Do možná nejzásadnějších sněmovních voleb polistopadové historie zbývají dramatické tři dny. Právě v tomto hektickém finiši je veřejné mínění nejkřehčí.

Celý rámec, v němž všichni přemýšlíme o politice, se chvěje dychtivým očekáváním změny — ať už to bude změna poměrů ve správě státu, anebo ztráta nadějí na ni. Jedním z neočekávaných faktorů, které do takové atmosféry vstupují s eminentní naléhavostí, se stala i bezprostřední kondice hlavy státu, nejvyššího ústavního činitele, prezidenta Miloše Zemana.

Po Zemanově návratu z nečekaně prodloužené hospitalizace minulý týden jej čekala řada schůzek. Alena Schillerová po jedné z nich ubezpečila národ, že pan prezident „reaguje na věci“. Co takový výrok vlastně znamená? Jak zle na tom musí prezident být, má-li někdo potřebu ubezpečovat národ o tom, že vykazuje základní životní funkce? Bavíme se mimo jiné o vrchním veliteli ozbrojených sil.

A zatímco ústavní činitelé se stále častěji při popisu aktuálních schopností hlavy státu uchylují k formulacím, které vyvolávají nejistotu namísto toho, aby ji rozptylovaly, lidé upínají pozornost k bezprostřední otázce role Miloše Zemana po volbách. Měl by z nejvyšší ústavní funkce za několik dní přijímat demisi Babišovy vlády a pověřovat vítěze voleb sestavením vlády nové.

A tady visí ve vzduchu několik otazníků. Pověsil je tam sám Miloš Zeman a jejich zodpovězení je přitom naprosto zásadní pro fungování demokratického řádu v naší zemi.

Účelem fáze pověřování sestavením vlády je provést nově zvolenou Sněmovnu co nejhladčeji a nejrychleji procesem změny vlády. Prezident není v našem politickém systému od toho, aby si nějak vybíral, kdo by se mu líbil jako premiér.