Za posledních šest let se Česká republika propadla o sedmadvacet míst v žebříčku svobody médií. Přispívá k tomu i to, že si politici skrytě do rad České televize a Českého rozhlasu dosazují svoje, často nekompetentní, lidi, kteří vyvíjejí na vedení médií politický tlak. Podobně zásadní, i když stranou veřejné pozornosti stojící, je i rada ČTK a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Nezávislá média veřejné služby jsou nezbytnou součástí demokratické společnosti. A nemají být závislá na aktuální vládnoucí moci. V České republice plní úkol veřejné služby primárně Česká televize a Český rozhlas. Pro mediální krajinu je podobně významná i kvalita ČTK, jejíž informační servis stále tvoří páteř zpravodajského obsahu většiny médií.

Kontrola se skládá z dohledu nad naplňováním úkolů veřejné služby, nad jejím hospodařením, řízením a rozvojem. Všechny členy mediálních rad v současné době volí pouze Poslanecká sněmovna. Dolní komora Parlamentu navíc může celou radu odvolat. Současné nastavení navíc umožňuje aktuální vládnoucí většině jen s pomocí 101 poslanců mediální zákony změnit tak, aby mohli ovládnout média pro zájmy pouze vládnoucí politické skupiny.

Kandidáty do rad České televize a Českého rozhlasu v současnosti nominují organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. V běžné praxi však bývají členové Rad navrhovaní i organizacemi a sdruženími, jejichž činnost žádný zákonem předpokládaný prvek nemá.

Některé organizace jsou pak zakládány pouze za účelem nominace. Jindy je nominace vyřízená nějakým spolkem jen formalitou, protože se jedná o kandidáta, kterého si určitá politická strana předem dávno vyhlédla.

Realita je bohužel taková, že politické strany mají vytipované blízké nominanty a že o zvolení do Rady nerozhodují kompetence, ale zákulisní dohody stran ve Sněmovně. Poslanci na počet a renomé nominujících organizací většinou ani nepřihlížejí.

Je to nutné změnit. Pirátská strana bude se Starosty po volbách prosazovat rozdělení volby rad České televize a Českého rozhlasu po vzoru dalších evropských zemí mezi více orgánů, aby média nemohl nikdo snadno ovládnout ve svůj prospěch. Jednou z možností je, aby se na jmenování podílela jak Sněmovna, tak Senát. Případně by mohly být zapojeny do výběru ještě další renomované odborné, profesní a společenské instituce.

Takzvaná trojnožka používaná ve Francii dělí volbu mezi obě komory Parlamentu a prezidenta. Alternativou je dvojnožka se zapojením Sněmovny a Senátu. Další možností je zapojení respektovaných odborných, profesních, a společenských organizací v návaznosti na návrh předložený skupinou poslanců v minulém volebním období — například Akademii věd, Syndikát novinářů a dalších.

Pro případnou změnu mediálních zákonů by měl být vyžadován souhlas obou komor Parlamentu obdobně, jako tomu je u volebních zákonů. Smyslem navrhovaných změn má být dlouhodobě zajistit občanům kvalitní média veřejné služby včetně objektivního a vyváženého zpravodajství, které je dnes vinou špatně nastavených zákonů v ohrožení.