadů. Snad jediný pravidelný program, který tuto polohu — byť v dryáčnické podobě — explicitně reprezentuje je Máte slovo Michaely Jílkové, jinak spíše převládají — jistě taky cenné — pořady mentorského typu.

V poslední dekádě ČT postupně přišla o lidi jako jsou Petr Kubica, Čestmír Kopecký, Kamila Zlatušková nebo ještě v dřívějším období Jana Gogola ml., čímž si zúžila své možnosti v oblasti dokumentu a tvorby, která často vykazovala vysokou míru nezaměnitelnosti a společenské reflexe. Pokud by se Janu Součkovi takovéto lidi dařilo získat zpět a objevovat a angažovat další, propíše se to nejen do příznivější proporce produkce a programu, ale i do celého vnitřního étosu instituce. Pokud nový ředitel dokáže správně rozlišit, co potřebuje změnu a čím se nemusí vysilovat, což je schopnost závislá právě i na personálních rozhodnutích, může instituce, která vstupuje do jedné z nejobtížnějších socio-ekonomických period polistopadového vývoje, získat další kvality a intenzitu společenské relevance.

Michal Klíma, mediální manažer, bývalý vládní zmocněnec pro boj s dezinformacemi

Česká televize má vzhledem k situaci soukromých médií stále důležitější funkci. Nejdůležitější je co nejdříve otevřít diskusi o její funkci. Je třeba vycházet ze situace a vývoje televizního trhu, který se od doby, kdy byla veřejnoprávní televize koncipována, změnil téměř ve všem. Zcela jistě by mělo být hlavní funkcí veřejnoprávní televize poskytovat kvalitní zpravodajství a kvalitní publicistiku. Je třeba přestat chápat vyváženost mechanicky jako zásadu vyžadující stejné zastoupení všech politických reprezentantů v každém pořadu a beznázorovost moderátora.

Jak praví jedna z novinářských zásad, když někdo tvrdí, že venku prší, a druhý, že je nebe bez mráčku, není rolí moderátora citovat bez komentáře oba. Jeho rolí je podívat se z okna a říci, jaká je pravda. ČT by měla ve svém programu vycházet z aktuální situace ve společnosti. Měla by jednoznačně podporovat naši prozápadní orientaci a odhalovat ruskou propagandu a dezinformace cíleně šířené k oslabení vazby naší země na Západ.

Zejména v těchto nejzásadnějších otázkách není možné propadnout falešné snaze o vyváženost, protože orientace na Východ znamená konec demokracie. Do publicistických pořadů, v nichž vystupují novináři jiných médií, by měla ČT pravidelně zvát zástupce všech prodemokratických médií, tedy včetně nezávislých médií vzniklých po vstupu oligarchů do vydavatelských domů.

Současně by měla skončit praxe, kdy se k návrhům Andreje Babiše a hnutí ANO vyjadřují komentátoři Mafry, aniž by byli označeni jako zaměstnanci firmy, v nichž je Babiš podle zákona skutečným majitelem. Změny v České televizi jsou ale závislé i na složení Rady ČT. Je důležité, aby co nejdříve členy rady volil i Senát a aby se na volná místa dostali kompetentní a zodpovědní lidé, kteří budou zárukou demokratického a nezávislého programu.

Marína Urbániková, socioložka médií, Masarykova univerzita v Brně

Očekávám svěží vítr. Po dvanácti letech na čele s Petrem Dvořákem je Česká televize obecně v solidní kondici, vždy je ale co zlepšovat. Jedním z klíčových principů médií veřejné služby je univerzalita, což ve zkratce znamená, že by měla promlouvat k celé společnosti a v jejich obsahu by si každý měl najít to své. Část veřejnosti ale České televizi nedůvěřuje a cítí, že její životní zkušenost a hodnoty jsou přehlíženy a opomíjeny.

Na novém generálním řediteli bude, aby spolu se svým týmem vymyslel strategii, jak tyto skupiny oslovit a vtáhnout. Důležitý je také ještě silnější fokus na mladá publika, pro která již lineární vysílání není zajímavé, ale která jsou pro budoucí přežití médií veřejné služby klíčová. Kromě toho, když se podíváme například na složení hostů zvaných do klíčových debat a na obsazení vedoucích pozic v ČT, jen stěží se lze ubránit dojmu, že vysílání dost často formují muži a pro muže. Jasný plán směřující k vyšší diverzitě na úrovni obsahu i na úrovni jeho tvůrců by byl dobrým signálem, že ČT bere hodnoty a principy, ke kterým se hlásí například ve svém vlastním kodexu, vážně.

Přála bych si též zlepšení pracovních podmínek vevnitř ČT, protože právě lidé jsou klíčem ke kvalitnímu obsahu. To například obnáší méně práce na švarcsystém a lepší podmínky pro slaďování pracovního a rodinného života, což v naší společnosti v překladu znamená lepší podmínky zejména pro uplatnění žen. Kromě toho, informace o bossingu a sexuálním obtěžování, které v uplynulých měsících pronikly na veřejnost, a také způsob jejich řešení budily rozpačitý dojem. To, nakolik se ČT coby zaměstnavateli podařilo nastavit efektivní systém nahlašování a řešení nevhodného chování na pracovišti, by například mohla posoudit nezávislá komise.

Kamila Zlatušková, ředitelka Televizního institutu a festivalu Serial Killer

Jana Součka znám jako příjemného, důsledného kolegu a soustředěného manažera, čili se domnívám, že po Petru Dvořákovi bude mít ČT dalšího reprezentativního ředitele, který bude pokračovat v rozvíjení konkurenceschopnosti ČT vzhledem k současnému dynamickému světovému vývoji televizní tvorby.

To osobně považuji za jednu z priorit. Jan Souček navíc posílí smysl veřejné služby, rozšíří současnou zahraniční spolupráci, je zastáncem technologických a obsahových inovací a také decentralizace rozhodování ve prospěch regionů, což jako bývalá šéfka tvůrčí skupiny se sídlem v Brně samozřejmě vítám.

Obecně platí, že ty nejprogresivnější úspěšné evropské televize veřejné služby, mezi které řadím například norskou NRK nebo vlámskou VRT, se vyznačují jasnou vizí, ale i vysokou mírou důvěry vedení vůči svým kolegům a kreativním spolupracovníkům. Tato důvěra totiž pak přináší i větší producentskou svobodu a tím pádem i větší tvůrčí rozlet a odvahu zkoušet nové věci.

Jedině tak se naše Česká televize může stát společenským lídrem a evropským trendsetterem. A já věřím, že jsme na dobré cestě.