Občanští demokraté na kongresu hlavně tleskali
Jan GruberKongres občanských demokratů zvolil staronové vedení. Straníci uspokojeni volebním vítězstvím a stoupajícími preferencemi neměli chuť na hlubší debatu, jež by ukázala, kterak vyvést zemi ze souběhu několika závažných krizí.
Třicátý kongres občanských demokratů se obešel bez překvapení. Petr Fiala, který stejně jako v minulých letech — tentokrát ovšem zcela pochopitelně — neměl protikandidáta, byl již popáté zvolen stranickým předsedou, když obdržel 510 z 510 platných hlasů. Uspěje-li za dva roky znovu, překoná rekord „otce zakladatele“ Václava Klause, jenž partaj s modrým ptákem ve štítu vedl přes jedenáct let.
Místopředsednické posty, a to rovněž bez boje, obhájili i všichni dosavadní Fialovi spolupracovníci Zbyněk Stanjura, Alexandr Vondra, Martinové Kupka s Baxou. Nováčkem ve vedení — byť s letitými zkušenostmi z různých pater zdejší politiky — se stal Zdeněk Zajíček, jenž nahradil Miloše Vystrčila, který již několik měsíců před kongresem avizoval, že se o znovuzvolení ucházet nebude.
Po dvou dnech se tak občanští demokraté rozešli domů se staronovým předsednictvem, které — stejně jako to minulé — tvoří výhradně muži, většinově ministři Fialova kabinetu. Zatímco před dvěma roky o místa ve stranickém vedení usilovaly dvě ženy, letos se žádná neodhodlala ani ke kandidatuře. A do čtrnáctičlenné výkonné rady pronikla toliko jedna jediná, a to Alexandra Udženija.
Obdobně jako volba čelných stranických představitelů byl na překvapení skoupý i celý dvoudenní kongres. Přestože si Fiala vytkl řadu úkolů — například zvládnutí náporu uprchlíků z Ukrajiny, zvýšení aktivity v zahraniční politice, proměnu tuzemské energetiky nebo udržení sociálního smíru — jeho projev nenaznačil, jakými konkrétními kroky, jich hodlá docílit. I tak se mu ovšem dostalo ovací ve stoje.
Fiala spolustraníky varoval, že opojení z překvapivého volebního úspěchu není na místě, neboť „stojíme těsně pod vrcholem, na vysokém útesu a okolní krajina je nepřehledná, rozeklaná a plná strmých srázu“. V sále nicméně převládlo uspokojení ze znovu nabyté vládní role, stoupajících preferencí i pozicí jednoho z favoritů blížících se voleb do obecních zastupitelstev a Senátu.
Delegáti na hlubší programovou debatu, jež by ukázala, jak čelit souběhu několika závažných krizí, respektive kterak je se ctí zvládnout, aniž by partaj byla nucena opustit ideologická dogmata o štíhlém státu, neměli chuť. Na příští dny, týdny a měsíce odsunuli i hledání prezidentského kandidáta. A nezabývali se ani vnitrostranickými rozpory — například v oblasti politiky vůči Visegrádské skupině nebo Evropské unii.
Kongres ODS tak tentokrát byl především oslavou návratu k moci.