Veřejnoprávní Česká televize je od minulého týdne bez svého generálního ředitele. Stávajícího ředitele Jana Součka odvolala Rada ČT většinou patnácti ze sedmnácti radních. Vytýkala mu manažerská selhání, nestandardní přiznávání odstupného, nadbytečné znepřístupňování částí smluv a veřejného vystupování, které veřejnoprávní televizi poškozuje. Souček byl přitom ve funkci teprve od října 2023, kdy nahradil neúspěšně obhajujícího Petra Dvořáka.

Byl kritizován též za nejasnosti ohledně změn v publicistice v posledním roce, zejména náhlé zrušení zavedeného a sledovaného pořadu 168 hodin s nesrozumitelným odůvodněním, po němž Českou televizi opustila letitá moderátorka pořadu a jedna z nejvýraznějších tváří televize Nora Fridrichová.

Atmosféru kolem České televize před odvoláním rozjitřil také například radní Lubomír Veselý, zvolený ještě za minulé sněmovní většiny hlasy ANO, KSČM a SPD. Nedávno si totiž na svých kanálech stěžoval, že Souček nedodržel sliby, s nimiž ho volil, především to, že nebude lobbovat za zvýšení koncesionářských poplatků.

Rada České televize bude v červnu volit Součkova nástupce. Ke kandidatuře se přihlásili nebo ji zvažují bývalý moderátor ČT Jakub Železný, současný ředitel programové divize ČT Milan Fridrich, ředitel divize zpravodajství a publicistiky Petr Mrzena či předsedkyně představenstva mediálního domu Czech News Center oligarchů Daniela Křetínského a Patrika Tkáče Libuše Šmuclerová.

Nový generální ředitel povede veřejnoprávní televizi v turbulentní době kolem sněmovních voleb a po nich, kdy pravděpodobný vítěz otevřeně plánuje ovládnutí České televize po vzoru Maďarska či Slovenska.

O zákulisních pohybech, které vedly k Součkově odvolání, o možných nástupcích generálního ředitele a o tom, v jaké kondici Česká televize vstupuje do náročných časů, jsme hovořili s mediálním odborníkem a znalcem prostředí ČT Jaromírem Volkem.

Část radních řediteli Součkovi vytýkala objektivní manažerská pochybení, pak se objevily informace o vydírání a handlech s radními Veselým a Matochou. Je tedy odpovídající interpretace, že Souček nezvládl naplnit často protichůdné zájmy těch, kdo stáli za jeho zvolením?

Ano, ale slovo zájmy bych vyhradil především pro skupinu radních, kteří tvořili od počátku jádro jeho volitelů a sledovali přitom nejen své, ale také zájmy svých patronů. Nejde o všechny radní, kteří Součkovi dali hlas, ale především o ty, kterým nejen konvenovaly některé body jeho kandidátského projektu, ale především jeho nepsané sliby. Část z nich ostatně skutečně úspěšně naplnil, zvláště eliminací některých ikon zpravodajství a publicistky. Plán však nesplnil dostatečně, a navíc přilétla černá labuť v podobě povinnosti vymáhat po části svého voličského jádra škodu, kterou podle soudu ČT způsobili.

Souček tak přišel o podstatnou část blokační menšiny, která měla potenciál zabránit jeho odvolání. Motivace druhé větší skupiny radních, kteří buď Součkovi nedali v červnu 2023 hlas, nebo do Rady ČT nastoupili později, byla diametrálně odlišná, ale ne homogenní. Jejich primárním cílem je zabránit demontáži liberální, středopravicové inklinace zpravodajství a publicistiky České televize. S tímto zadáním, které je v zásadním rozporu se zájmy první skupiny, dostali hlasy převážně od koaličních volitelů v Senátu i v Poslanecké sněmovně.

A tato skupina radních zvolená za současné sněmovní a senátní většiny dospěla k názoru, že Souček liberální orientaci ČT ohrožuje?

U této skupiny vyvolala řada rozhodnutí Jana Součka sílící podezření, že směřuje k přenastavení hodnotového ukotvení zpravodajství a publicistiky, včetně eliminace jejich ikonických představitelů. Tento názor postupně přijala i názorově nevyhraněná část Rady ČT.

