Radní České televize v minulém týdnu zvolili nového generálního ředitele veřejnoprávní televize na dalších šest let. Stane se jím současný ředitel brněnského studia ČT Jan Souček, který překvapivě porazil současného generálního ředitele Petra Dvořáka, když v tajné volbě ve třetím kole získal jedenáct hlasů z patnácti.

Rychlé vyřešení patové situace, v níž se Rada České televize ve vztahu k volbě nového ředitele dlouhodobě nachází, je překvapením. Střetávají se v ní totiž jak radní navolení současnou sněmovní většinou ODS, Starostů, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů, tak radní vzešlí z minulé sněmovní většiny hnutí ANO, SPD a KSČM. Ani jedna skupina přitom nemá dohromady deset hlasů potřebných ze zákona ke zvolení nového generálního ředitele. Novela zákona, která navýší počet členů Rady ČT a zapojí do jejich volby také Senát, má začít platit až v říjnu.

Reálně hrozící bezvládí však radní vyřešili hned napoprvé, když si získal jejich podporu Jan Souček. Jeho poměrně hladká volba vyvolala otazníky, jaké zákulisní dohody za ní stály, když musel v tajné volbě zjevně získat podporu i části radních spojených s Babišovým ANO. Do čela České televize navíc Souček nastupuje v komplikované době rozvoje digitálních platforem a uprostřed debaty o úloze a rozsahu veřejnoprávní služby a jejím financování.

Na to, co od nového generálního ředitele čekat a na co by se měl zaměřit, jsme se ptali osobností z prostředí kinematografie a odborníků na média a mediální etiku.

Ivo Bystřičan, dokumentarista, bývalý redaktor Deníku Referendum

Jak upéct koláč sledovanosti tak, aby díl ČT byl pořád významný a přitom ne stejný jako zbytek pečiva obsazený komerčními stanicemi? Tady se bavíme o zázraku svého druhu. Jakkoli těžkou pozici bude nový šéf v kleštích politických a oligarchických zájmů mít, jsou přitom věci, které může a měl by udělat.

Za prvé, proměnit už tucet let fungující systém autokratického a tím monolitického výběru námětů prostřednictvím úzké, asi pětičlenné skupinky nejvyššího managementu. Kreativní producenti potřebují autonomii, aby mohli být nositeli nikoli jen papírů, ale rozvoje a vizí.

Za druhé, vrátit do výroby a programu ČT společenský dokument, který se během posledních let vypařil, až si dnes už málokdo pamatuje, co to nad rámec mdlých polohraných portrétů nejlépe již zesnulých osobností vlastně bylo.

Za třetí, obklopit se erudovanými lidmi, kteří mohou spoludefinovat důležitá témata, o kterých je třeba natáčet, aby ČT nebyla lídrem netečnosti vůči tomu, co se ve společnosti odehrává, jak lidé žijí a jaké výzvy klade blízká budoucnost. K tomu tito lidé také musí stimulovat hledání atraktivních forem sdělování.