Xaver
Libor PrudkýKdyž po okupaci v roce 1968 vznikl první normalizační plátek, jmenoval se Zprávy a nejviditelnějším autorem tam byl jistý Xaver. Svému dnešnímu následovníkovi byl k nerozpoznání podobný.
Hned v září 1968 začaly vycházet Zprávy. Vydávali je Rusové za pomoci některých místních darebáků. Byla to hlásná trouba lumpáren a lží. Základní téma bylo: my jsme vás holoubci přišli na poslední chvíli osvobodit! Kdyby nás nebylo, tak vás už imperialisti zničili! Navíc jste nás sami pozvali. Takže teď se radujte, že jsme tu, vaši osvoboditelé už podruhé!
Zprvu to vypadalo, že je to jakási podivná skupinka lhářů a kořistníků, kteří se snaží nastalé situace co nejvíc využít. Šířily se fámy o nekonečných honorářích a zároveň o zaručených stupních na žebříku vzhůru pro ty, kteří se do této štvavé a prolhané kampaně dali vtáhnout. Zanedlouho se ale ukázalo, že to byl jakýsi předsunutý oddíl v boji, který jsme pak na dvacet let prohráli.
Tehdy byl jedním z nejsilnějších hlasů — jak ve Zprávách, tak na rozhlasové stanici, která se jmenovala Vltava (neplést prosím se současným rozhlasovým vysíláním téhož jména!) - autor, který se skrýval pod jménem Xaver. Vypadalo to, že je to víc osob, které se do tohoto pseudonymu vešly. I proto, že produkce Xavera byla velmi rozsáhlá. Dneska už se ví, kdo tehdy byl oním Xaverem. Ale mělo by se to mnohem rozsáhleji šířit.
Je to podobné, jako s některými dalšími skutečnostmi, které měly také velký vliv na rychlý proces růstu konformity, zbabělosti a beznaděje čili „normalizace“. Mezi ně patří třeba i činnost těch, kteří seděli v nejrůznějších prověrkových komisích. Členové těchto komisí byli většinou velmi aktivní v likvidaci „prověřovaných“, pokud šlo o možnosti pracovat v oboru, především v likvidaci zbytků cest k hledání pravdy, odvahy a obyčejné slušnosti.
Nur noch ein Gott kann uns retten; nějaký nový bůh, který by veškerý populismus a vůbec jakoukoli lidskou povrchnost prohlásil za hřích číslo jedna.