Zhruba v březnu tohoto roku bylo zřejmé, že Souček není schopen splnit protichůdné požadavky obou skupin. Přesněji řečeno předchozím manévrováním a sliby různým subjektům se dostal do situace, kdy mu každý další pokus řešit tuto manažerskou kvadraturu kruhu ubíral na důvěryhodnosti.

V narůstajícím stresu pak už jen vršil další komunikační a manažerské chyby, když pravděpodobně už jen doufal v zázrak, že se tak názorově odlišné skupiny nespojí. Spojily, i když skutečné motivy, proč jej nakonec odvolaly, jsou odlišné.

Celý spor od počátku měl, a dále má, primárně politickou, a tudíž hodnotovou podstatu. Střetají se zde de facto dva pohledy na to, jakou strategii a taktiku použít v boji za prosazení své představy o roli veřejnoprávní televize v české společnosti. A tomu odpovídá i odlišný výběr patronů a komunikace s nimi. Jde vlastně o ilustraci mechanismu negativních nezamýšlených důsledků jednání dvou skupin, které svým střetem ohrožují existenci České televize.

Bylo podle vás odvolání Jana Součka na místě? Bráno čistě manažersky, při pokud možno odfiltrování politických tlaků a střetů, byl Souček neúspěšný generální ředitel?

Generálního ředitele ČT nelze oddělit od politických tlaků. Bohužel jim otevírá prostor samotný zákon o České televizi a kodex veřejnoprávní televize. Schopnost odolávat těmto tlakům ale představuje jeden z klíčových předpokladů pro úspěšný výkon dané manažerské pozice. Vy se ale zřejmě spíše ptáte na objektivní měřitelné ukazatele výkonu ČT, na které se minulý týden Souček ve své obhajobě před Radou ČT odvolával. Ta čísla jsou skutečně více méně totožná jako v posledních letech, kdy vedl Českou televizi vedl Petr Dvořák.

Mírně sice poklesl tržní podíl ČT, která zůstává nadále lídrem televizního trhu. Je ale třeba říci, že stále ještě jede po kolejích, které postavil Součkův předchůdce se svým týmem. V dobrém i ve zlém. Ostatně Souček již ve svém projektu avizovat, že se nechystá na radikální změny řízení.

Upřímně řečeno, i ty  změny, o které se pokusil v personální oblasti, zvláště ve vrcholovém managementu, se zcela nezdařily a de facto se vrátilo původní programové vedení v čele v Milanem Fridrichem. I další personální změny na pozici nejbližších spolupracovníků skončily dvojí výměnou vedoucího kabinetu generálního ředitele. Stabilitu ani standardní výkon ČT to ale zásadně neohrozilo. Vážnější ohrožení začalo klíčit až v posledních měsících před Součkovým odvoláním.

A v neposlední řadě je třeba zmínit komunikaci Jana Součka ve veřejném prostoru. Začalo to už více než před rokem infantilním pláčem nad neuklizenou kuchyňkou, kterou měl po sobě zanechat Petr Dvořák, a končilo nedávným tragikomickým přirovnáním se k Miladě Horákové, umocněným selfie u jejího hrobu. Tyto z pohledu provozu České televize zdánlivé banality ji ale znevěrohodňují v očích veřejnosti, u které po administrativním navýšení vysílacích poplatků výrazně zeslábla pozitivní identifikace s ČT.

Byla strategie Rady ČT řešit problémy s Janem Součkem jeho odvoláním namístě?

Formálně vzato bychom měli vyčkat na její písemné zdůvodnění. Pokud bychom ale usuzovali jen na základě kritiky, která zazněla před Součkovým odvoláním na zasedání Rady ČT, většina uvedených důvodů je tak říkajíc na vodě a radní se spoléhali spíše na manipulativní argumentaci než na věcnou a formálně přesnou argumentaci.

Jinými slovy, někteří radní reagovali kriticky na dílčí pochybení generálního ředitele, kterých by si před rokem ani nevšimli, a už vůbec by je nepovažovali za dostatečné pro jeho odvolání. Tím ale neříkám, že Souček nedělal chyby a nevyvolával zvláště u radních vybraných koaličními senátory a poslanci, pochybností o tom, jakým směrem povede ČT po podzimních volbách. A také důvodné podezření, že ony nepsané sliby některým radním povedou k hodnotové reorientaci zpravodajství a publicistiky.

