Nezvolení ředitele ČT by nové vládě usnadnilo nastolit „klid na práci“
Vojtěch PetrůS mediálním odborníkem Jaromírem Volkem jsme hovořili o odvolání generálního ředitele ČT Jana Součka, o jeho možných nástupcích a kondici veřejnoprávní televize před volbami, v nichž jsou favority autoritářští populisté.
Veřejnoprávní Česká televize je od minulého týdne bez svého generálního ředitele. Stávajícího ředitele Jana Součka odvolala Rada ČT většinou patnácti ze sedmnácti radních. Vytýkala mu manažerská selhání, nestandardní přiznávání odstupného, nadbytečné znepřístupňování částí smluv a veřejného vystupování, které veřejnoprávní televizi poškozuje. Souček byl přitom ve funkci teprve od října 2023, kdy nahradil neúspěšně obhajujícího Petra Dvořáka.
Byl kritizován též za nejasnosti ohledně změn v publicistice v posledním roce, zejména náhlé zrušení zavedeného a sledovaného pořadu 168 hodin s nesrozumitelným odůvodněním, po němž Českou televizi opustila letitá moderátorka pořadu a jedna z nejvýraznějších tváří televize Nora Fridrichová.
Atmosféru kolem České televize před odvoláním rozjitřil také například radní Lubomír Veselý, zvolený ještě za minulé sněmovní většiny hlasy ANO, KSČM a SPD. Nedávno si totiž na svých kanálech stěžoval, že Souček nedodržel sliby, s nimiž ho volil, především to, že nebude lobbovat za zvýšení koncesionářských poplatků.
Rada České televize bude v červnu volit Součkova nástupce. Ke kandidatuře se přihlásili nebo ji zvažují bývalý moderátor ČT Jakub Železný, současný ředitel programové divize ČT Milan Fridrich, ředitel divize zpravodajství a publicistiky Petr Mrzena či předsedkyně představenstva mediálního domu Czech News Center oligarchů Daniela Křetínského a Patrika Tkáče Libuše Šmuclerová.
Nový generální ředitel povede veřejnoprávní televizi v turbulentní době kolem sněmovních voleb a po nich, kdy pravděpodobný vítěz otevřeně plánuje ovládnutí České televize po vzoru Maďarska či Slovenska.
O zákulisních pohybech, které vedly k Součkově odvolání, o možných nástupcích generálního ředitele a o tom, v jaké kondici Česká televize vstupuje do náročných časů, jsme hovořili s mediálním odborníkem a znalcem prostředí ČT Jaromírem Volkem.
Část radních řediteli Součkovi vytýkala objektivní manažerská pochybení, pak se objevily informace o vydírání a handlech s radními Veselým a Matochou. Je tedy odpovídající interpretace, že Souček nezvládl naplnit často protichůdné zájmy těch, kdo stáli za jeho zvolením?
Ano, ale slovo zájmy bych vyhradil především pro skupinu radních, kteří tvořili od počátku jádro jeho volitelů a sledovali přitom nejen své, ale také zájmy svých patronů. Nejde o všechny radní, kteří Součkovi dali hlas, ale především o ty, kterým nejen konvenovaly některé body jeho kandidátského projektu, ale především jeho nepsané sliby. Část z nich ostatně skutečně úspěšně naplnil, zvláště eliminací některých ikon zpravodajství a publicistky. Plán však nesplnil dostatečně, a navíc přilétla černá labuť v podobě povinnosti vymáhat po části svého voličského jádra škodu, kterou podle soudu ČT způsobili.
Souček tak přišel o podstatnou část blokační menšiny, která měla potenciál zabránit jeho odvolání. Motivace druhé větší skupiny radních, kteří buď Součkovi nedali v červnu 2023 hlas, nebo do Rady ČT nastoupili později, byla diametrálně odlišná, ale ne homogenní. Jejich primárním cílem je zabránit demontáži liberální, středopravicové inklinace zpravodajství a publicistiky České televize. S tímto zadáním, které je v zásadním rozporu se zájmy první skupiny, dostali hlasy převážně od koaličních volitelů v Senátu i v Poslanecké sněmovně.
A tato skupina radních zvolená za současné sněmovní a senátní většiny dospěla k názoru, že Souček liberální orientaci ČT ohrožuje?
U této skupiny vyvolala řada rozhodnutí Jana Součka sílící podezření, že směřuje k přenastavení hodnotového ukotvení zpravodajství a publicistiky, včetně eliminace jejich ikonických představitelů. Tento názor postupně přijala i názorově nevyhraněná část Rady ČT.
Zhruba v březnu tohoto roku bylo zřejmé, že Souček není schopen splnit protichůdné požadavky obou skupin. Přesněji řečeno předchozím manévrováním a sliby různým subjektům se dostal do situace, kdy mu každý další pokus řešit tuto manažerskou kvadraturu kruhu ubíral na důvěryhodnosti.