Zavoralův útok na zpravodajství Českého rozhlasu je pokračováním dlouhé tendence

Dan Moravec

Těžko říct, jaké záměry ředitel Zavoral má, případně čí přání nyní plní. Jisté je jen to, že situace v Českém rozhlasu nemusela dojít tak daleko, pokud by všichni novináři tam projevili principiální solidaritu už v předchozích případech.

Ve jmenování Jitky Obzinové ředitelkou zpravodajtsví se může promítat přemrštěné sebevědomí ředitele Reného Zavorala. Cítí se jako velký hráč a začíná zaměňovat vlastní pověst a pozici za pověst a pozici celého veřejnoprávního média — jako by platilo: Rozhlas jsem já. Foto Abbe Yvon, WmC

Nejdřív přišli pro komunisty,

a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.

Pak přišli pro Židy,

a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.

Pak přišli pro katolíky,

a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.

Pak přišli pro mě

a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.

To je úryvek textu připisovaného německému protestantskému teologovi Martinovi Niemöllerovi. A trochu mi připomíná aktuální situaci v Českém rozhlase. Proč? Další ze sporných rozhodnutí generálního ředitele Českého rozhlasu totiž nespadlo z nebe.

Instalace Barbory Tachecí na pozici ředitelky Radiožurnálu se vyřešila rychle. Do funkce nastoupila 1. listopadu 2007. Na personální změny, zejména však podobu stanice od 1. ledna 2008, zareagovala část posluchačů nesouhlasem. Dne 5. února 2008 byla Tachecí z funkce odvolána.

V prosinci roku 2018 René Zavoral neprodloužil smlouvu tehdejšímu šéfredaktorovi Vltavy Petru Fischerovi. Údajně kvůli stagnující poslechovosti, kterou ale Fischer dokládal úplně jinými čísly. A vznikl spor. Na podporu změn na Vltavě a Fischerova vedení se na internetu objevil otevřený dopis, který podepsala řada posluchačů i kulturních pracovníků.

Vltava se podle autorů zmíněného dopisu v posledních měsících stala nepostradatelným partnerem mnoha kulturním institucím, partnerem, kterému se daří současným jazykem komunikovat i složité kulturně-společenské otázky. A nestalo se nic.

Relativně nedávný — z října 2019 — případ série reportáží o Agrofertu reportéra Janka Kroupy, za kterého se René Zavoral nepostavil, skončila Kroupovým odchodem z Českého rozhlasu. Množství zaměstnanců podepsalo petici, ředitel zpravodajství Jan Pokorný za Kroupou stál, ale situaci nezvrátil. „Kroupa není schopný přiznat chybu, nejde mu o dobro rozhlasu,“ odpověděl ředitel na protest redaktorů. A nestalo se nic.

Na vlnách Českého rozhlasu Region mezitím už moderoval marketingově velmi podpořený Luboš Xaver Veselý vyznačující se absolutní nekázní na sociálních sítích, kterou by jako externí spolupracovník Českého rozhlasu měl dodržovat. A řady moderátorů posílila manželka vedoucího kanceláře prezidenta republiky Alex Mynářová. Má pořad, který kopíruje identický pořad na jiné stanici Českého rozhlasu. Přešlapy prvního a působení druhé vedení Českého rozhlasu — často překvapivě a úsměvně — s vehemencí hájilo, ačkoli je naopak kritizovala odborná veřejnost i část zaměstnanců. A zase se nestalo nic.

Kauza podcastového cyklu Matematika zločinu (rok 2019), která defacto zastavila mezinárodní aktivity českého audiodokumentu, způsobila částečný rozvrat Tvůrčí skupiny dokument a vedla k odchodu několika tvůrců, také podnítila část autorů a zaměstnanců k otevřenému dopisu generálnímu řediteli. A zase se nestalo nic.