A byla tato obava z hodnotové reorientace předmětná?

Je třeba přiznat, že odvolaný ředitel poskytl k těmto pochybnostem řadu přímých a nepřímých indikátorů. Začalo to kritikou moderátora Václava Moravce za výrok v jednom slovenském periodiku, následovalo rozpuštění etického panelu, který Moravce podržel, pak přišlo náhlé ukončení pořadu 168 hodin uprostřed léta, problematické znění návrhu na novou chartu pracovníka ČT, a vše vrcholilo zcela nepochopitelným pozastavením výroby sedmi pořadů, mezi kterými byl nepřekvapivě i Moravcův Fokus. Úplný seznam podobných indikátorů je ale ještě mnohem delší.

Potíž je ale v tom, že zákon o České televizi ani Kodex ČT nedává Radě prostor tato svá podezření artikulovat přímo v důvodech pro odvolání. Proto byla nucena volit zástupné argumenty a využila de facto kritiku jiných, méně závažných Součkových pochybení, kterých by si v první etapě jeho působení ani nevšimla.

Vzhledem k tomu, že Souček po svém odvolání prohlásil, že daný postup Rady nebude rozporovat, jsou uvedené slabiny jeho odvolání do budoucna bezpředmětné. Snad alespoň toto jeho rozhodnutí nebylo výsledkem nějaké dohody.

Jinými slovy, odpověď na otázku, zda bylo odvolání Jana Součka namístě, se už nedozvíme, jelikož nebude mít příležitost ukázat, jak by vedl Českou televizi po podzimních volbách a co by to znamenalo zvláště pro zpravodajství. Bohužel nezamýšleným důsledkem zvoleného postupu Rady je hrozba, že svým usnesení, ve kterém vysvětluje Součkovo odvolání, vytvořila svého druhu precedens velmi volné interpretce Zákona o ČT, který bude využíván pro další podobné situace.

V souvislosti s novým generálním ředitelem se nejčastěji hovoří o Milanu Fridrichovi, Petru Mrzenovi, Jakubovi Železném a Libuši Šmuclerové. Jsou to vhodné osobností pro vedení ČT? Jak vidíte jejich šance?

Z těch čtyř jmen jsou dvě, která jsou spjata se Součkovým řízením České televize, a pokud by bylo jedno z nich vybráno, bylo by to také ex post vysvědčení o jeho manažerském výkonu. Při pohledu na ta jména mě napadá jeden předpoklad úspěšného manažera korporace, jako je Česká televize, a to psychická odolnost, schopnost překonávat permanentní stres tak, aby to nesnižovalo jeho výkon. Ostatně je běžné, že si velké korporace uchazeče v tomto ohledu testují, mimo jiné i proto, že jde o pozici, která přitahuje jedince s poruchami osobnosti.

Předpokládám samozřejmě, že se objeví další relevantní kandidáti a výběr bude pestřejší než naposledy. Klíčový problém ale zůstává, a to je výběrová komise. Mezi voliteli budou čtyři kandidáti, po kterých Česká televize vymáhá vysokou částku za škodu, kterou ji měli podle rozhodnutí soudu způsobit nezákonným odvoláním členů dozorčí komise.

Současně sedí v Radě několik členů, u kterých je podezření, že porušují zákon o ČT, někteří dokonce již od okamžiku svého zvolení. A tak by bylo možné pokračovat dále. Je nepochybné, že v daném smyslu je ohrožena legitimita výběru nového generálního ředitele, ostatně stejně jako odvolání Jana Součka. Hodnocení legality minulého i budoucího rozhodování Rady musím ale jako laik přenechat právníkům.

Myslíte, že se nového generálního ředitele skutečně podaří v červnu zvolit? Co by to pro ČT znamenalo, kdyby takto těsně před volbami neměla řádné vedení?

