Třicátý kongres občanských demokratů se obešel bez překvapení. Petr Fiala, který stejně jako v minulých letech — tentokrát ovšem zcela pochopitelně — neměl protikandidáta, byl již popáté zvolen stranickým předsedou, když obdržel 510 z 510 platných hlasů. Uspěje-li za dva roky znovu, překoná rekord „otce zakladatele“ Václava Klause, jenž partaj s modrým ptákem ve štítu vedl přes jedenáct let.

Místopředsednické posty, a to rovněž bez boje, obhájili i všichni dosavadní Fialovi spolupracovníci Zbyněk Stanjura, Alexandr Vondra, Martinové Kupka s Baxou. Nováčkem ve vedení — byť s letitými zkušenostmi z různých pater zdejší politiky — se stal Zdeněk Zajíček, jenž nahradil Miloše Vystrčila, který již několik měsíců před kongresem avizoval, že se o znovuzvolení ucházet nebude.

Po dvou dnech se tak občanští demokraté rozešli domů se staronovým předsednictvem, které — stejně jako to minulé — tvoří výhradně muži, většinově ministři Fialova kabinetu. Zatímco před dvěma roky o místa ve stranickém vedení usilovaly dvě ženy, letos se žádná neodhodlala ani ke kandidatuře. A do čtrnáctičlenné výkonné rady pronikla toliko jedna jediná, a to Alexandra Udženija.

Obdobně jako volba čelných stranických představitelů byl na překvapení skoupý i celý dvoudenní kongres. Přestože si Fiala vytkl řadu úkolů — například zvládnutí náporu uprchlíků z Ukrajiny, zvýšení aktivity v zahraniční politice, proměnu tuzemské energetiky nebo udržení sociálního smíru — jeho projev nenaznačil, jakými konkrétními kroky, jich hodlá docílit. I tak se mu ovšem dostalo ovací ve stoje.

Fiala spolustraníky varoval, že opojení z překvapivého volebního úspěchu není na místě, neboť „stojíme těsně pod vrcholem, na vysokém útesu a okolní krajina je nepřehledná, rozeklaná a plná strmých srázu“. V sále nicméně převládlo uspokojení ze znovu nabyté vládní role, stoupajících preferencí i pozicí jednoho z favoritů blížících se voleb do obecních zastupitelstev a Senátu.

Delegáti na hlubší programovou debatu, jež by ukázala, jak čelit souběhu několika závažných krizí, respektive kterak je se ctí zvládnout, aniž by partaj byla nucena opustit ideologická dogmata o štíhlém státu, neměli chuť. Na příští dny, týdny a měsíce odsunuli i hledání prezidentského kandidáta. A nezabývali se ani vnitrostranickými rozpory — například v oblasti politiky vůči Visegrádské skupině nebo Evropské unii.

Kongres ODS tak tentokrát byl především oslavou návratu k moci.