↗

Nejprázdnější hesla nabývají v kontextu dění na Pražském hradě nových a nezřídka i děsivých významů. Foto FB Pražský hrad — Kancelář prezidenta republiky

Když byla na přelomu let 1989 a 1990 poražena komunistická strana a nevypadalo to na její transformaci, mohlo se zdát, že na politické scéně bude chybět autentická levice coby její přirozená součást. Sociální demokracie sice přežila v exilu, ale reprezentovat demokratický socialismus uznávající liberální přístupy se jí na začátku devadesátých let příliš nedařilo.

Českou stranu sociálně demokratickou probudil Miloš Zeman. Proslavil se už o něco dřív, když v srpnu 1989, v době ochabující cenzury uveřejnil v časopisu Technický magazín článek docela ostře kritický k tehdejší politické moci. Napřed neuspěl s článkem v dodnes vycházejícím Vesmíru, ale takřečené Téčko mu vyšlo vstříc. Za text byl propuštěn z práce v prognostickém ústavu.

Odplata

Těžko soudit osobní vlastnosti a jejich vývoj s pokračujícím stářím. Zdá se však, že neúspěch v tehdy ještě parlamentní prezidentské volbě roku 2003 spustil proud Zemanovy ublíženosti, uraženosti a mstivosti. Na sedm let se uchýlil do soukromí.

V roce 2013 se v přímé volbě poprvé stal prezidentem a začal trestat své stranické kolegy a další, kteří ho tehdy nepodpořili. Postupně se přitom přikláněl ke konzervativnímu nacionalismu. Shledával spojence v podobných politických kruzích v ČSSD i mimo její rámec. Pokusil se i prorazit se stranou pojmenovanou podle sebe, se Zemanovci — stranou práv občanů.

Případnou dřívější Zemanovu levicovou orientaci nahradil populismus. V roce 2013 se pokusil odstavit Bohuslava Sobotku jako lídra vítězné sociální demokracie po sněmovních volbách. Na lánské schůzce s Michalem Haškem, Milanem Chovancem, Zdeňkem Škromachem, Jeronýmem Tejcem a Jiřím Zimolou naplánovali vnitrostranický puč, který však Sobotka s mohutnou podporou občanské společnosti napříč stranickým spektrem ustál.

Hradní tým

Zemanův tým na Pražském hradě, či spíše na zámečku v Lánech, kde se zdá, že pobývá častěji, sestává z postav pochybných osobních vlastností a politických preferencí.

Na zakladatele dnes již nepříliš funkční zemanovské strany Vratislava Mynáře podala občanská iniciativa Transparency International trestní oznámení pro údajný dotační podvod a poškozování finančních zájmů Evropské unie. Krom toho může Mynář coby kancléř mít přístup k některým utajovaným dokumentům. Prezidentská agenda zahrnuje resort obrany a spolupráci se zpravodajskými službami. K případnému přístupu k takovým informacím potřebuje ředitel Kanceláře prezidenta republiky bezpečnostní prověrku, již Mynář od Národního bezpečnostního úřadu bez udání důvodů neobdržel. Zeman ho i přesto ve funkci dodnes ponechal.

Kolem Zemana se pohybuje další z činitelů strany zemanovců. Je to bývalý jednatel české větve ruského ropného gigantu Lukoil dodávající letecké palivo Českým aeroliniím, exponent ruských ekonomických zájmů Martin Nejedlý. Nezastává oficiální funkci v prezidentově týmu, má však podle dostupného vyjádření britských a amerických zpravodajských služeb představovat největší riziko ruského vlivu v České republice.

Další notoricky známou a krajně problematickou postavou z okolí Miloše Zemana je jeho tiskový mluvčí a ředitel tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Jiří Ovčáček, bývalý student Arcibiskupského gymnázia v Praze. Po přechodu na soukromou střední školu a maturitě neúspěšně studoval andragogiku na filozofické fakultě v Praze. Působil jako redaktor komunistického deníku Haló noviny a pak byl redaktorem Blesku. V roce 2018 přestoupil z Církve československé husitské do Církve římskokatolické prostřednictvím svátosti biřmování. Obřad tehdy vedl osobní tajemník Dominika Duky Milan Badal.

Kdo teď úřad zastává?

Obklopen tímto týmem se Miloš Zeman ocitá v situaci, jak se zdá, závažných zdravotních potíží. Sám se veřejně nevyjadřuje a jeho postoje v napjaté těsně povolební situaci vyslovuje právě a výhradně toto jeho okolí. Senátorka Miroslava Němcová (ODS) dokonce připouští, že tito lidé mluví za Zemana, aniž by šlo o jeho autentická stanoviska. Kdyby byla její obava důvodná, zavánělo by to nenápadným pučem.

Podle zcela nedostatečných informací o zdravotním stavu má hlava státu pobýt v pražské vojenské nemocnici několik týdnů. Při příjezdu sanitky do nemocnice měli snad někteří novináři vidět, že je bezvládný. Bývalý šéf pražské záchranné služby se vyslovil, že prezident na záběrech vypadá, že je v bezvědomí a že působí jako pacient v terminálním stavu. Při přesunu z vozidla do areálu Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny postavila Zemanova ochranka mezi něho a novináře paravány, které bránily ve výhledu.

To vše se děje v době, kdy by prezident měl někoho pověřit jednáním o sestavení vlády. K tomu zřejmě mělo dojít ve středu. Schůzka s Andrejem Babišem (ANO) oficiálně označená jako diskuze o výsledcích voleb byla odvolána. Vláda by po volbách měla podat demisi, kterou by prezident měl přijmout a měl by kabinet v demisi pověřit dočasným působením do jmenování nové vlády vzešlé z voleb. Dále k jeho úkolům podle ústavy v těchto dnech patří to, že má svolat zasedání poslanecké sněmovny. Po ustavení sněmovny by prezident měl jmenovat vládu s předpokladem získání důvěry a ta by měla předstoupit před sněmovnu s touto žádostí.

Pokud by prezident nebyl stavu vykonávat tyto úkoly ani provizorně v prostorách nemocnice (Němcová to vyjádřila tak, že by nebyl schopen se podepsat), musela by proběhnout jednání o přenosu prezidentských pravomocí na předsedu vlády, která však může v té době být v demisi a na předsedu sněmovny, která v současném složení končí 21. října. Nová sněmovna, pokud prezident nesvolá její zasedání, se sejde 30 dní po volbách a měla by co nejdříve ustavit orgány, předsedu, místopředsedy, výbory, komise, delegace, například do parlamentního shromáždění NATO nebo do Rady Evropy. Pak by nový předseda sněmovny mohl dočasně převzít část prezidentských funkcí, kupříkladu jmenovat vládu.

Podle vyjádření ústavních právníků jsou k dispozici různá náhradní řešení. Kdyby snad litera ústavy nějakou komplikovanou situaci neřešila, jsou tu ústavní zvyklosti. A měla by být ochota je dodržovat. Přesto však nevěrohodné okolí jednající za možná těžce postiženého prezidenta budí přinejmenším obavy z možného zneužití kolize povolebních situací, ne-li dokonce z ústavní krize. Snad tedy nebude nutné, aby čeští občané uplatnili článek 23 Listiny základních práv a svobod, totiž právo postavit se na odpor, když činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.