Čistě technicky to možné je. Ani absence generálního ředitele by nemusela být problémem, pokud management, respektive ředitelé jednotlivých divizí, zvláště zpravodajství, budou plnit své povinnosti. To, co ale hrozí, jsou nečisté a netransparentní mocenské obchody o možných pozicích v managementu potenciálního ředitele.

Především se to týká zpravodajství, které představuje na Kavčích horách „stát ve státě“ a o které jde při mocenských změnách především. Zvláště moderátoři předvolebních diskusí tak budou vystaveni nejen politickému tlaku, ale také atmosféře a tlaku newsroomu, vůči kterému nejsou vždy zcela imunní, jak jsme viděli například různých předvolebních superdebatách.

Na rychlé volbě má samozřejmě zájem především nejsilnější skupina radních zvolených koaličními poslanci a senátory. Je tomu tak nejen proto, že se blíží horká fáze volební kampaně, ale také proto, aby to byli oni, kdo vyberou nového generálního ředitele podle svých očekávání. Tedy tak, aby byl schopen vyjednávat o změnách, které mohou přijít po volbách. A podařilo se zachovat stávající plnoformátový charakter České televize i navýšenou úroveň rozpočtu. Je otázkou, jak bude uvažovat druhá menší skupina radních, která tvořila jádro voličů Jana Součka, a její pohled na budoucí podobu ČT je odlišný od vize koaličních radní. Navíc jde o skupinu, po které Česká televize vymáhá onu škodu, o níž už jsme mluvili.

Nevylučuji, že cílem této skupiny bude volbu oddalovat. Zákon ale nařizuje Radě zvolit nového generálního ředitele do tří měsíců od odvolání Součka. Nový ředitel by tak měl být podle zákona vybrán do konce srpna, tedy ještě před sněmovními volbami. Aby zmíněná skupina mohla volbu efektivně blokovat, potřebuje minimálně osm hlasů, které ale aktuálně nemá. Je tedy evidentní, že to nakonec bude opět ona názorově přelétavá skupina radních, která rozhodne.

Poškozuje podle vás aktuální dění veřejný obraz a důvěryhodnost České televize? Ze zákulisí totiž zaznívá názor, že celá aféra kolem Součka je vítanou — ne-li konspirovanou a cílenou — možností, jak hodnotu instituce co nejvíc snížit a rozbít, aby pak byla poddajnější.

Ano. To by mohl být plán B pro onu skupinu, která by ráda změnila stávající podobu České televize radikálněji, a to nejen ve zpravodajství. Například protahovaná volba generálního ředitele ČT, nebo dokonce překročení oné zákonem dané tříměsíční lhůty, by mohlo vytvořit v České televizi značnou nestabilitu, kterou by pak musela nová vládní moc urychleně řešit. Nastolování nového řádu, respektive „klidu na práci“ by pak vypadalo legitimněji.

V jaké je obecně Česká televize kondici před volbami, po nichž se nová většina může pokusit o její politické ovládnutí? Došlo ke zvednutí a indexaci veřejnoprávních poplatků, upravila se pravidla pro volby do mediálních rad, vstupuje tedy do turbulentního období ČT dostatečně silná a nezávislá?

Hlavní existenční, tedy ekonomické problémy byly velkou mediální novelou na čas vyřešeny. Klíčové programově existenciální problémy přetrvávají. Navýšení vysílacího poplatku a rozšíření okruhu domácností, které ho musí hradit, tyto problémy svým způsobem prohlubují. Téměř čtyřpětinový nesouhlas s novým vysílacím poplatkem a nárůst skupiny nekonzumentů ČT, kteří jsou nuceni chod ČT financovat, zrychlují dlouhodobý proces oslabování pozitivní identifikace veřejnosti s Českou televizí. Tak velké skupině veřejnosti, která odmítá její financování, nemusela ČT ve své existenci ještě čelit.

Nezávislost ČT je zcela závislá na domácí politické kultuře, respektive na složení zastupitelských sborů, které mohou velmi rychle změnit její institucionální a organizační podobu. Takže vše zůstává při starém, Česká televize dále proplouvá močálem černým kolem bílých skal a čeká na zázrak, až přijde kocour. Ale on to bude spíše kouzelník.

VOJTĚCH PETRŮ