Rozpočtově odpovědné sekání dluhů

Jan Gruber

Vláda Petra Fialy slíbila odpovědné hospodaření se státním rozpočtem. Nyní počítá s rostoucím deficitem. Hrozí, že škrty dopadnou na důchody, vzdělání a zdravotnictví. Přistoupí na to ostatní strany vládní koalice?

Lídři vládní koalice se v programovém prohlášení zavázali, že skončí se zadlužováním. S konstruktivními návrhy, jak to provést, však nepřichází. Foto Pirátská strana, WmC

Budeme šetřit, skoncujeme s plýtváním a nedopustíme žádné další zbytečné zadlužování, kasaly se před volbami všechny strany, jež dnes tvoří vládu Petra Fialy. Po překvapivém vítězství, kterého navzdory všem prognózám dosáhly, promítly své sliby do programového prohlášení. A urychleně se pustily do přípravy novely státního rozpočtu pro letošní rok s cílem výrazně snížit plánovaný schodek.

Přestože ministr financí Zbyněk Stanjura oproti návrhu předchozí vlády zkrouhnul deficit bezmála o sto miliard, ani v nejmenším se mu nepodařilo ušetřit tolik, kolik si Fialův kabinet původně předsevzal. Úspory na výdajové stránce, s nimiž po třech měsících práce v rozpočtovém provizoriu přišel, byly po výtce provizorní. A celý materiál ani v nejmenším nenaznačil, kudy vede cesta k vyrovnanému hospodaření státu.

Je zřejmé, že většinu výdajů nelze upravit jinak než novelizacemi zákonů a nařízeními vlády, jejichž přípravu a prosazení není možné zvládnout v krátkém čase. Ale již první měsíce Fialova vládnutí ukázaly, že konsolidace veřejných rozpočtů půjde ztuha. Nadto se vkrádá podezření, že jeho kabinet o krocení strukturálního deficitu v zásadě nestojí. Ani devět měsíců od voleb totiž nepřišel s žádnými návrhy, které by rostoucímu zadlužování učinily přítrž.

V rozporu s danými sliby naopak vláda počítá s tím, že i v příštích třech letech budou rozpočtové schodky dosahovat bezmála tří set miliard. Přestože inflace, dopady koronavirové pandemie a válka na Ukrajině vystavují těžkým zkouškám hospodaření všech evropských zemí, nelze se na ně vymlouvat do nekonečna. A na vině není ani přespříliš štědrá pomoc do chudoby se propadajícím domácnostem, na kterou Fialova vláda nevynakládá zdaleka tolik, co sousední státy.

Potíž s českými veřejnými rozpočty spočívá v něčem jiném, a to v propastném rozdílu mezi příjmovou a výdajovou stránkou. Daňové reformy — zejména v podobě zrušení superhrubé mzdy —, které v minulém volebním období prosadilo politické hnutí ANO za pomoci občanských demokratů, zapříčinily rozvrat veřejných financí. K jejich zalátání chybí politická vůle. Fialův kabinet navíc pracuje na tom, aby stát přišel i o další příjmy.

Pokud se vláda nechytne za nos, nesezná, že její předvolební sliby „nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a v konfrontaci s realitou dnes neobstojí“, nezbude jí nic jiného — jak poznamenala Národní rozpočtová rada — než osekat výdaje na důchody, vzdělání a zdravotnictví. Srdce občanských demokratů by jistě zaplesala radostí. Ale opravdu se pod destrukci sociálního státu chtějí podepsat i zbylé strany vládní koalice?

advertisment
advertisment