Dnes se Jan Pokorný projevil jako šéf, který za všech okolností stojí za svými lidmi. To je obdivuhodné, ale v případě Matematiky zločinu pomíjel možný střet zájmů a určitý druh nekompetence ve vztahu k žánru u šéfredaktora Českého rozhlasu Plus Petra Šabaty. A působil bez zájmu o spravedlivé a objektivní jednání s jinými složkami rozhlasu, než je zpravodajství.

V případě Matematiky zločinu nastolil Jan Pokorný s Petrem Šabatou, za podpory generálního ředitele Zavorala, linii: buď se podřídíte, nebo končíte. Šabata si z trucu přestal objednávat dokumenty, skončila mezinárodní spolupráce a jakákoli snaha o vyřešení celé věci byla označená za poškozování dobrého jména Českého rozhlasu.

Tuhle tezi má René Zavoral ostatně rád. Všimněme si u Janka Kroupy: „Kroupa není schopný přiznat chybu, nejde mu o dobro rozhlasu.“ Když se nespravedlivě odsunutý Petr Fischer bránil, také poškozoval dobré jméno Českého rozhlasu. Představitelé Českého rozhlasu přestali komunikovat s některými novináři a weby, protože prý poškozují dobré jméno rozhlasu.

Když jsme s autorkou Matematiky zločinu Brit Jensen medializovali celý spor, také my jsme poškozovali dobré jméno Českého rozhlasu. Celá Zavoralova éra je příznačná pořád lepšími a lepšími obaly podstaty, ambaláží dokonalého média, které úspěšně řídí. Cítí se jako velký hráč a začíná zaměňovat vlastní pověst a pozici za pověst a pozici celého veřejnoprávního média — jako by platilo: Rozhlas jsem já. Jenomže tak to není. Je jen správcem.

Čím zájmem je tah s Obzinovou, není jasné

Po trapné druhé volbě, kdy neměl protikandidáta a chvátal s předsunutím volby o půl roku, aby byl během voleb klid na práci, se cítí pevný v kramflecích. Pochybuji, že je Jitka Obzinová jeho volba, tak hloupý není, ale když máte většinu rady na své straně a zvolí vás podruhé tak, jak vás zvolila, chce zaplatit. Protislužbu.

Ale kdo a proč? Velká hra velkých kluků? Když Andrej Babiš prohrál volby a chystá se tedy na tu prezidentskou, opravdu nepotřebuje ředitele zpravodajství veřejnoprávního média, který ač má spoustu chyb, zpravodajství drží v profesionální a profesní úrovni. Potřebujete něco jako Jitku Obzinovou, ta držívá jiné linie.

A kdo ví, třeba i tento krok může pomoct k případné politické kariéře Reného Zavorala. Ale taky mu může aktuálně zlomit vaz. Bývalý premiér se zbavuje nepohodlných nebo těch, kteří ho zklamali, úplně stejně jako René Zavoral. S lehkostí. Jak to je, ukáže čas.

Teď je ale na místě se také ptát, kde byly hlasy a rozhořčení zpravodajců (a rozhodně nechci paušalizovat a nikomu křivdit), když se děly všechny dřívější nespravedlnosti? A kde a jak budou slyšet tentokrát, když se hraje o ně?

Vznikla iniciativa #nebudemezticha a začal boj o podobu zpravodajství a další vývoj celého Českého rozhlasu. Konečně. Jediná možnost je vydržet, nenechat se rozklížit, neustupovat. Velcí kluci rozumí jen skutečným činům a tomu, když se sami začnou bát.

Poslední Zavoralovo rozhodnutí nespadlo z nebe. Ta předchozí se víceméně přecházela, tolerovala se jen se slabým, občas slyšitelným, ale nic neřešícím odporem. Pokud utichne i tentokrát, prohráli jsme všichni. A na dlouho.

Když teď přišli pro vás, rozhlasoví zpravodajci, ještě pořád jsou tu lidé, kteří se s vámi ozývají. Díky za to. Na ty, pro které přišli před vámi, jste ale pohodlně zapomněli. Neopakujte stejné chyby.

advertisment
advertisment