Šest tristních zjištění volební superdebaty České televize
Jan KašpárekPřední politici osmi největších politických celků kandidujících do Poslanecké sněmovny se utkali v televizní superdebatě. Měla-li přinést vhled do idejí a plánů možných poslanců, selhala. Přesto přinesla několik zajímavých poznatků.
Česká televize ve středu večer přinesla předvolební „superdebatu“ s lídry osmi největších kandidujících subjektů: Andrejem Babišem (ANO), Petrem Fialou (ODS / SPOLU), Vítem Rakušanem (STAN / PirSTAN), Tomiem Okamurou (SPD), Vojtěchem Filipem (KSČM), Janem Hamáčkem (ČSSD), Robertem Šlachtou (Přísaha) a Zuzanou Majerovou Zahradníkovou (Trikolóra / TSS).
Diskuse prošpikována vzájemnými výpady politiků a občasnými stížnostmi na údajná příkoří ze strany moderátorky probíhala chaoticky. Věcná témata i snahu o vysvětlení stranických programů přehlušil všeobecný zmatek podporovaný zjevně nefunkčním debatním formátem. Přesto lze v kakofonii nalézt několik zajímavých bodů. Přinášíme šest z nich.
1. Superdebata ztělesnila všechny neduhy formátu
Jak popsal kolega Jan Gruber, celý cyklus předvolebních debat v České televizi trpí řadou formálních problémů v čele s vysokým počtem kandidátů. Včerejší superdebaty se jich účastnilo osm. Zajistit, aby měli víceméně rovný prostor a diskuse nesklouzla k bizarnostem, bylo zjevně nemožné. Politici se neustále napadali a obviňovali ze lží, často ovšem paradoxně nedostali prostor na sebe skutečně reagovat. Moderátorka Světlana Witowská se navíc projevy snažila držet v tak úzkých mantinelech, až kandidátům skákala do řeči i ve chvíli, kdy mluvili k věci.
Výsledkem bylo zmatené utkání nejprůbojnějších kandidátů se sebou navzájem i s Witowskou, v němž se načalo ledacos, ale skoro nic nedořeklo. Witowská se nacházela v krajně nevděčné (a dost možná nezvladatelné) úloze. Sama ale atmosféru obecného nepřátelství ještě eskalovala komentativními poznámkami, které občas působily jako nemístná snaha mít poslední slovo. Na osmičku politiků zahrnující zjevné egomaniaky sice potřebovala přísnost, současně však kvůli ní působila, že reálně neposlouchá, co jí přítomní říkají, ale pouze v duchu měří čas.
Moderátorka Babiše konfrontovala s kauzou Pandora Papers, která odhalila to, že si premiér přeposlal stamiliony přes daňové ráje. To bylo od České televize poměrně odvážné, ale efekt zůstal rozpačitý. Witowská, jindy usekávající odpovědi politiků doslova v první větě, se s Babišem chytila do dlouhého klinče, který ze své pozice nemohla vyhrát. Následující otázka na ostatní kandidáty, zda někdy udělali něco podobného premiérově podezřelé transakci, byla ve své návodnosti nemístná.
Formát superdebaty se neosvědčil. Osm účastníků je zjevně příliš, zvláště jsou-li mezi nimi agresivní diskutéři typu Babiše. Formát, v němž se přítomným kladou otázky, požadují se odpovědi různého rozsahu a není zcela patrné, kdy a na koho politici mohou reagovat, vede k chaosu. Witowská, ať se všemožně snažila udržet situaci pod kontrolou, byla pod extrémním tlakem a musela hasit mnoho požárů naráz. Ve vzpomínkách proto debata netvoří koherentní rámec, ale změť rámusu ve stylu pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou.